27. Kapitola

29. března 2013 v 13:47 | you-kNow-Who |  Tajemství ukrytá v ringu
Vyšetřování policistů pokročilo, na svět se dostávají překvapivé odpovědi na vyřčené otázky.
A pořád opakuji, že tato povídka bude mít hepáč!

27. Kapitola


Valérie, s rukou omotanou kolem svého hrudníku, postaví před bledého Adama velkého panáka domácí slivovice.

"Je mi líto, že jsem to nepoznala," pronese Val sklesle. Potom, co se to trochu uklidnilo a oni se ocitli spolu doma, to na ní dolehlo v plné parádě. Nyní se cítila jako by Adama podvedla a on teď kvůli tomu trpí. Kde se stala ta chyba? Kdy si nechala odvát svůj tvrdý úsudek na všechny lidi?

Adam se křivě usměje. "Nemůžeš poznat všechno, Val. Měla jsi mnou příliš zkreslený úsudek. Netrávila jsi s ním tolik času já…"

"Nebylo to zase tak dlouho, Adame…" pokus o uchlácholení neprojde.

"Ne, ale byl jsem blbej, že jsem se tím nechal poblouznit. Že jsem se s ním zapletl. Byla to moje kurva platonická láska." Bouchne pěstí vedle sebe. Na oku stále přiložený ten chladivý polštářek, který mu tam venku dal Filip.

Valérie si zdeptaně přihne slivovice rovnou z flašky. No co, zítra je neděle… a nyní se potřebuje nějak odreagovat, aby zítra mohla vstát a podívat se na všechno s čistým štítem.

"Nechápu, jak je možný, že mi něco z toho uniklo. Nemohl se přece tak dokonale kontrolovat, ne? Každý vždycky trochu zakolísá, Adame, proč se to nestalo?" Val si skousne rty, i když to normálně vůbec nedělá. Prohlubující se deprese z vlastního selhání není dobrá.

Adam se zamyslí, prsty promnou pokožku hlavy, když ji skloní ke kolenům. "Někdy… myslel jsem, že je to normální, ale občas měl takové hloupé řeči, bylo to jen pár slov a vůbec se k tomu nevracel, ale… já to na něm nepoznal. Byl tak věrohodný, Val!" Adam se zhroutí, přetrvávající šok ho udržoval v jakési letargii, ale teď, když nad tím vším přemýšlel v klidu domova, pokládalo ho to na lopatky. První slzy si najdou cestu ven ze slzných kanálků, aby je ihned následovaly jejích sestry. Valérie si to zoufalé tělo přimkne k sobě, bolest nebolest, její kamarád to teď potřebuje. "Já to nechápu," vzlykne.

"Já taky ne, Adame, já taky ne." přitáhne si ho k sobě ještě blíž. V očích má zmatení, jenže je odhodlaná na to přijít za každou cenu. Nedaruje tomu parchantovi to, že si s Adamem takhle zahrával. A ještě vůbec i to, že to nechal zajít až tak daleko. "Pojď, trochu tě umyjeme a půjdeme si lehnout, ano? Zítra si o tom promluvíme," vytáhne tu hromádku neštěstí do stoje a dostrká do koupelny, aby mu pomohla z oblečení a trochu ho smočila pod tekoucí sprchou. Krev na kloubech prstů, která na nich ulpěla, když rozdával rány, se pomalu spojí s vodou a v růžových stružkách steče do odtokového kanálku.

Když se o chvíli později ukládá vedle již neklidně oddechujícího Adama, který usnul sotva se mu hlava dotkla polštáře, uvědomí si, jak moc jí tohle chybělo. Prostě se k němu uvelebit a vědět, že je v pořádku.

Jemně dlaní přejíždí po Adamově břiše skrytém pod peřinou. Nemůže usnout, ale netrápí jí to. Ohlídám tvé sny.


Říká se, že ráno je moudřejší večera. Ne vždy to však platí… Valérie si protře oči unavené nedostatkem spánku. Rozmazaný pohled upře na digitální budík na nočním stolku, aby zjistila, že spala jen pár minut. Celou noc neusnula na víc jak půl hodiny v kuse. Pomalu odhrne peřinu, aby nevzbudila Adama schouleného do klubíčka na středu postele.

Tahle noční nespavost měla jednu výhodu, mohla v tichosti přemýšlet o událostech, které se staly. A měla nevalný pocit toho, že přišla na to, o co tady šlo. A rozhodně to nebylo nic takového, nad čím by se mohlo mávnout rukou.

"Val?" Adamův chraplavý hlas protne ticho, které se snažila nevyrušit svým vstáváním.

"Ještě spinkej," nahne se nad něj, aby mu vtiskla drobný polibek do vlasů. Přitáhne mu peřinu až ke krku, zachumlá ho do ní. "Udělám něco k snídani," pohladí ho ještě, ale vláčné tělo a klidné oddechování značí důkaz o tom, že Adam už je zase ve spacím procesu.

Tiše za sebou zavře, aby si mohla v kuchyni uvařit pořádné kafe, které jí vyprostí z agónie nedostatku spánku a snad jí i trochu uklidní. Mobil ležící na stole, kam ho včera odložila, vytrvale hlásí, blikáním po stranách, přijatou zprávu nebo nepřijatý hovor.

Marián? Zřejmě se chtěl ujistit, že jsou oba v pořádku.

Hlavou jí běží, co by všechno měla udělat. A zřejmě jako první zavolá policii. Nejlépe toho detektiva, který řešil jejich případ.

*

Seděli v podivném kamrlíku, který měl představovat kancelář a zřejmě i malou soudní síň? Společnost jim dělal nejen soudce, jejich právník a přidělený detektiv, ale i další tři policisté žena, která v tichosti zapisovala každé jejich slovo.

"Takže, proč jsme se tu sešli… stalo se během dnešní noci několik věcí, které nás přivedly na určitou stopu. S ohledem na informace, které jsme nasbírali, jsme dnes v brzkých ranních hodinách zavřeli do vazby Petra Rožnovského a Jaroslava Koutného s podezřením úmyslného ublížení na zdraví u zde přítomného Adama Černého, ale vykonaném na slečně Valérii Černé, dále z překupnictví drog a nelegálního držení střelných zbraní."

Valérie s Adamem se na sebe podívají. Cože?

"Při bližším zjištění, co se případu týče, jsme se dozvěděli, že pan Rožnovský se i nadále stýká s Jaroslavem Koutným, i přesto, že zde přítomnému panu Černému, tvrdil opak a pod vymyšlenou báchorkou se doslovně vetřel do jejich přízně, aby měl lepší cestu pro jeho zneškodnění před boxerským kláním, které se má příští týden konat v našem městě. Jedná o jedno z největších klání v Evropě a pan Černý měl představovat hrozbu pro pana Rožnovského pro následnou výhru a předání peněz překupníkům. Z materiálů, které se dnes v noci našly v domě pana Koutného, se domníváme, že nemělo dojít pouze ke zneškodnění pana Černého, ale i dalších pěti boxerů, kteří jsou v žebříčku hodnoceni jako nejlepší."

Valérii se zadrhne dech v těle. Do čeho se to zapletli? Drogy, zbraně a psychopatický magoři, kteří se jich chtěli zbavit jen proto, že potřebovali prachy na zaplacení? Uleví se jí, že neřekla svůj skoro podobný scénář Adamovi u snídaně. Na drogy tedy vůbec nepomyslela. A ještě i to, že Adam neměl být jediný?

V hlavě jí blikne myšlenka na to, jak právníkovi vysvětlovali monokl, který Adam dnes v noci získal. A taky pochroumanou vizáž těch dvou. Dokud se na to soudce sám nezeptá, lepší nevytahovat to na světlo boží. Nejdřív se musí všechno probrat od začátku.

*

Zvonek u dveří vytrhne Valérii z přemýšlení. Adam, který si vytáhl pro dnešní den sluchátko, aby byl ušetřen veškerého zvukového dramatu, nezareaguje ani na rozsvícení červeného světla nad dveřmi. Val odloží hrnek horké čokolády, kterou před malou chvílí uvařila, na stolek před sebou a zvedne se, aby došla otevřít. Obezřetnost jí však přikáže, aby si příchozího zkontrolovala v kukátku.

"Ahoj, co tady děláš?" nechá se přitáhnout k Mariánovi do náruče. Dostane jeden jemný polibek.

"Ahoj, jak na tom jste? Ráno u mě byli policajti, musel jsem s nimi na služebnu, takže jsem přišel pozdě do práce…"

"To mě mrzí, co po tobě chtěli? My jsme byli na jakémsi sezení i se soudcem, Petra i Jaroslava ráno zatkli a vzali do vazby, prý se tahali v drogách a překupnictví nelegálních zbraní. Představ si, že Adam a ještě dalších pět boxerů mělo být zneškodněno. Pátrá se po dalších komplicích," Valérie se otřese, pokaždé když si to všechno vybaví, tak jí přeběhne mráz po zádech. "Víš, co na tom nechápu? Jak je možný, že jsme to za těch několik týdnů, co tady s námi Petr žil, neprokoukli. Nejde mi to do hlavy. Netrávila jsem s nimi tolik času, ale ze začátku… to já jsem je vlastně nakonec dala dohromady," opře svou hlavu o pevný hrudník, obroučky brýlí se nepříjemně zaříznou do citlivé kůže obličeje, ale je jí to momentálně jedno. Je zvláštní, jak je před Adamem stále stejně silná a v Mariánově přítomnosti se cítí, jako by nesla všechnu zodpovědnost světa.

"Nemůžeš za to, vždyť je to tak logické. Všichni děláme chyby, Valérie. A Petr byl, jak jsem slyšel, v boxerském týmu už pěkně dlouhou dobu, takže věděl, kdo je pro něj hrozba. A Adam měl jednu slabinu. Nikdo nemohl očekávat, že se z toho dobrého chlapa vyklube takový hajzl. Tady vidíš to, že i sebe slušnější člověk může ubližovat mnohem víc, než kdejaký deviant. Adam je u sebe? Neměl by zůstávat sám…"

"Já vím, jsem s ním pořád, ale nechce se mu komunikovat, je na něm vidět, jak pořád o těch věcech přemýšlí…přijdu si tak bezmocná. Vždycky jsme sdíleli trápení společně, ale najednou se obrnil a nechce mě k sobě pustit."

"Dej mu čas, tohle by otřáslo asi s každým. Nehledě na to, že Petr sám mohl brát nějaké drogy, které ho stimulovaly…"

Ve Valérii zatrne. "Kruci! Co kdyby byl nakažený, Mariáne?"

"To už mě taky napadlo. Proto jsem vyslal ráno Filipa v nemocnici do pár spisů. Poslední výsledky byly negativní. Je zajímavé, že i takový člověk jako on, se nechává pravidelně na HIV vyšetřovat," ušklíbne se, taková ironie života.

Valérii spadne kámen ze srdce. Čekat takovou dobu na výsledky těch testů, by bylo příliš mučivé, než aby nutila Adama, aby je podstoupil. Snad jen, pokud by nechtěl sám. I když doufá, že Adam není jako patnáctiletý puberťák a ty kondomy, které si tak často kupuje, nespotřebovává jako balonky na výzdobu.

"Pojď, půjdeme ho trochu rozptýlit. Bratr má dneska jen denní, takže pořádá menší grilovací párty, možná bychom mohli Adama vytáhnout ven a pokusit se ho přivést na jiné myšlenky," přiloží ji prst na rty, když se nadechuje k protestu. "A než mě zastavíš s tím, že je to příliš čerstvé, tak ano, máš pravdu, ale kolikrát je nejlepší léčba šokem. Oběma vám prospěje, když nebude zavření tady doma, ale budete na čerstvém vzduchu s dalšími lidmi. Jen upozorňuju, že bratr a jeho banda záchranářů mají někdy dost nejapné vtípky…" zamyslí se. "Ale to i mí kolegové. Bude to legrace, uvidíte oba. Teď jen musíme Adama vytáhnout z ulity."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 29. března 2013 v 14:44 | Reagovat

Vauuu *O*. Tak to bol ďalší šok. Dosť ma šokovalo dôvody prečo to Peter a Jaroslav robili. Zaslúžili by si keby si ich vo väzení zobrali na mušku. To čo urobili bolo dosť kruté. Chúďa Adam a Val. Val by sa nemala z ničoho obviňovať. Peter by dokázal oklamať i detektor lži. Aspoň, že sa zoznámila s Mariánom, ktorý ju ani Adama v tom nenechaá. Je to proste zlatíčko. Teším sa na ďalší diel.

P.S.: I keď človek vie, že príbeh bude mať happyend, nedá mu to a všetko prežíva so svojími hrdinami. Tak sa prosím nečuduj nad našimi reakciami :)

2 dasa dasa | 29. března 2013 v 14:46 | Reagovat

wau,o_O to riadny obrat v pribehu, som si myslela ze bude s petrom a vsetko bude ok, ale tak hadam ho filip(?) rychlo vylieci =)

3 yellow yellow | 29. března 2013 v 15:22 | Reagovat

Hajzlové! Voldí, pár Avadiček by to na ně chtělo. :D

4 Sung Sung | 29. března 2013 v 15:47 | Reagovat

Eeek?

5 Voldy Voldy | 29. března 2013 v 15:56 | Reagovat

[1]: Lili, já vím, ale i tak na to raději upozorňuji, než mě začnou kamenovat :D jistota předem... Děkuji za tvé komentáře!

[2]: Uhm... Jak je to Voldyho příběh, nikdo nemůže očekávat konec takový, jak se to jeví v začátcích. :D Děkuji za komentář ;)

[3]: Neboj se, Avadičky už jsou v krabičce a budou se rozdávat! :D

[4]: Oink?! :D

6 Profesor Profesor | 30. března 2013 v 16:37 | Reagovat

Teda. Tohle je kapitola. Hodně vysvětluje.
Líbila se mi.

7 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 31. března 2013 v 16:07 | Reagovat

Stále tomu celkom neverím... drogy? wtf? no fajn, nech si zhnijú v base!
:) na ten hepáč sa už celkom teším.

P.S.: inak Voldy, vďaka tebe a Srdcu Cyklistu som načerpala veľa znalostí a teraz normálne rozumiem nejakej cyklistike čo ide v telke :D akože chápem tie úniky a podobné veci xD

8 Voldy Voldy | 31. března 2013 v 16:51 | Reagovat

[6]: Děkuji za komentář!

[7]: Jsem ráda, že k něčemu to bylo :D je toho mnohem víc... Cyklistika má spoustu pravidel o kterých se ani nemluví, o tom tam taky asi někde byla zmíňka... Potěšila jsi mě! :-*

9 Indil Indil | 5. dubna 2013 v 22:35 | Reagovat

Ahoj. Dnes jsem objevila tuto stránku a jedním slovem: FANTAZIE! Povídky jsou úžasné a všechny jsem je zhltla jedním dechem. 27. kapitola téhle povídky mě ale dostala nejvíc. Celý den si říkám: "Sakra, jakto, že sem to nepoznala, že je Petr takovej "šmejd"?" Asi nemám nejlepší odhad na lidi. A to se mi tááák líbil a tolik jsem mu fandila, protože to byl takovej chudáček, kterýmu ubližoval bejvalej... Jsem nepoučitelná! :-D  Chtěla jsem moc poděkovat za Tvé povídky, protože postavy v nich jsou nesmírně "živé" a člověk je a jejich příběhy prostě prožívá. Někdy až moc... :-D

10 Voldy Voldy | 10. dubna 2013 v 10:38 | Reagovat

[9]: Moc ti děkuji za chválu! I za to, že se ti mé povídky líbí. A za to, že ses ozvala! Vážím si toho ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama