Hořkosladké polibky {11} Konec

20. března 2013 v 0:57 | you-kNow-Who |  Hořkosladké polibky
A tak... o dvacet tisíc slov a nějaké drobné, o třicet devět stran později, se ocitáme na samém konci (nebo začátku?).
A tak... Teo přeci není zase takový tupec... Ale Olie...
Rozhřešení se nenajde... zbytek si přečtěte na konci (po dočtení).

Hořkosladké polibky - část jedenáctá - Konec


Opře se o zábradlí přesně v tom místě, kde se opíral ještě před pár hodinami. Na tváři a v očích vepsaný stále výraz naprostého šoku, uvědomění si a bolesti z toho, jaký je debil. Neměl to dělat. Nikdy to neměl dělat. Nejen, že si Teodora k sobě přivlastňoval jako partnera, i když si pořád připomínal, že je to z jeho strany jen nějaký pokus, ale ještě si dovolil i doufat, že by mu jeho malá úchylka mohla u tak mladého kluka projít. Něco ho k němu táhlo… a to něco jej donutilo přestat přemýšlet a být ostražitý. To byla ta největší chyba, kterou udělal. Nejen, že už se na Teodora nebude moci podívat, ten kluk si při pohledu na něj bude vybavovat právě takové chvíle a to nemohl dopustit.
Chladivý kov chladí bolavé dlaně.

Rozjitřená mysl mu radila udělat jedno. Skoncovat se vším.

*

Teodor se zastavil mezi dveřmi, když se pokoušel odvolat poplašné zařízení z provozu, protože jekot mu vyvolával hrůzu po celém těle. A když se mu to konečně podařilo, Oliver byl již dávno v trapu. S povzdechem za sebou zabouchne dveře a vydá se zpátky do pokoje. Svalí se do postele, na okamžik si dovolí zavřít oči před světem, ale hlavou mu proudí moc myšlenek, než aby dokázal klidně usnout.

Přetočí se na bok. Pohledem zavadí o batoh výsměšně ležící na zemi. Zvědavost ho nutí k tomu, aby nahlédl a zjistil, co to Oliver vlastně přinesl.

Polkne, když vytáhne kožené držadlo s koženými proužky, na kterých jsou na koncích umístěné jakési korálky. Dál vytáhne saténovou kravatu, nějaký provaz s karabinou a čtyřmi černými pásky, které jsou uprostřed sepnuty do písmene X. Semišová pouta, která ihned odloží, nevědomky promne vlastní zápěstí, které ještě stále nesou stopy po spoutání. Do ruky vezme dvě náhražky mužských penisů, oboje v jiných barvách i z jiných materiálů, po čemž se raději dál nepídí… a nějaké svorky a kolíčky a… v neposlední řade mu do ruky padne křiklavě růžová tuba, extra mazání. A balíček dvanácti kondomů. Jahodových kondomů.

Pomalu mu dochází, že i když ty praktiky, které má Oliver očividně rád, že jsou tvrdé… Oliver zase tak zatvrzele nevypadal. A ty jahodové kondomy tomu tvrďáctví dodávají ten správný šmrnc. Takže měl v plánu se k němu chovat i hezky?

A on ho pokousal. Výčitky se dostaví, když si Olivera vybaví jako hromádku neštěstí se zakrvácenou tváří a mikinou, která se před ním choulila, jako by se ho bála. Prsty nahmatají ještě jednu věc. Úzká kniha nebo snad brožurka. Obrázek na deskách je víc než výmluvný, jenže ten název… chtěl ho na něco takového připravit? Tak proč na to šel takovým způsobem?

Trhne sebou, když se mu na stole rozdrnčí mobil. Ihned po něm skočí, aby zjistil, že mu volá otec. "No?"

"Teodore, nech si ten tón, co se děje u nás doma?!" rozezlený hlas jeho otce ho trochu zarazí. Ou, že by to čidlo posílalo otci smsky? To je dost možné, když jejich dům hlídá bezpečnostní agentura, ale vždyť přece zadal ten kód, který bezpečáky odvolával…

"Nic, tati. Jen jsem měl návštěvu a zapomněl jsem to vypnout, když odcházela…"

"Řekl jsem ti, že si dnes domů nebudeš nikoho vodit!" vyjede po něm, ale za hlasem svého otce slyší ještě jeden, tlumený. Zřejmě Marek.

"Byl tady Oliver. A ráčil se mi říct to, co si TY, tak trochu opomněl!" stiskne ukončení hovoru dřív, než se vztáhne nějaký protest a raději vypne zvuky i vibrace, aby ho už nerušil. Nahází ty věci zpátky do batohu a pečlivě ho zavře, aby se na ně už nemusel dívat.

Ale co má teď dělat? Měl by jít za Oliverem? Ale kam šel? Vždyť ho vůbec neznal, nevěděl, co dělá nebo má rád. Nevěděl o nic celou tu dobu nic.

Olivere?! Proč tohle děláš?

Proč i přes to všechno mě nutíš na tebe myslet a strachovat se o tebe? Jsem snad stejně zvrácený jako ty?

Ne.

Ale…

Život jako nejvyšší soudce rozhodl za nás. Neptal se, co chceme, aby pro nás bylo nejlepší. Prostě přišel a rozdal role. Někdo je viník, někdo obhájce a někdo obžalovaný. Spletitá cesta, která nemá úniku.

Bouchnou dveře a ozvou se dunivé kroky na schodech. To sis, otče, pospíšil. Dveře se rozletí. "Tak co se tady kruci děje?!" stojí nad ním jak bůh pomsty a Teo dál mlčenlivě klečí na zemi. Za otcem se zjeví hlava Marka. Zvědavě nakukuje do jeho pokoje, zda tam neuvidí Olivera.

"Kde je Olie?" zeptá se zmateně. Dům je ztichlý, takže jinde než u Tea být nemohl.

"Utekl…"

"Cože? A kam?" Marek zbledne, to se Oliverovi nepodobá. Kam by utíkal? Navíc viděl jeho bundu přehozenou přes gauč a auto zaparkované na příjezdové cestě… Olie je příliš zodpovědný.

"Nevím a nejsem si jistý, jestli to chci vědět," odpoví mírně.

"Ale…"

"Pojď, půjdeme dolů a zkusíme mu zavolat…" vystrká Tomáš Marka ze dveří. Teodor si povzdychne, zvedne se z kleku a pohledem strne na hračce, která v jeho pokoji rozhodně nikdy předtím nebyla. Vypadla snad někomu z dospělých? Blbost. Malý medvídek, který stěží zakryje celou jeho dlaň, držící nafukovací balonek ve tvaru srdce. Koupený zřejmě někde na pumpě, soudě dle vzhledu. Takže nakonec…

Polkne.

Olivere!

Ruka popadne bundu, vyletí z pokoje jako neřízená střela. Musí ho najít, i kdyby ho měl hledat celou noc a prochodit celé město. Najde ho.

Jenže uteklo příliš mnoho času a Oliver může být touhle dobou kdekoliv…

Kroky ho vedou k cukrárně, normálně ubíhající cesta se zdá být nekonečná a dlouhá. Svítí se, takže je..? A co mu řekne? Najednou nechápe smysl té cesty, kterou tady podniká. Nechápe ani smysl toho, proč dospělým neřekl, kam jde a prostě vyběhl do mrazivé noci… teď už spíše rána.

Má přijít a říct mu něco na způsob: Sorry, ale nechápu tvoje BDSM choutky?! Nebo snad… Tak já na to přistoupím, když mi ho pořádně vyhoníš? Musel sám nad sebou znechuceně zavrtět hlavou. Tohle nebylo normální. Ale to ví moc dobře. Co s tím má dělat? Je mu sedmnáct ne třicet. Neměl by řešit takové věci. Měl by sedět v klidu doma u počítače a pařit jednu hru za druhou nebo se dívat na porno za otcovými zády přesně tak, jak to teenageři v jeho věku dělají. Nemá se honit v únoru v noci za nějakým perverzákem, který ho rád uvidí spoutaného.

Dvakrát se zhluboka nadechne, než vezme za kliku na zadním vchodu cukrárny, která cvakne a pustí ho dovnitř. Zůstane stát na místě, když si uvědomí tu spoušť, která tady je. Rozbitá skleněná miska teď leží na zemi a sklo je rozeseté po celé kuchyni. Mezi střepy jsou nějaké spálené hroudy a plech, trouba stále nevypnutá s rozevřenými dvířky vytápí místnost. Co se to..? A Oliver nikde.

"Olivere?" zavolá opatrně. Šlápne do střepů hodně opatrně. Má sice zimní boty, ale náhoda je blbec… byl tady dvakrát a takový bordel tedy neviděl. Normálně uklizená kuchyň teď vypadala jako po výbuchu bomby. Ztemnělá prodejna a žádný náznak pohybu nebo ukrytého dýchání, ho donutí zalézt zpět do osvětlené místnosti. Znovu se rozhlédne. Zástěra pohozená u dveří… snad neutekl? Viděl ho snad přicházet?

Zmatené oči těkají sem a tam… moment… ošuntělá knížka leží opuštěně na zemi. Musel ji minout, když přicházel. Deník?!

Nikdo to prostě nepochopí. Nikdy. A najít si někoho "mezi svými"? Tolik násilí není pro mě. Proč nemůžou pochopit, že se mi jen líbí bolest? Nechci nikomu ubližovat do krve. Možná jsem dominantní, ale umím být i poslušný. Zahraju si kteroukoliv roli, jen když uspokojím svého partnera. Proč to musí být tak těžké?!

Zmateně přelistuje na poslední záznam. Pero je rozpité. Brečel snad?

Jsem zmatený a nevím, jak dál. Tati, vím, že tenhle deník najdeš. Je mi líto, co všechno se stalo a co sis musel prožít. Žij šťastně spolu s Tomášem. Věřím, že on se o tebe postará dobře. Teo je stále ještě nedospělý a já ho příliš vyděsil. Nezasloužím si žít mezi vámi. Snad ti bude lepším synem, než jsem byl já.

Zůstane vyjeveně zírat. Po kolikáté už dnes? Co má tohle být? Rozloučení?! Olivere, ty blbče! Knížka se pohodlně vejde do jeho vnitřní kapsy. Nemusí ji nikdo vidět, ale… kde jsi?!

Chladný vzduch je jako vlna uvědomění. Vzpomene si na místo, kde se s Oliverem setkal poprvé. Srdce buší pod náporem adrenalinu, v uších mu hučí částečně i ze strachu, že si Oliver něco udělá.

Vyděsí se, když opravdu spatří postavu stojící na kamenném zábradlí v parku, před řekou. "Olivere, ne!"

Postava sebou trhne leknutím, zavrávorá, ale udrží se. Zmatené oči se na něj podívají. Tolik prázdné.

"Co to děláš?" přiběhne k němu uchvácený. Studený vzduch v plicích ho donutí se rozkašlat.

"Nemá to cenu, teo. A ty to víš."

"Jsi blázen, ale snažím se to pochopit, k čertu!"

"Kousnul jsi mě… to… nebylo to hravé kousnutí. Chtěl jsi mi opravdu ublížit…"

"Tak jako ty mě, Olie…" natáhne ruku, ale zase jí stáhne, když si všimne odmítavého postoje. Tak přeci jen mu ještě zbylo něco z kousku pracně vytvářené masky.

"Nikdy bych tak daleko nezašel… nesnáším krev," špitne. Jeho oči zaregistrují vycházející slunce, které se pomalu dostává z oparu zimní mlhy. Sedne si na chladivý kov, dlaně schová do klína. V očích smíření.

"Olivere… neděl žádnou takovouhle hloupost. Koukni… já vím, že jsem blbej, nezkušenej a namyšlenej, ale… tohle by ublížilo hlavně tvýmu tátovi. Mysli na něj…"

"Můj táta neví nic, Teodore. A tys měl být ten první, se kterým jsem se chtěl podřídit změně. Chtěl jsem, aby to bylo jiné. Ne takhle… nevím, co mě to popadlo, ale zřejmě je dobře, že se to stalo takhle na začátku, protože si neumím představit, co by se dělo, kdybychom mezi sebou měli právoplatný vztah. Já bych to vydržel, opravdu, jenže jednou by to chtělo jít ven. A to je na tom to smutné. I když to utlumím, vždycky to ve mně bude a potom… nevím, jak bych reagoval. Mohl bych být až příliš krutý. Takovému riziku tě nesmím vystavit, Teo. Na tebe čeká někdo jiný. Někdo chytřejší a milejší než já. Ať už to bude dívka nebo chlapec… to je jedno. Je fuk, koho si vybereš. To si pamatuj," vztáhne k němu ruku, polaská konečky prstů dokonalou chlapeckou tvář. Dělal si choutky na nesprávného.

"Co se ti stalo?!" zašilhá na ruku, která se ho dotýká, ale sám se neodvažuje své ruce donutit k pohybu, aby Olivera nevyděsil.

"Byl jsem příliš neopatrný v kuchyni. Doufal jsem, že mi to pomůže," oklepe se, když mu mráz přejede po zádech. Už dávno přestal ten chlad vnímat, ale s Teovou přítomností je všechno jiné.

"Máš spálené obě ruce, ty blbče! Měl by se ti na to někdo podívat!"

"Není třeba… už to ani nebolí."

Ještě aby jo, když má ty ruce zfialovělé chladem. Není žádné teplo. I jemu, v teplém zimním kabátu, běhá mráz po zádech. "Co kdybys šel semnou a popovídali bychom si o tom? Hm?"

"Teo, opravdu už není o čem. Nechápu, proč se s tebou vůbec dál bavím. Měl jsem to skončit hned, jak jsem sem přišel. Nebyl bys tady a nemusel bys přihlížet pádu lidské duše. Jsi pořád tak nezkušený…" zašeptá od věci. Zastřený pohled se zaschlými kapkami slz na pokousané tváři působí děsivě.

Postaví se.

"Ne-neměl bys to dělat," špitne Teo zlomeně. Najednou vidí tu trosku před sebou a má neodkladný pocit, že mu musí za každou cenu pomoci, ať ho to bude stát cokoliv. Měl by ho stáhnout k sobě, ale bojí se… čeho vlastně?!

"Má to jednu výhodu, už to nebude bolet," usměje se pokřiveně Oliver a odvrátí se. Shlížet dolů na kluka, po kterém toužil… je to pohled, který by chtěl vidět pořád, ale tohle je naprosto odlišná situace. Projede jím pocit smíření, který tak dlouho hledal.

Odhodlaný odejít na dobro z povrchu zemského se zahledí na slunce, které již svou září zaplavuje část řeky a blíží se pomalu k nim. Chladná voda pod ním láká do své náruče. Nebude mu tam snad lépe?

Zkřehlá dlaň se dotkne té jeho. "Nedělej to kvůli sobě. Přeci nechceš ukončit naše hořkosladké polibky."

Konec




Řeknu Vám, že tento konec nebyl prvotním nápadem, to byla sladká Valentýnská tečka. Jenže v momentě, kdy jsem začala do wordu házet první slova, vyšlo najevo, že můj mozek má s povídkou jiné plány. Že Oliver, prostě sladký být nemůže. Ať už se Vám to jeví, jak chce...prostě to takhle být mělo a žádné další pokračování nebude. Žádné epilogy. Nic. Pouze odpovědi na vaše komentáře. A jestli se Vám to zdá otevřené... ano, je. Je to konec pro Vás, abyste si každý mohl domyslet ten svůj: mohla je rozdělit smrt jednoho, nebo Oliver ruku mohl přijmout a pokud nezemřeli... šukají jako králíci dodnes.

A co jsem vlastně povídkou chtěla říct? Je to jednoduché, pouze jsem chtěla poukázat na to, že mezi námi jsou lidé, kteří si užívají sem tam i nějaké to násilí a my bychom se na ně neměli dívat přes prsty. Co si budeme povídat, Voldy je zvrácený až až a taková věc... Když nás do toho netahají nedobrovolně, může nám být potom jedno, co oni dělají ve svých postelích a domovech. Jsou to stejní lidé jako my.

Moc děkuji za vaši přízeň, neskutečně mě nabíjí a slibuji, že příští povídka už bude veselejší - mnohem, veselejší.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 10:50 | Reagovat

Je úžasné vědět, že moje povídka je bez komentáře ve smyslu, že už bylo řečeno vše :D Yahoo, nebude vražda :D

2 Pret Pret | 20. března 2013 v 12:16 | Reagovat

No já nevím, co ti na to říct, Voldíku... dostala jsi mě.

3 Voldyho Keks Voldyho Keks | 20. března 2013 v 12:26 | Reagovat

Mě jsi nedostala. Takový nějaký konec jsem si představovala, po konci poslední kapitoly a našem včerejším rozhovoru. Hah :-)
Tak nějak si jej nedokážu představit slézt dolů protože... Co by se dělo pak? Padli by si do náruče a šli se oddávat BDSM hrátkám? To si nemyslím :-P (Zvláštní, že skočit ho a přežít to si představit dokážu :-D )... Na druhou stranu - jestli chtěl chránit Tea, tak by asi nechtěl, aby se díval, jak si někdo bere život, ne? No... Příliš složité... Myslím, že to v mé hlavě radši nechám tak, jak jsi to "ukončila" ty...A stáli tam až do smrti! :-D
Tuším, že většina tvých čtenářů nebude spokojená. Zvlášť když... Neměla být tohle Valentýnská jednorázovka? (Neberte ji vážně - nepamatuji si to :-D )...
Každopádně - tvému keksíkovi se tvoje jednorázovka líbila a bude vyčkávat na další povídky :-*

4 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 12:29 | Reagovat

[2]: to je snad poprvé, co jsem umlčela svoje čtenáře. :O

5 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 12:34 | Reagovat

[3]: možná nakonec padal dolů jako... Šišká! :D měla to být jednorázovka, pamatuješ si to dobře a na Valentýna... ehm... lálalá.

Já Vím, může se vám zdát, že je tam dost nedořešených věcí, ale tu hlavní jsem vyřešila.

6 Pret Pret | 20. března 2013 v 12:56 | Reagovat

[4]: Já jen spíš...  ten konec byl takový... divný. Očekávala jsem to, ale... no, prostě... nevím, jak to říct. Nečekala jsem happyend, ale nemůžu se zbavit dojmu, že Olie se choval jak pitomec a Theo se záhadně změnil... Mám z toho prostě takový divný pocit.

7 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 13:13 | Reagovat

[6]: Teo od začátku netušil, co vlastně chce. Jeho priority se střídaly jako ponožky a ani na samém konci si nebyl jistý. A Oliver se sice jako pitomec jevil, ale jasno měl... Jenže shoda okolností ho dotáhla na ten zlý břeh.

8 barbor barbor | 20. března 2013 v 13:36 | Reagovat

ja neviem, čo na to napísať. do poslednej vety som si myslela, že skočí. ale teo ho chytil za ruku. ale aj tak... to už radšej vedieť, čo spraví. takto... veľa otázok. strašne veľa. a stále nechápem olivera. chcem ho chápať. veľmi ho chcem chápať, chcem od neho vysvetlenie.

9 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 20. března 2013 v 14:48 | Reagovat

Hm, hm, to byla ta správná Valentýnská povídka :D :D
Ale povedla se ti... to jo. Ta moje má už sedm stránek a ještě není hotová (každopádně na tu tvou to délkou nemá no :D)

A udělala jsi dobře... další nějaký vysvětlování, epilogy nebo pokračování by to jen zkazily. Takhle je to dobrý.

Ale jednu výhradu mám a to, že Teo je nezkušenej, protože je mladej. Ono i kdyby mu bylo třicet a teď se setkal s někým, kdo má rád BDSM, tak by byl v tomhle ohledu nezkušenej. Teo byl jen proto, že než potkal Olivera, tak ani nepomyslel na to, že by mohl být na kluky, bůh ví, jestli nebyl úplně panic, to se pak nedivím, že tam byl za to kuře. Ale kdyby o sobě tyhle věci zjišťoval už dřív, v jeho věku mohl být i zkušenější než Oliver. (Doufám, že jsi mým asi trochu složitým způsobem pochopila, co jsem tím chtěla říct :D :D)

10 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 14:55 | Reagovat

[9]: já tě pochopila moc dobře a jsem ráda, že jsi to takhle pochopila i ty. :) moje první taková povídka, díky, že mi ten konec schvaluješ. Další věci už by z toho udělaly Esmeraldu.

11 Pret Pret | 20. března 2013 v 15:50 | Reagovat

[10]: Voldíku, Esmeraldu píšu já... copak ty nevíš, že všechny ty povídky z cyklu o Lexovi a spol., měly být jednorázovka? Původně :-D Zkouška měla být max. na 10 - 15 stran. Takže... já už mlčím :-D

12 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 20. března 2013 v 16:40 | Reagovat

[11]: Já myslím, že je to nějakej syndrom. Čtyři z osmi mých cyklů měly být původně jednorázovky :-D Musím si naplánovat drabble, aby z toho byl oneshot :-D

13 ester ester | 20. března 2013 v 16:49 | Reagovat

Nemam rada otvorene konce:-( cely cas sa mi poviedka pacila, ale po precitani poslednych viet, som zistila, ze nic neviem a nedozviem sa , co bude dalej.....chcela by som tu istotu, bud skocil alebo nie:-(

14 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 18:36 | Reagovat

[12]: já jsem říkala, že bychom tuto úchylku a neschopnost měli nějak pojmenovat :D
Lucz, vidíš moje drabble, ne? :D postupuje to nahoru jako double-drabble a za pár dní to triple a pak už radši nepočítám :D

[13]: Taky nemám moc ráda otevřené konce, ale u této povídky se mi to prostě tak nějak hodilo... Omlouvám se.

15 Nyce-oH Nyce-oH | 20. března 2013 v 19:53 | Reagovat

Hm jsem taky umlčená, ty víš, že nemám ráda špatné konce, takže jsem ráda, že to zůstalo takhle otevřené, ale na druhou stranu, taky si nerada domýšlím, mám ráda daný fakta, s kterýma se musím vyrovnat... ale zase to že v polovině spolu neslezli a nežli na tvrdo štastně až do smrti, to dělá realnější... takže i když mi chybý slaďarna, tak ti děkuju, za kvalitní čtení :)

16 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 20. března 2013 v 20:01 | Reagovat

[14]: kšandování :D :D

17 Sung Sung | 20. března 2013 v 20:58 | Reagovat

V mém okolí mám BDSM lidí několik a mám je ráda a nenapadlo by mě je nějak odsuzovat, koneckonců vybírat bičík byla náramná legrace:-)
Věřím, že Olie nakonec neskočil a žije spokojeně!

18 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 21:48 | Reagovat

[16]: To jo viď :D tady by se teda hodilo... natahování na skřipec :D

[15]: Nyce, já děkuji za Tvůj komentář. Jsem ráda, že i přes to se ti to jeví jako kvalitní. Mým přáním pro konec je to, že Oliver nakonec neskočil, ale s Teodorem taky nezůstal.

[17]: Jak jsem řekla, mám stejný pocit! ;) Děkuji.

19 ester ester | 20. března 2013 v 22:59 | Reagovat

Ked tak nad tym rozmyslam, radsej takyto zaver ako zaver, ze skocil. Ved je to uplny happy end oproti Boj o zmenu:-)  Predstavujem si, ze neskoncil a ani neostal sam a opusteny, niekoho, kto ho bude mat rad, si urcite najde :-)

20 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | Web | 20. března 2013 v 23:14 | Reagovat

Voldy dal zase priechod svojím... neviem ako to nazvať, ale je to zlé ;(
A ten koniec... hem, no, lepšie toto, ako Olivera zabiť. Aj keď neviem, či chcem aby prežil (ok, of course že chcem, ale je to divné)...

Verím že tá "mnohem veselší" príde čoskoro :)

Ja v realite nemám s ničím skúsenosti, ale BDSM v poviedkach mi nevadí, vlastne ak mám náladu, tak ho vyhľadávam. Násilie je niekedy zaujímavé.

21 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 23:16 | Reagovat

[19]: Přesně tak. Neskutečně mě těší, jak ses k tomu nakonec postavila. Děkuji ti :-*

22 yellow yellow | 20. března 2013 v 23:17 | Reagovat

Voldí, hrabe mi nebo když jsem ráno tuhle kapitolu četla, tak měla rozsáhlejší úvod? *o chvíli zmateného hledání později* Ne, tak to bylo v závěrečné poznámce, kterou jsem teď tak trochu přehlídla. Každopádně... mně se konec líbil, jinak to asi ani nemohlo po vývoji předchozích kapitol dopadnout. Prosím, i kdyby na tebe všichni tlačili a vyhrožovali třeba Brumbálem nebo Potterem, tak se v žádném případě nenech zviklat.
A k té nové veselejší, mnohem veseljší povídce... Má to co dělat s našema naháčema? *angel*

23 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 23:19 | Reagovat

[20]: čemu dal Voldík průchod?! :D To mě zajímá! Je ale rozdíl, že... není násilí, jako násilí... známe to...

24 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 23:27 | Reagovat

[22]: Neboj, yellow, pokud tím Brumbuškem a Pottouškem myslíš vyhrožování dopsání konce, tak ne. Rozhodla jsem se, že prostě nic víc k tomuto nenapíšu. Bwhehe! Mě se ten konec líbí. Potřebovala jsem si vyzkoušet i jiný konec, stalo se. :) A... ehm... ty myslíš ty exhobicionisty v parku se zhuleným OM před kamerou? :D Jooo, je možné, že přesně to jsem měla na mysli. :D Uvidíme, co z toho nakonec vzejde. Těším se už teď. Jen mi dejte dva tři dny volno, potřebuju nasbírat inspiraci. :D

25 yellow yellow | 20. března 2013 v 23:30 | Reagovat

[24]: Co je OM? Ale jo, asi mluvíme obě o tom samém. A neboj, netlačím na tebe, jen mě zajímalo, na co jsi narážela. No stress.

26 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 23:37 | Reagovat

[25]: OM jsou iniciály jednoho nejmenovaného závodníka :D ty víš, o koho jde :D jen si vzpomeň na někoho z našeho týmu. :D Já stres nemám, ne ze psaní. :D

27 yellow yellow | 20. března 2013 v 23:51 | Reagovat

[26]: Ahá! :D

28 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 23:53 | Reagovat

[27]: Áha! :D Lálalá, Voldík je *angel*

29 keishatko keishatko | Web | 20. března 2013 v 23:55 | Reagovat

ja radšej mlčím, lebo som naštvaná, hrozne nahnevaná...toto som nečakala...mne BDSM nevadí, ale toto ma dostalo...takže mlčím!

30 Voldy Voldy | 20. března 2013 v 23:59 | Reagovat

[29]: proč, Týnuš? Svěř se, tady teď vzniká zpovědnice, tak do mě. :)

31 keishatko keishatko | Web | 21. března 2013 v 0:24 | Reagovat

[30]: každý kto ma pozná o mne vie, že milujem..JA MILUJEM happyendy...okej prekusnem, že to má otvorený koniec...ale preboha čo to je za koniec? samovražda? čo otcovia? a keby prežil čo jeho ruky? čo Teo? ja by som si dokázala predstaviť, že to skúsi s tým BDSM, však čo, vyskúšať sa má všetko a on keď ma Oliho rád tak sa prekoná, nie? toto sa mi ako Valentínska poviedka nepáčila...eee...chcela som presladený koniec...a basta!

32 Voldy Voldy | 21. března 2013 v 7:34 | Reagovat

[31]: Vše, co nyní řeknu, ber prosím s nadhledem. Mým cílem není tě urazit, protože tě mám ráda, ale vysvětlit ti to... Byť o BYLA Valentýnská povídka, již dávno to Valentýnkou není. Rozhodlo se o tom, když překlenul únor/březen a stále nebylo hotovo. Navíc, jak jsem již řekla: Mělo to tenhle konec ještě dřív, než jsem vůbec pomalu začala psát... Já mám taky ráda hepáče, ale sama píšeš a sama víš, jak je někdy těžké ho napsat, ale o tom tahle povídka není. Já věděla, co budu psát od samého začátku. A pochopte i to, že jsem pouze autor, který píše nějaký ten rok a nemůžu mít přeci všechny povídky sladké jak cecek. Mohu si dovolit dokončit svou povídku přesně podle sebe a ne, nehne to semnou, i kdybych měla přijít o čtenáře. Jenže je tady i to, že se najdou mezi vámi tací, kterým ten konec nevadí a smířili se s ním, tak to prosím udělej taky... Já už nic víc dál dopisovat nebudu. Můžu klidně z fleku říct, že to byla moje poslední dopsaná povídka, sbalit si svoje švestky a blog zrušit... A ještě jedna poznámka... já jsem nenapsala, že skočí. Jak jsem řekla, jedeme dál a přijde další spousta slaďáren, ale i já občas potřebuju oddych a nějakou depresi. A zkusit se má všechno. Co bych byla za autora, kdybych psala jen: poznali se, vyspali se spolu, konec se svatbou a holoubkama. Chci se dopracovat k něčemu kvalitnějšímu... něčemu, abych nebyla jedna z řady, do které patří i ty slípky, co si myslí, jak umí psát a jejich kapitola má maximálně 400 slov a z toho je 150 pravopisných chyb a češtinářsky/slovensky, si to vůbec nerozumí... Doufám, že už se nezlobíš, o tebe bych nerada přišla, ale zkus se na to podívat z pohledu mě, jako autora.

33 Nyce-oH Nyce-oH | 21. března 2013 v 8:24 | Reagovat

[32]: Já bych třeba ocenila, když už nebude pokračování tohodle, kdyby si napsala ještě na něco na tematiku vztahu, ve kterém se vyskytuje BDMS, bylo by to zajímavé a jak tady koukám, tak do toho určitě máš nadhled, protože když si člověk něco takového, chce přečíst, tak jsem se s tím setkla jen u Styx a pak jsem, kdysy asi tak před čtyřmi lety o tom psala sama se Sei, ale řekla bych, že mě tam ten nahled chyběl, takže to nebylo moc reálné a dobré... Takže jsem se asi spíš chtěla jen, zeptat jestli něco takového neplánuješ do budoucnosti? :)

34 Voldy Voldy | 21. března 2013 v 8:31 | Reagovat

[33]: neříkám, že už mě to taky nenapadlo. Uvidíme, na co přijde chuť a jestli to hodím na online papír. ;) děkuji ti.

35 keishatko keishatko | Web | 21. března 2013 v 10:02 | Reagovat

[32]: hej zlato ja sa nehnevám a chápem ťa veľmi dobre, preto som nechcela písať komentár, to bol môj prvý dojem, ale teraz keď tom mám v hlave uložené tak to beriem aké to je :-* budem čakať na tvoje ďalšie dychbrajúce diela, lebo ja ich proste milujem, aj s takýmito koncami ;) Inak téma BDMS je skvelá, vieš čo nemám rada? keď zrazu do poviedky niekto strčí násilný sex, doslova svojho partnera zmláti do bezvedomia a potom znásilní a povedia tomu BDSM, je to nechutné a skôr by som povedala, že ten človek čo to píše nemá poňatia čo je BDSM... :D

36 Voldy Voldy | 21. března 2013 v 10:08 | Reagovat

[35]: No, tak to bych JÁ teda neudělala *naparuje nosánek* Bacha na futra, Voldíku... Máš pravdu, ten autor to jen tak zaobalil, aby to znásilnění a násilný sex měl čím zastřít, jenže nemá žádný potuchy o tom, co to vůbec je...
Jinak se můžete těšit na jednu pěknou úchylárnu, o které byla již zmíňka (o pár komentářů výš). Věřím tomu, že ta Vám vyspraví chuť. :D a do té doby dokončíme TUvR. ;) už mám zase chuť psát, kruci, letím do školy.

37 Jane Jane | 21. března 2013 v 20:08 | Reagovat

[22]:jo naháči byli včera super:):) umřela jsem smíchy:) čekám, jak se to pro ně vyvrbí:):)
Voldy, zase tak úchylný to být nemusí:):) spíš jen takové "slint":)

38 Widlicka Widlicka | 16. ledna 2014 v 13:03 | Reagovat

Waaauuuu ten konec mě docela dostal ;-)
Trochu mě Teo překvapil, že ho kousl, přece jen, už se chvíli znají, tak by o něm měl něco vědět... měl si to nechat vysvětlit....
A pak ten deník s tou poznámkou, že by si to i vyměnil ;-) to je přece příslib toho, že pokud by se to Teovi nelíbilo, lze to dělat i jinak. ;-)
Ten závěr je podle mě skvělý.... chytl ho za ruku a nechá na nás, ať si to domyslíme ;-) paráda.... představuji si: ...otočí k němu smutný pohled, a Teo ho chytí za tu ruku i druhou, pomalu ho stáhne dolů a obejme ;-) a pak mu pošeptá, že nemá smysl, aby si o něm dělal předčasné závěry, protože vždyť ví, jak nepředvídatelně se někdy chová ;-) ... a pak by ho vzal domů, ošetřil mu ruce, a tam se mu Oliver potichu se sklopenou hlavou tiše svěří s tím, co ho přitahuje ... 8-)

39 Karin Karin | 8. února 2014 v 17:20 | Reagovat

Pěkně jsem si poplakala a ten konec byl správně napsanej. :-P  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama