Cílová rovinka pro dva 2

15. ledna 2013 v 10:37 | you-kNow-Who |  Voldyho Jednorázovky
!Upozornění!
Jedná se o RPS Petter Northug / Emil Hegle Svendsen
Postavy použité v textu jsou pouze vypůjčené. Nikoho tímto nechci morálně urazit, znechutit, či znevažovat jeho osobu. Příběh je čistě smyšlený a nenavazuje na skutečnosti.
Po celou dobu povídky platí 18+


Druhá část


Vstane z vyhřáté postele, aby se přes závěsy podíval, jak se dnes vyvíjí počasí. V duchu zanadává, když spatří hustou mlhu plížící se ulicemi města pod nimi. Tmavá mračna předurčují sněžení. Prohrábne si rukou vlasy, aby je trochu upravil, dnešní počasí nebude Petterovi vyhovovat, zná ho moc dobře na to, aby dokázal odhadnout, jak se bude cítit. Drát se proti hustě padajícímu sněhu není nic příjemného. Pohledem přejede spokojeně spící nahou postavu v jeho posteli, usměje se, jako plyšový medvídek. Zabil by ho, kdyby to řekl nahlas.

"Pette…" rty se dotknou citlivého ucha, jazyk jemně objede jeho konturu.

"Hmm… je hnusně viď." Zamumlání, které se ozve zpod polštáře, ho pobaví.

"Znáš mě, musím tě nějak rozptýlit."

"Nechám si to moc rád líbit." Prsty kopírují linii páteře, která se vytváří mezi vypracovanými svaly. Půlky se jemně stáhnou, když z nich stáhne vyhřátou peřinu a dotkne se jich chlad.

Zavrtění a tlumený smích.

"Nesměj se, užívám si tě." Polibek na kříž, než vystrčí jazyk a přejede jím rýhu ztrácející se mezi dvěma polštářky.

Ostré vydechnutí ho utvrdí v tom, že dělá dobře. Jedna z nohou se mírně pokrčí, aby ulevil počáteční erekci. Neodolá, aby po ní nepřejel prsty stejně jako po páteři. Trochu poškádlí jemnou kůži na chodidle, načež se ozve smích, prsty se zatnou.

"Potřebuješ připravit?" Zašeptá jemně otázku do vlasů. Petter se k němu otočí tváří, polapí Emilovi rty do svých.

"S tebou? Už ne." Zuby stisknou dolní ret.

"Drzoune." Nasadí si kondom, potře gelem, zbytek, který mu zůstane na prstech, jemně rozetře kolem svraštělého otvůrku, neodolá, aby přeci jen prstem nezajel na malý okamžik dovnitř.

Povalí Pettera na břicho tak, jak byl, když ho budil.

Penis natlačí na vchod, který mu má otevřít dveře do sálu slasti. Pomalu, aby Petterovi neublížil, do něj vstupuje.

Tělo pod ním se lehce prohne, jako by chtělo utéct, rukama si ho přidrží na místě, aby si zvykl. Nikam nespěchají.

Když se tělo pod ním prohne proti jeho, přestane přemýšlet. Všechny myšlenky pustí za hlavu, aby si to mohl dostatečně užít.

Přírazy jsou lenivě pomalé, oddalující vyvrcholení. Dlaní sjede do podbřišku svého partnera, aby ho ukojil i jeho chuť.


*

Protne cílovou rovinu, zhroutí se k zemi vyčerpáním. Plíce se snaží doplnit kyslíkový deficit, bušící srdce se snaží vyrovnat náhlé přetížení. Poslední část byla dost náročná, chtěl vyhrát a měl to na dlani, ale za ním se hromadili soupeři a hrozilo, že by ho mohli jako skupinka dojet. Proto se tak vyplivnul. Poslední centimetry ho vynesou, nohy se překříží, padne zády k zemi, nevnímá ruce, které mu sundávají běžky. Nesnáší tohle hnusné počasí, vždy jsou všichni vyplivnutí již po pár kilometrech, mazání se odře za pár prvních kol a poté už jedete na vlastní síly. Necítí se moc dobře, raději vstane, utře si slinu, která mu nepříjemně přimrzala na bradě. Oklepe z lyží sníh, aby byl vidět sponzor, tak je to ve smlouvě.

Rozhlédne se kolem sebe, až nyní si uvědomí, že mu lidé aplaudují. Na tváři mu to vykouzlí spokojený úsměv, fanoušci jsou věční… dokud podáváte výkony hodné vašeho jména. Poplácá pár závodníku po ramenech a poděkuje za závod, i to k tomu patří. Do cíle soupeři, v cíli "přátelé".

Prohledá očima realizační tým, zda nespatří tolik známé oči, nikde ho nevidí. Asi musel jako on včera, na trať. Odchytí si ho jeden z novinářů, s úsměvem rozdá několik rozhovorů jako vítěz dnešního závodu.


*

Projde hotelovou halou, necítí se o nic lépe, než když dojel závod, nevidí to jako dobré znamení. Snad není nachlazený tak moc, že by musel zrušit závody. Dá si horký čaj a lehne si, snad mu to pomůže. Zlatá medaile se mu za chůze houpe na krku, personál hotelu mu gratuluje, i když vidí v jejich tvářích, že by byli radši, kdyby vyhrál jejich závodník. Jenže tomu se dnes nedařilo, asi špatně namazal, a pak se trápil, podobně jako on, ale nevzdal se. To by nikdy neudělal.

V pokoji odloží bundu, medaili položí na stůl společně s čepicí a rukavicemi, venku přestalo sněžit, za to začalo pořádně mrznout. Emil pořád nebyl k nalezení, ale on se vždycky někam zašije, a když se vyloupne, tak to stojí za to. Pohlédne na společnou fotografii, kterou kdysi udělal nějaký novinář na tiskovce, jsou k sobě tak hezky naklonění. Svlékne se z oblečení, nahý přejde do koupelny, kde si napustí nechutně horkou vodu, aby trochu povolil svaly a napařil tělo. Sykne, když se citlivá prochladlá kůže dostane do kontaktu s horkou vodou. Diví se, že to nesyčí.

Dveře od pokoje klapnou. Díky bohu, že jim bylo dovoleno být spolu, o jejich vztahu zatím nikdo neví, i když se to táhne nějaký ten pátek, ale ještě s tím nevyšli najevo, nechtějí, aby se to roznášelo po celém světě a rozmazával se jejich vztah.

"Pette?" rozcuchaná hlava se stejně zarudlými tvářemi nakoukne do koupelny, kde pára zamlžuje všechna zrcadla. "Tady jsi, jak jsi..?"

"Neviděl jsi?" Emil si všimne, že zní nějak nakřáple, samozřejmě, že si zlata na stole všiml, ale copak by to byl za přítele, kdyby se nezeptal osobně. S úsměvem přejde k vaně, poklekne vedle ní, načež vtiskne na rozpraskané rty vláčný polibek.

"Říkal jsem, že to zvládneš."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 15. ledna 2013 v 15:16 | Reagovat

jsou krásně sehraní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama