3. Kapitola

6. ledna 2013 v 0:31 | you-kNow-Who |  Tajemství ukrytá v ringu
Máme tady díl dalších hrdinů ;)
A pokud vás to nenasytí, představte si Voldíka v pyžamu s medvídkama :D

3. kapitola


Teprve když mu přestane vibrovat kapsa, se uvolní úplně. Přemístění z tělocvičny do jeho oblíbeného podniku probíhalo v tichosti. Trapné ticho kolem nich, ho trochu rozesmívalo, ale raději se nepochechtával jako nějaká puberťačka, která poprvé spatřila prsa někoho jiného. Nejdřív si objedná jen kolu, protože po tréninku nějak nemá chuť. Alespoň prozatím.

"Nebudeš nic pít?" optá se zvědavě Petr, před kterého barman právě postavil barevný alkoholický nápoj.

"Zatím ne, nějak mě zatím na alkohol přešla chuť, ale to se spraví… mám to tak vždycky," mrkne na něj. Prohlédne si ho po očku nenápadněji, aby to nevypadalo, že na něj zírá. Už vypadá o trochu líp… co se mu asi stalo?

Chvíli tak tiše sedí, protože ani jeden nemá tušení, jak uchopit konverzaci za správný konec…

"Hmm, no… tak jak se dlouho znáte s Valérií?" protne ticho Petr. Taková otázka by nemusela být na škodu a ani snad není nijak extra vlezlá.

"S Val? Páni to… to už je let… řekl bych, že se známe od plínek…mám pár útržků z dětství, jak jsme se rvali o hračky… Jako děti no," zazubí se.

"To je docela obdivuhodné, nemyslíš? Že se znáte celej život a ještě spolu žijete?"

"Ano… no… máš pravdu, žijeme spolu, ale zatím se nic nezměnilo, je to pořád stejné…" Trochu se nad tím zamyslí: "Občas si známí myslí, že jsme prorostlí jak dvojčata… není to sice tak, ale známe se natolik dobře, že dokážeme odhadnout, jak se druhý v zápětí zachová," usmívá se, když mu před očima běhají různé vzpomínky, které spolu s Val zažili.

"Určitě je fajn, mít takovou přítelkyni… Ale nikdy jsem jí tady asi neviděl?"

"Jo, ona studovala mimo tohle malý město… Když ty ses přistěhoval. Já na vejšce pokračovat nechtěl, ona ano. Tak nás to rozdělilo…" úsměv trochu povadne, ale i tak v očích zůstávají pořád ty samé jiskřičky.

"No a… ty teda jenom boxuješ?" optá se zvědavě, když zvážil změnu tématu. Nechce Adama dostávat do nějakých nepříjemných končin.

Adam se usměje. "Ano, zatím mě to docela v pohodě uživí… tréninky jsou skvělé a baví mě to," odpoví se zájmem. K tématu boxu byl vždycky trochu choulostivý v tom směru, že se o něm bavil rád, ale u Petra o tom nechce moc mluvit, aby ho svým kecáním nějak nevyděsil… "Co vůbec děláš ty, když neboxuješ? Chodíš přeci jen na tréninky…" dojde mu záhy, že tahle otázka nějak ještě nebyla zodpovězena a jeho nikdy nenapadlo se podívat do registračních papírů.

"No… takovou holku pro všechno," pronese s úsměvem. Adam se přidusí ve své kole.

"Cože?" zakašle, bublinky se dostaly až do nosu. Prskání kočky si nechá na později.

"Dělám sekretáře v jedný firmě…" pronese se smíchem, když vidí topícího se Adama. "Nepotřebuješ nějakou první pomoc? Dýchání z úst do úst ovládám," a vzápětí zrudne nad tou poznámkou.

Adam na něj překvapeně zůstane civět, opravdu to řekl? Tonutí v kole je zapomenuto. Petrovy rozpaky jsou pro něj příjemnou odměnou, uculí se nad pokusem je zakrýt.

"Takže sekretářka, jo? To vaříš kafe, nosíš papíry, vystavuješ svoje nohy na obdiv podnikatelům z konkurenčních firem…" další slova zaniknou ve smíchu.

"Tak nějak, až na ty nohy… mám dovolenou sukni jen do půli lýtek," zamrká řasami. V Adamově společnosti se úplně mění, najednou se cítí uvolněný, bez větších problémů by se rozpovídal o čemkoliv…

"Jaká škoda… chystal jsem se přijít podívat."

Petr protočí panenky. "Hele a… neobtěžuju tě nějak? Valérie na tebe určitě doma čeká…"

"O tom nepochybuju, ale ona si vystačí sama," mrkne na něj, ale v duchu úplně vidí Valérii, jak prohledává jeho počítač, aby se dozvěděla co nejvíc o čemkoli, na co tam narazí.

"Aha… to mě překvapuje. Většinou partneři tráví hodně času spolu.. a ještě, když jste se tak dlouho neviděli…"

"To bude asi tím, že my opravdu nejsme partneři," zazubí se do svého pití, nechá Petra vstřebat tu informaci. Ale jak by vůbec mohl na něj něco třeba zkoušet, když by si myslel, že je zadaný?

"Počkej… to… nějak nechápu?"

"Jo… Val to v tom krámu dobře uhrála, dělá to poslední dobou nějak často, měl bych jí to zakázat… My nejsme partneři. Známe se od dětství, vyrostli jsme spolu… Ale nikdy jsme spolu nic neměli. A asi bychom spolu asi nikdy nic mít nemohli," uculí se.

"Tak teď to nechápu ještě víc… teda to, že jste přátelé, ano, ale ten zbytek nějak ne… Valérie někoho má?"

"Ne, je taky sama, a zatím jí to vyhovuje… naopak já… pořád hledám nějakého vhodného milence…" mrknutí na svého idola, kterému by to nedošlo, ani kdyby ho někdo praštil cihlou po hlavě.

A vzhledem k nevěřícnému pohledu, který mu Petr věnuje, se to k ráně cihlou dá i přirovnat.

"Ty -?"

Adam se pobaveně usměje. "Nikdy jsem se tomu nebránil ani nic nezapíral. Zase tě omlouvá jedině to, že sis mě celá léta na trénincích nepustil blíž než ke společnému pozdravu v tělocvičně."

Petr se zastydí. Chodil na tréninky tak dlouho a nepozná jediného gaye, který tam trénuje taky, kromě něj, samozřejmě.

"No, já si dám panáka… chceš taky?" otočí se k němu Adam, když vidí, že se nemá k žádné odpovědi.

"Rád, díky…"

Adam hned zaplatí dva panáky vodky a bez jakýchkoliv připíječek ho do sebe kopne. Petr se rozhodne nekazit partu. Ostrá tekutina sežehne hrdlo. Nepil už tak dlouho…

"Myslím, že zůstanu u svých málo alkoholických drinků, tohle je na mě moc," vydechne těžce.

"V klidu… já občas potřebuju něco silnějšího…"

Zbytek večera se nese spíš v tichém duchu, určitě jinak než jak si Adam představoval, ale co… nic se nemá přehánět. Někdy stačí být i jen ve společnosti někoho a vědět, že není sám. Jenže Petrovi alkohol asi trochu víc zachutnal. Má již několikátou skleničku a nutno říct, že je už mírně pod palbou, že by dlouho nepil? Vypadá to tak, protože ta pravá alkoholická euforie neměla šanci ani nastoupit.

"Petře? Měli bychom jít domů… je už docela pozdě…" ukáže prozřetelně na hodinky.

"Už? Ale - škyt - večer ještě pořádně - škyt - nezačal," zamžourá na něj ojíněným pohledem. Určitě má víc než dost. S trochou přemlouvání se nechá podepřít a vyvést z podniku.

"Kam s tebou?"

"Hmpf…"

"Aha… no, budeš to muset přežít u nás," zazubí se sám pro sebe. Přes rameno si hodí Petrovu ruku a s úsměvem vyrazí směrem svůj a Valin byt.


Zašátrá rukou v kapse, což mu jde trochu těžce, protože je ověšen Petrovo vláčným tělem, které již před nemalou chvílí omámil strýček sladký spánek.

Dveře se otevřou, v nich rozespalá, mírně pomačkaná, osůbka v saténové noční košilce, zpod které koukají kostičkované kraťásky, přes ramena přehozená jeho mikina. "No tě bůh, bys zbudil i mrtvolu…" sjede oba pohledem, zívne, načež je propustí do tmy bytu. "Kde jsi ho tak zřídil? Myslela jsem, že to je akce sbalit ho, ne ožrat do němoty…"

"Radši mi pomož, musíme ho aspoň svlíknout…"

V šeru se blýsknou bílé zuby. "Mohl by tě obvinit ze zneužívání, když byl pod vlivem omamných látek," se smíchem.

"Prosím tebe… bude rád, když ho ráno bude bolet jen hlava, nevím, co ho to napadlo, takhle se zřídit…"

"Stáhni z něj ty smradlavý hadry a dej je na balkon, já zatím rozestelu gauč… nebo ho chceš do postele? Klidně se přemístím…"

"Ale kuš, nerad to říkám, ale nelíbí se mi, jak smrdí. A stejně by ho to spíš vyděsilo… takhle bude mít alespoň trochu času na přemýšlení…"

"Kdyby tě slyšel," zakroutí nad Adamem Val hlavou a raději se vytratí pro záložní polštář s dekou. Ten se vrhne na svléknutí kalhot, ponožky letí k nim. Nechá jen tričko a trenky… ráno si u nich může dát sprchu. K pohovce, k ještě většímu Valininu pobavení, postaví kýbl.

"No co, nezná to tady, pokud bude dezorientovaný, nerad bych poblitej celej byt… neviděla jsi, jak to do něj teklo. Takový sladký blivajzy…" oklepe se nad tou vzpomínkou.

"Ok, ok, mlčím. Ráno mu to vysvětlíš sám," s chichotáním zmizí za dveřmi ložnice. Adam se místo rovné cesty do postele, vydá do sprchy, sám jí potřebuje. Příště zvolí nějaký podnik, kde se tolik nekouří… a nejlíp ani nenalejvá. Zazubí se sám sobě v zrcadle.

Osvěžený vlažnou sprchou a s vyčištěnými zuby, po špičkách přejde do obýváku, aby zkontroloval Petra. Chrápání, které se ozývá z chumlu přikrývek, ho usvědčí o tom, že i jeho návštěvníkovi přijde gauč pohodlným místem pro spaní, když si tak pochrupává. Vlastně mu je to zrovna v tuhle chvíli jedno, hlavně že se neprobudí na mokrém chodníku a s vykradenou peněženkou.

"Bacha aby ses nerozplynul," zazní mu vedle ucha pobaveně. Nadskočí leknutím, protože ji neslyšel přicházet. A vlastně… neměla být dávno v posteli? "Byla jsem se napít, kdyby ses chtěl zeptat."

"Ty jsi blázen, pokud si stěžuješ na nedostatek práce, právě mám srdeční arytmii."

"Hmm, to by se mělo vyšetřit… jsi si jistý, že to máš ze mě? Ne z toho chrápajícího opilečka, co nám slintá na gauč? Ráno ho musím zaručeně vidět, tak ne že ho hned vypakuješ… A je docela sexy, to se musí nechat…"

S vypísknutím, když se na ní Adam vrhne, zahučí do postele. Pubertální hihňání zadusí v sobě. Na hlavu jí přiletí polštář. Potom mužské tělo.

Smích obou naruší noční klid domu. Nejméně jednoho človíčka ležícího hned za blízkou zdí, to však neprobudí. Unášen na vlnách alkoholového oparu, si nechává zdá sladké sny.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hug Hug | 6. ledna 2013 v 0:54 | Reagovat

A já budu mít sladké sny o jednom beznosém plešounkovi v medvídkovském pyžámku, kterému z kalhot kouká dlouhý růžový sametový ocásek. Dobrou..

2 luczaida luczaida | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 3:30 | Reagovat

Voldík v pyžamu s medvídkama? Och... takovou erotiku sem netahej :D :D

Mně se to líbilo... klasická ožíračka... aby se Petr vůbec vzpamatoval :D :D Vypadá to, že skutečnost o Adamově teplosti ho trošku zaskočila :D :D

3 Voldy Voldy | 6. ledna 2013 v 10:18 | Reagovat

[1]: jejda, Hug, takhle mi lichotit *Voldy se červená*

[2]: hodlám ho kvůli tomu ještě trošku potrápit :-D

4 yellow yellow | 6. ledna 2013 v 10:54 | Reagovat

[1]: ... a růžovýma chlupatýma papučkama. :D

Voldy, jsem ráda, že pokračuješ v i v týhle povídce, zrovna jsem dočetla i předchozí dvě kapitoly, abych si osvěžila paměť, tak doufám, že zase nebude nějaká dlouhá mezera, protože moje paměť je dost mizerná. ;)

5 Voldy Voldy | 6. ledna 2013 v 11:22 | Reagovat

[4]: cheché :D to bych mohla, že? :D za ty růžový papučky :D Ne, můj chuťový plán právě najel na "tuto" povídku, takže snad... Snad jí dokončíme bez zbytečného prodlužování :D

6 barbor barbor | 6. ledna 2013 v 14:22 | Reagovat

teším sa na to ráno :D dúfam, že je na čo ;) ale som zvedavá, čo všetko sa stalo a čo tých dvoch ešte čaká. jaj. krásna časť

7 katka katka | 6. ledna 2013 v 14:58 | Reagovat

to bude ráno zvědavý psycholog v pyžamu super

8 Sanasami Sanasami | 6. ledna 2013 v 19:41 | Reagovat

páááááni som zvedavá na Petrovu reakciu ráno , okrem bolesti hlavy a nevoľnosti ho bude čakať Adam v trenkách (aspoň myslím, že v tom spí)....no uvidíme tak šup pokračkooooo prosíííííííííím :D :D =D =D

9 Voldy Voldy | 6. ledna 2013 v 19:48 | Reagovat

[8]: nač troškařit ? :D mohl by spát rovnou nahý ne :D aby mohla spolubydlící držet slona rovnou za chobot :D
*Voldy se jde zabít*

10 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | Web | 6. ledna 2013 v 23:12 | Reagovat

Óóó... Fakt som verila v ten sexík, ale nevadí :D Času dosť :)
Predstava Voldyho v tom pyžame... Ehm... *perverzný úsmev sa pokúša zakryť notebookom* milá predstava na dobrú noc :D
Bolo milé ako mu tam prezradil že nie je tak celkom hetero, ako sa mohol chudák Peter nazdávať (ale čo by robil hetero chlap v slashi, že hej?) :D
Mňa by celkom zaujímalo, prečo sa Adamovi Peťo celé tie roky vyhýbal. A  aj prečo sa tak strašne ožral *znechutene zavrtí hlavou pri myšlienke na pitie alkoholu* Blé...
Ráno bude snáď zábavné :)

11 karin karin | 26. ledna 2014 v 15:03 | Reagovat

Val je blazinek ale pěkně se doplňují jsem zvědavá  na reakci Petra až se zbudí. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama