Silvestrovské okouzlení {1/2}

31. prosince 2012 v 0:32 | you-kNow-Who |  Vánoční speciál
Voldy vám s předstihem nese první část Silvestrovské povídky (název se asi ještě změní), kterou jsem prozatím zařadila k těm Vánočním... Tak se nezlobte, pokračování - někdy během dne (nebo až po Silvestru), nic neslibuji :)

Silvestrovské překvapení {1/2}


Bylo přesně třicátého prvního prosince. Tedy ten slavný Silvestr. Lidé začínali vyrážet do ulic za přáteli a potom společně mířili do podniků, aby neslavili příchod Nového roku sami. Jenže ne každý se mohl veselit jako ostatní. Dvaceti osmiletý muž právě prováděl poslední přípravy baru před otevřením. Letos opět očekávali nával. Servírky již měly připravené stoly, s kuchyně to vonělo dobrotami a on kmital kolem baru, aby si zajistil všechen alkohol, který měl dnes večer nabízet zákazníkům. Sudy s pivem byly ihned za dveřmi skladu, aby je nemusel tahat ze sklepa jako vždy, během normálního provozu. Lahve nejpopulárnějšího alkoholu má taktéž co nejblíž k ruce. Klíč od dveří si pověsí na krk, aby ho někde neztratil. Zkontroloval display spícího mobilu, zda mu někdo nevolal, ale kromě pár příchozích zpráv, které dostal již ráno, dnes po něm nikdo netouží. Mobil zmizí v kapse, kolem boků si zaváže černou zástěru. Rukávy od černé košile vyhrne nad lokty, nechce si je zase zmáchat.

Hodiny nad dveřmi odbijí pátou hodinu odpolední, čas otevřít.


Stoly a židle se prohýbají pod náporem zákazníků, kteří dnes přišli navštívit jeho bar. Nestíhá nic, pouze kmitá sem a tam - umýt, namíchat, nadrtit, nasypat, prodat…

Potřeboval by se napít, v hrdle má vyschnuto, ale copak může nechat zákazníky čekat? A zvlášť, když mu druhý barman onemocněl, musí makat za dva. Není to poprvé, ale Silvestr…

Naštěstí jsou všichni brzo obslouženi a vypadá to, že bude mít chvíli klid. Se zavřenýma očima se na okamžik opře o zadní pult baru, ve kterém má lahve s alkoholem a jiné drobné občerstvení.

"Unavený?" ozve se naproti němu cizí hlas.

Otevře oči, schopný ihned přiskočit k zákazníkovi, zarazí se však při pohledu na muže v jeho věkové kategorii, žádný sedmnáctiletý, který ho přišel přemlouvat, aby mu nalil. Na čele drobnou vrásku, milý úsměv… krátký rukáv trička odhaluje jakousi ještěrku vytetovanou na předloktí.

"Bývá to i horší, dáte si něco?" profesionální úsměv, naučená maska… vždy připraven vyhovět zákazníkovu přání.

"Jen nějaké nealko, díky…"

Povytáhne obočí, nealko? Na Silvestra? "Jediný důvod, proč někdo na Silvestra nepije je, že schytal blbou sirku a musí řídit…"

Upřímný smích, který dolehne k jeho uším, ho trochu zmate. "Znáš své zákazníky dobře, že? Vlastně… máš pravdu. Jsem v práci." A po tom úsměvu, který muž před ním nasadí, je v prdeli. Doslovně. Neměl by se s nikým zaplétat, ale tenhle kluk…. To je…

"Cože?" vzpamatuje se, když si uvědomí, že na něj dotyčný pořád mluví.

"Dám si kolu," se smíchem… "A máš tady zákazníka, který by si taky něco dal," ukáže prstem vedle sebe, kde se po pultu válí již podnapilý kluk. Vinc si povzdychne, takhle je to vždycky… dá mu poslední pivo s tím, že si jeho obličej zapamatuje a další nedostane. Ne od něj. Nechce ve svém baru rvačky nebo podobná ražení, které opilost u některých osob vykonává.

Nalije do sklenice vychlazenou kolu, postaví před toho tajemného.

"Vinci, došly nám nahoře hranolky, jsou ještě dole ve skladu?" kuchtík, kterého najal na praxi a jako pomocnou ruku pro svoji šéfkuchařku, na něj vybafne zpoza lítaček vedoucích do kuchyně.

Přitaká. "Udělal jsem zásoby, řekni Marcele, má klíče."

"Vinci?" optá se s neskrývaným zájmem jeho barový společník. "přezdívka?" zvědavost v jeho očích by se dala krájet. Vincent zakroutí očima.

"Ne, Vincent, moje jméno."

"Wow, dost neobvyklé jméno na naše končiny…"

"Rodiče měli vždycky kromě smyslu pro humor i trochu té nadřazenosti. Potřebovali mít pocit, že nebudu mít jen tak obyčejné jméno."

"No jasně… za jména přece mohou rodiče…" se smíchem upije ze své koly, "Mohl bys mi přidat led? Je tu nějaký horko…"

"Moc zpocených těl…"

"Jasně, jasně… pochopil jsem, máš odpověď na všechno," zazubí se a pozorně sleduje, jak mu Vincent přidává do koly led.

"Když ti nevadí naředěná…" pokrčí rameny a raději se spakuje obsloužit zákazníky na druhou stranu baru.


"Vincente! Myslíš, že bys mi mohl nalít?"

"Neuvědomil jsem si, že bychom se představovali a ještě k tomu si potykali, ale asi mi uniklo vaše jméno, pane."

Mužovo zazubení. "Ale já nemám tak originální jméno jako ty…"

Kůži stahující pohled.

"Fajn fajn, jmenuju se Marek. Jen mě nezabíjej, nevím, jak bys to u mě v práci vysvětloval." Zase to zazubení.

"Jsi snad policajt, co po barech hlídá, zda nenalívám nezletilým?"

Marek zakroutí s úsměvem hlavou. "Kdepak, policajt ne…"

"Dáš si ještě jednu teda?" natáhne se pro prázdnou sklenici.

"Jojo, díky."

Mlčky sleduje, s jakou profesionální lehkostí nalije onu kolu a potom odběhne namíchat pestře barevný koktejl. Pořád září úsměvem. I když falešně profesionálním…

"Takže… kde jsi říkal, že pracuješ?" opře se proti němu Vincent o bar. Zahledí se na něj, zezadu už měl možnost zazírat na jeho normální postavu, zadeček akurát do ruky, a tmavé, na krátko střižené vlasy… jenže teď zírá z blízka do těch zelených očí a neví, co má dělat. Uhnout? Dřív než zareaguje, v těch očích proběhne jakýsi záblesk, odtáhnutí od něj do bezpečné vzdálenosti. Ležérně se opře o pult za sebou, jako by v něm hledal oporu. Ruce překřížené na hrudi, ale ne zase tak… odmítavě.

"Jezdím se záchrankou na pozici sanitáře…"

Mrknutí.

"Aha, takže proto ta otázka, zda jsem unavený?"

"Možná ano, možná ne… možná jsem chtěl jen navázat kontakt?" kdyby mu to nepřišlo blbé, zamrkal by na něj jako nějaká lehká děva.

"Chceš snad pití zdarma?"

Zdálo se mu to nebo v tom byl opravdu velký kus ironie? Ale no tak, Vincente… vždyť ty jsi přece taky na kluky… proč to skrýváš? Nelíbím se ti?

"Kdyby bylo, neodmítnu ho," a zazubí se.

"Musím se věnovat zákazníkům…" vycouvá Vincent z té neproduktivní debaty.


Pohled na hodiny ho ujistí, že půlnoc se neodvratně blíží. Ještě zbývá půlhodina, ale i tak je to krátká doba. Polovina přítomných už nevnímá své okolí, natož sebe sama… zběžně překontroluje dav, který se trochu uklidnil. Hudba pořád hlasitě hraje, všichni se skvěle baví a ty oči… zakleje. Ty zpropadené Markovy oči, ho pořád sledují. Každý jeho pohyb. Co si tím snaží namluvit? Že by nějak věděl o tom, že je gay a on sám..?

Blbost.

Máš moc bujnou fantazii, Vincente.

Rezignuje a přejde na druhou stranu, má tendence si s někým povídat a kromě Marka, u baru není nikdo jiný přítomný. Všichni jsou slezlí kolem stolků. "Opravdu nechceš nic ostřejšího?"

"Ne, díky. Jsem ve službě…"

"A co děláš tady?"

"No, jsem ve službě jako pomoc v případě nouze. Když bude málo lidí, zavolají mě. Je silvestr, takže to bude asi potřeba. Vlastně… divím se, že ještě nevolali, loni jsme měli frmol. Dnes je zatím klid…"

"Aha… takže oni ti prostě zavolají a ty jedeš?"

"Tak nějak… ještě se mi rozezvučí pager, klasická pomůcka…"

"Jasně… no a… neměl bys spíš spát? Jako odpočívat? Kdyby tě potřebovali, abys byl odpočatej, chápeš, jak to myslím, že?

"Jojo, chápu… ale víš co… během těch pár let, co u záchranky pracuju, už jsem si na to zvykl. Zezačátku to bylo dost těžké… děláš třeba čtyři dvanáctky za sebou a to je nic z celého týdne, když zbylých dvanáct hodin prospíš… a ještě přesčasy… Hodněkrát se stane, že už končím, chci předávat směnu, ale když mi zavolají dvacet minut před koncem směny, je to ještě na nás… takže přesčas na další dvě hodiny… Normálka," zazubí se do sklenice.

"Drsný… a to jsem si myslel, že mám blbou pracovní dobu…"

"Jakou, pověz…" spiklenecký úsměv.

"Snažíš se zjistit, kdy budu končit, abys mě mohl přepadnout?"

"Pokud by sis to přál… klesl bych i na přepadení."

Zdálo se mu to, nebo v těch očích opravdu prolétlo jakési zablesknutí? Slabiny ustrnou při představě divokého sexu a s tímhle mužem. Dal by si říct snad klidně i tady. Tak zoufalý je. Dlouhodobá abstinence dělá s libidem divy.

"Ne, díky…"

"Ale…"

"Vydrž moment, musím obsloužit lidi," přeruší jeho odpověď. Neví, jestli by ji vydýchal. Neměl by v práci pít, ale potřebuje panáka. A něco studeného.

Vybrakuje lednici, aby zjistil, že mu kdosi snědl zmrzlinu, kterou tu měl schovanou. "Marci? Máš v mrazáku zmrzlinu?" zavolá do dveří kuchyně, odpovědí mu je ladná odpověď a s příslibem, že ji bude mít hned vepředu. Spokojeně vytáhne lahev rumu-

"Nebojíš se, že je pančovanej?" rádoby vtipná otázka.

"Ani ne, mám ho od zdroje i s papírama…" odvětí trochu nevrle, chtěl si to vychutnat. Jenže Marek se stáhne a spokojí se s pouhým obtěžováním barmana pohledem.

Labužnické polykání vanilkové zmrzliny smíchané s trochou rumu ho vzruší. Horkost se projede jeho klínem, aby se v něm i usadila. Jak se Vincent nenápadně rozhlíží, zda ho někdo moc nepozoruje a na něj se přímo nezaměřuje… a ještě ta zmrzlina… jak se roztéká mezi jeho rty…

"Chceš taky? Mám strach, abys mi to nesnědl," ozve se nad ním pobaveně. Vincent mu nabízí zavřený polárkáč. "Možná bych to vzal i na sebe…"

Marek polkne. Jak málo stačí k velké roztouženosti. "Rád, díky… a klidně mi to připiš na účet. I když vlastně… dneska se platí hned," vybrakuje z kapes cenu, která se tkví na polárkáči, ale peníze jsou mu ihned přisunuty zpět a ještě mu je dodána nová sklenice s kolou.

"Moje sestra by řekla, že když si chceš kazit zuby, udělej to pořádně," dodá s úsměvem. Začíná měknout. Jen tak by zákazníkovi nedal pití zadarmo, i když se jedná jen o kolu…

"Je zubařka?"

"Něco na ten způsob… Ach ale ne… bude půlnoc… to bude zas líbaček. Když vidím ty opilce, chce se mi zvracet."

"Ale copak? Žádná tě nepřijde obšťastnit svými rtíky?"

"Dej pokoj… ještě ženskou… jako bych jich neměl dost…"

"Tak přítel?"

"Baví tě to? Dostávat mě do rozpaků?"

"A dostávám?" zářivý, nevinný úsměv.

"Možná…" uhne pohledem na nedojedenou krabičku se zmrzlinou. Nacpe si plnou lžíci do pusy, aby nemusel mluvit.

"Tak ano, baví mě to," mrknutí, zazubení.

"Kdybych byl opilý, řekl bych, že se mě snažíš sbalit. Proč na mě pořád mrkáš?" přimhouřený pohled.

"A co když tě opravdu balím, protože chci mít příjemný novoroční polibek, hm? Co bys pak udělal?"

Dav začne odpočítávat zpropadené sekundy blížící se k půlnoci. Nekontroluje, zda holky servírky roznesly šampaňské ke každému stolu, jak měly.

Deset…

Jejich pohledy jsou zaklesnuté do sebe.

…osm…

Ani jeden z nich nevnímá narůstající veselí kolem nich.

…šest…

Jakási hypnóza je zčista jasna pohltila.

"Jsi gay?"

…čtyři…

Přikývnutí.

"Zadaný?"

…dva…

Zavrtění hlavou.

…jedna.

Rty přitisknuté na těch druhých. Chuť rumu, vanilky a přeslazené koly, se přebíjí jedna přes druhou. Pevné rty povolí stisk, uvolní se. Z dětského mlaskavého hudlana se stává souboj jazyků.
Vincent pevný stisk na své černé košili nevnímá.
...ani ten svůj na potisku černého trička.

Nevnímají šum kolem sebe, jak bouchají šampaňská, osazenstvo si hlasitě přeje Šťastný nový rok.

A největší ironií je, že oni dva jsou tady z těch všech jediní střízliví.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 31. prosince 2012 v 1:04 | Reagovat

tak toto začína veľmi zaujímavo. som zvedavá, ako to s nimi dopadne :D aby tu bola druhá časť čím skôr. to je rozkaz :P

2 luczaida luczaida | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 2:31 | Reagovat

Tak to bylo sakra totálně úžasný! :-D Úúúúúplně uáááá. Jsem čekala, že přesně takhle to dopadne. Absolutně dokonalý. Ten jejich rozhovor mě dostal :-D A co budou dělat teď, když už si dali pusu a je novej rok, hm, hm? :-D

3 keishatko keishatko | Web | 31. prosince 2012 v 2:50 | Reagovat

tak to bolo krásne, teším sa na druhý dielik :D

4 katka katka | 31. prosince 2012 v 8:22 | Reagovat

Marek ho krásně zlobil ale jsem ráda že se stihli políbit aniž by ho odvolali takže se moc těším na pokračování jdu na odpolední takže asi až 1.ledna

5 Monika Monika | 31. prosince 2012 v 11:15 | Reagovat

krása :)tak sladučké, lahodné. teším sa síce na pokračovanie, ale takto samo o sebe to má svoje čaro, taký prekný otvorený koniec by tiež nebol zlý. ale teším sa na pokračovanie, teším :)

6 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | 31. prosince 2012 v 12:08 | Reagovat

kto by to bol cakal? xD ten rozhovor pomedzi odpocitavanie bol super :D bude dalsia cast 18+?

7 yellow yellow | 31. prosince 2012 v 17:21 | Reagovat

Studnice tvých nápadů je nepřeberná. :)

8 Saskya Saskya | 31. prosince 2012 v 18:30 | Reagovat

:) veľmi pekné

9 Voldy Voldy | 31. prosince 2012 v 18:44 | Reagovat

[1]: provedu dle rozkazu :D

[2]: víš jak... jak na Novej rok... :D

[4]: to nic, ono asi bude až toho 1. :D

[5]: původně měl být konec, ale nemůžu je hochy nechat roztoužený napospas :D

[7]: i sama sebe kolikrát překvapuji...

10 Karin Karin | 4. února 2014 v 22:45 | Reagovat

To je krásné jak po sobě vyjeli.Jdu číst další díl. [:tired:]  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama