Cílová rovinka pro dva

15. ledna 2013 v 10:23 | you-kNow-Who |  Voldyho Jednorázovky
Mnoho z mých stálých čtenářů tuto jednorázovku četlo. I přesto ji vkládám znovu sem, aby i ostatní v případě zájmu, mohli porovnat mou tvorbu před rokem.

Jedná se o RPS Petter Northug / Emil Hegle Svendsen

Postavy použité v textu jsou pouze vypůjčené. Nikoho tímto nechci morálně urazit, znechutit, či znevažovat jeho osobu. Příběh je čistě smyšlený a nenavazuje na skutečnosti.
Po celou dobu povídky platí 18+

celé dílko je věnované yellow, za inspiraci, kterou mi dala a dává



Úvod


Klapnutí dveří protnulo ztichlou šerost, jež se snášela pokojem a proplouvala mezi nábytkem. Kroky mířily automaticky k posteli, na které tvrdě spala natažená postava dospělého muže. Jemný úsměv na tváři vetřelce značil spokojenost, že se mu podařilo vychytat tuto chvíli. Svršky odhodí někam na křeslo, které ve tmě nevidí a proklouzne pod vyhřátou peřinu. Nesmí ho vzbudit, zítra ho čeká důležitý závod. Obejme rukou to štíhlé tělo, které mu vždy přináší náruče rozkoše.

Nechá se jeho pravidelným oddechováním ukonejšit do vlastní říše spánku.


*


"Pettere! Kolikrát ti mám říkat, že by ses měl soustředit na svoje závody a ne na Emila, on to zvládne i bez tebe." Trenér reprezentace naštvaně vejde do pokoje svého svěřence, vypínaje za chodu své hlásné trouby, tu prokletou krabici s obrázky.

"Počkej! Vždyť to má tak krásně rozjeté! Mám dnes volno, můžu se snad jednou podívat ne televizi ne?" Petter se chce ohradit, ale ví, že proti pevné ruce tohohle muže nemá prostě šanci, i kdyby se stavěl na hlavu a tančil na rukách tango.

"Já ti dám, dívat se na televizi… mistrovství je v plném proudu a pán se chce dívat na televizi. Šup, nasaď trikot, jdeš ven, očividně máš roupy, tak to můžeš vyběhat. Češi a nejen oni, jsou prý ve výborné formě, tak to koukej nepodceňovat nebo dopadneš špatně."

Petter se znechucenou tváří sáhne po připraveném trikotu, pomalu si ho oblékne, ale nikam nespěchá, v hlavě mu šrotuje, kudy by to mohl vzít z cesty, aby se podíval, jak Emil dorazil do cílové roviny.

Párkrát se venku odpíchne jen tak na prázdno, protáhne se, aby nepřetížil svaly a ještě si neublížil. Nasadí si brýle, protože zářící slunce a hromady bílého třpytivého sněhu jsou oslepující kombinací. Vjede do první stopy a nechá se unášet myšlenkami do dáli.


*


V cílové rovině dvě nadšené oči hledají jednu jedinou osobu. Tajně doufají, že ho uvidí v davu, alespoň na okamžik. Byl tak rozradostněný, že ani nepadl na zem, aby se vydýchal, odepnul si lyže a vzal je do rukou, otravné kamery a neúspěšné hledání mu berou úsměv ze rtů, ve vzduchu visí otázka - kde jsi? Slíbil přece ráno, že se rozhodně zastaví podívat se, jak dopadne… i kdyby měl dojet poslední, bude na něj v cíli čekat. Zklamaně se vydá uličkou mezi novináři, lidé kolem něj mu nadšeně plácají po zádech a gratulují k výhře, ale on z ní nemá radost, jak by mohl, když ten, komu ji chtěl věnovat, tady není?!


Zastaví se u posledního z novinářů, pozná totiž národní televizi, poskytne nic neříkající rozhovor, jako po každém dojezdu. Otázka, zda bude slavit, zůstane viset ve vzduchu, dokonce i reportér si všimne nervózně těkajících očí a tak, když kameraman střihne záběr, se zmateně otočí.

Najednou závodníkovi přes tvář přelétne šťastný úsměv. Oči konečně našly toho, koho hledaly.

Na vyvýšeném kopečku nad davem lidí ho spatří, opřený o dřevěný plot, v ruce hůlky, na rtech stejně šťastný úsměv.

Slova, která k němu pronese, zůstanou nevyslyšena, však on ho donutí mu je zopakovat. Odloží lyže i zbraň než se nechá strhnout davem a dovést ke stupni vítězů.







První část


Omotá si huňatý ručník kolem boků a vezme druhý, aby si mohl vysušit těch pár vlasů, co si udržuje na hlavě. Kriticky se na sebe podívá do zrcadla, neříká, že není hezký, postavu má pěknou, svalnatou, tuk jen ten, který musí obalovat vnitřnosti a není vidět. Teď vypadá ztrhaně, obličej zkroucený do mírně bolestivé grimasy. Doufal, že horká sprcha jeho svaly, které se začínají ozývat, povolí. Bude muset znovu zajít za fyzioterapeutem, aby ještě jednou promasíroval nohy.

Vejde do ložnice, kde ho kolem boků obejmou mužské ruce, tělo se pod tím dotykem jemně zachvěje.

"Děje se něco?" Zvědavé rty se objeví moc blízko citlivého ucha, kdyby mohl, zavrtí ocasem jako pes. Přitiskne se více do teplé náruče. Nosem nasaje jeho mužnou vůni smísenou s jeho jedinečným sprchovým gelem. Stejně jako z jeho vlasů, i jemu se na krku tvoří jemné cestičky, které za sebou zanechávají kapky vody utíkající vstříc novému dobrodružství.

"Jsem jen trochu unavený." Zamumlá mu do ramene, když se k němu otočí tváří v tvář a rty jemně setře jednu z neposlušných kapiček.

Hruď rozvibruje zadržovaný smích. Sám velký Emil Hegle Svendsen se cítí unavený, toho budeme muset patřičně využít, nestává se to tak často. Bílé zuby se v přítmí jediné rozsvícené lampičky zablesknou, než se zakousnou do hladké kůže na krku.

Chce se ohradit, ale laskání zkušených rtů ho omamuje jako droga. Zřejmě vycítí jeho jakousi nervozitu, protože přestane. "Klid ano? Nemusíš nic dělat, prostě si to jen užívej." Rukama ho jemně nasměruje k posteli, kam ho uloží jako malé dítě před spaním, ale oni se nechystají spát. Rozváže uzel na ručníku, odhodí někam za sebe. Přetočí si ho na záda, sám dobře ví, co je na tuhle únavu nejlepší, uchopí jeden z masážních gelů, kterých mají pořád dostatek.

Nanese si trochu na prsty a uchopí do rukou jednu z nohou, zkušebně přejede přes lýtko, a když není žádná odezva, rozpohybuje ruce v masážním tanci.

Totéž zopakuje i na druhé noze, nevyhne se stehnům ani zadečku, užívá si to, hloupá masáž a občasné Emilovo vzdychnutí ho vzrušují, snad toho dnes bylo dost. Natáhne se pro tubu s lubrikantem, ruce si otře do ručníku, kterým si Emil sušil vlasy. Tělo pod ním se lehce ošije. Uklidní ho dlaní přitisknutou na bedra, lehce s ní přejede po páteři. Natáhne se pro malý polštářek, Emil ochotně nadzvedne boky, dlouho se nevystřídali, Petter byl většinou spodek, i když by to do něj nikdo neřekl. Musí se sám pro sebe usmát, když si vzpomene na fotografii, která obletěla celý svět, a oni s ní potom ještě pózovali v ateliéru. Ucítí na hýždích polibek, jeden zvědavý prst se začne dobývat mezi půlky, roztáhne nohy, aby mu usnadnil přístup. Cítí se uvolněně a tak opravdu nechá vše na Petterovi, ať si to taky užije.

Prsty zkušeně dobývají jeho otvor, aby ho ušetřil bolesti ze styku. Zavrtí se a otočí na záda, erekce pyšně čnící do prostoru, žalud vykukující z předkožky. Polaská se rukou, Petter ho vteřinu zmateně sleduje, aby o setinu další vteřiny jeho ruku sundal a nahradil svými ústy. Jazykem pomalu obkrouží žalud, olízne kapičku, která se objeví na vrcholu. Pohltí ho, jak nejvíc to jen jde.

Rukou si vjede do svého rozkroku, aby rukou trochu uvolnil napětí toužící po dotyku. Oddálí se jen na moment, kdy si nasazuje kondom a potírá ho gelem. Lapí jeho rty do svých, lačnících po tom kousku růžové kůže, která se na něj vyzývavě směje.

Žaludem překoná svěrač a zbrzdí, aby nic neuspěchal, nechce mu ublížit, chce, aby se cítil pohodlně.

"Pette…" Zvědavě se mu podívá do očí zamlžených vzrůstajícím vzrušením, nohy, pořád ještě trochu kluzké od masážního gelu se mu omotají kolem boků. "Nemuč mě." Zašeptá mu do rtů, než jimi přejede přes tvář k uchu, aby trochu potrápil ušní lalůček. "Prosím."

Zasune tedy pomalu podle přání celý penis, sten ukryje do polibku. Nechá ho ještě chvíli, aby si zvykl, přeci jen, nedělají to v této kombinaci příliš často, potrpí si na to, být spodkem, být v něčí náruči a být milován.

Boky pod ním se lehce pohnou proti jeho a tak s nevyřčeným souhlasem začne uspokojovat nejen sám sebe. Jemně rukou uchopí penis, do teď tlačící se do jeho břicha snad jako by doufal, že i on najde skulinku jak vniknout do útrob lidského těla. Natáhne se pro gel, nechce ho odřít a bude to pro něj příjemnější. Rozpohybuje své tělo v souladu s rukou svírající tu jeho na Emilově penisu.

Hravé a jemné milování se mění na dravou, extatickou soulož, která musí jednou skončit.

Zpomalí, protože cítí, že vrchol je až moc blízko a on ještě nechce vyvrcholit. Líné prolínání dvou těl spojených v jedno, dvoje rty spojené v jedny, dva jazyky tančící ve smyslném tanci bez udání rytmu. Spokojené vydechnutí jeho jména ho utvrzuje v tom, že se mu to jen nezdá a že se ráno neprobudí z tak krásného snu s mokrými kalhotami.

Spustí se z rukou na tělo pod sebou, aby dlaněmi mohl obejmout Emilovo hlavu a vlhce ho políbit. Znovu rozpohybuje boky, prsty poškádlí zarudlý vrcholek plný touhy.

Až příliš pomalu je dovede k vrcholu, schválně, protahujíc chvíle, které by mohly zmizet, až příliš rychle zintenzivňuje pocity.

Miluje ty dvě mužné paže, když ho takhle objímají, cítí se jistě... chráněn.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | 15. ledna 2013 v 11:38 | Reagovat

Moc děkuji Voldíku! Někdy o víkendu si ji znovu přečtu. A jak jsi dopadla na zkoušce?

2 katka katka | 15. ledna 2013 v 15:09 | Reagovat

chci poděkovat že na nás myslíš i když máš zkoušky jdu na další díl

3 Karin Karin | 5. února 2014 v 22:50 | Reagovat

Jak je k němu pozorný hezký napsané. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama