Květinový ctitel {1/2}

25. listopadu 2012 v 14:26 | you-kNow-Who |  Voldyho Jednorázovky
Za beta děkujeme Mik.

Květinový ctitel
{1}

Ten den bylo opravdu hezky, i když o sobě zima dávala vědět svými závany mrazivého chladu, pořád mělo ještě sluníčko se svými paprsky navrch. Alespoň do doby, dokud bylo vidět na horizontu a vesele si svítilo.

Možná se zrovna svými paprsky snažilo rozveselit muže, který tiše kráčel po chodníku nevšímaje si svého okolí. Bradu zabořenou do vysokého límce kabátu, aby protivný studený vánek neotravoval citlivou pokožku. Moc se mu to však nedařilo.

Ze zamyšlení ho probrala rána do jeho těla.

Nejdřív se těžce srazí hrudníky. Fyzikální zákony velí setkání hlav. BUM.

Brýle udělají směšné - KŘUP.

Sražený těžce dopadá k zemi. Brašna, kterou svíral v prstech, spadne vedle něj. Bodavá bolest těsně nad okem. Cosi lepkavého na obličeji.

Šokovaný beze slov sedí na zemi, pár okamžiků nemá tušení, kde je. Zvědaví lidé se začnou zajímat. Co tak vymóděný muž dělá na zemi?

Muž, který za to může, nyní rozpačitě stojí právě nad sraženým, koktavé omluvy z něj bezmyšlenkovitě lítají.

"Moc se omlouvám, já nechtěl… spěchal jsem a… najednou jste mi vlezl do cesty…" natáhne ruku, aby mu pomohl na nohy. Jeho zornice se rozšíří, když spatří drobnou ranku způsobenou prasknutím brýlí, ze které pomalu vytéká kapička krve. Zakleje. Začne tahat z kapsy balíček papírových kapesníků, aby mohl alespoň trochu napravit škody.

Muž před ním zareaguje až v momentě, kdy se dotkne jeho čela. "Opravdu jsem nechtěl…"

"To neumíte koukat na cestu? Ten chodník nepatří jen vám!" och, jak rád by zaostřil na toho před sebou, ale pohyb ruky na zlomených obroučkách ho ujistí v tom, že pokud se nedostane ve zdraví do práce, bude totálně slepý. Vidí tak jen barevnou šmouhu něčeho, co má být člověk, který zavinil jeho zlomené brýle a naražený zadek.

"Už jsem se vám omluvil! Nebylo to záměrné!" potom si uvědomí ty rysy, které mu jsou strašně povědomé. "Michale?!"

Muž před ním se zamračil, "Hlavně mi neříkej, že jsem se srazil zrovna s tebou - FILIPE!" taky mu to došlo. Ten hlas mu byl povědomý stejně, jako ten obrys. Zahlédne jen nějaké blýsknutí, jak se Filip před ním zazubí.

"Můžu nějak napravit škody na tvých brýlích?" provinile se ozve, když si prohlíží dvě části kovových obroučků přelomených na půl.

"Očividně sis zavařil na to, abys mi dělal bílou hůl. Já bez brýlí opravdu nic nevidím," ztrápený povzdech.

Filip si skousne rty. Tohle nechtěl. Jeho bývalý spolužák ze základky se tu objevil jak rána z čistého nebe a on opravdu neměl v plánu mu ublížit takovým způsobem. Prohrábne si rukou krátké vlasy.

"Asi mi nic jiného nezbude, když za to můžu já…"

Pomůže mu oprášit kalhoty a nastaví dlaň. "Tak pojď… uhm… kam vlastně?"

"Ke mně do práce, je to blíž než se trmácet celým městem domů."

"Oh, jo jasně… no a… kde pracuješ?"

"Na umělecký… zaveď mě tam, prosím tě. Pokud nenajdu nové brýle co nejdřív, nestihnu přednášku."

"Uf, ty a učitel? Opravdu jsme se nějak dlouho neviděli…" zamračí se. "Proč si nebyl ani na jednom srazu třídy?"

"Možná proto, že jste mě celou tu zpropadenou základku šikanovali a já nestál o pohled na vás?" ironie by se z jeho hlasu dala krájet.

Filip se zarazí. Má sakra pravdu, ale teď…

"Hele… to bylo kdysi…"

Slepý, ale vědoucí pohled se na něj upře. "Máš pravdu, bylo to kdysi, ale opravdu netuším, co bych si tam s vámi povídal. Mluvit o počasí? Díky, nemám to za potřebí. A už mě konečně vezmi do práce, já musím pracovat."

Je naštvaný, prolétne Filipovi hlavou. Není divu… asi by taky byl…

"Já ti ty brýle zaplatím…"

"Není třeba."

"Michale!"

"Co je?" vytrhne mu svou ruku, trochu se zakymácí, protože bez pořádného zaostření se i blbě udržuje rovnováha.

"Já nevím! Je to už patnáct let, copak je tak těžké na to zapomenout a přenést se přes to?" jenže činy, které se spolužáky dělali, se nedají jen tak zapomenout.

"Filipe, podívej se…. mně nejde o to, co bylo, ale vrazíš si do mě jak do boxovacího pytle, rozbiješ mi - ne zrovna levné brýle, a potom mě ještě prosíš o nějaké odpuštění? Nezlob se, ale na tohle momentálně nemám náladu… odveď mě prosím do práce, ať si můžu konečně vzít svoje náhradní brýle, abych aspoň viděl kam šlapu, a odejdi. Nebudu se tajit tím, že mi bez vás bylo líp. Konečně jsem mohl žít volně a ne ve stresu z toho, co se mi daný den ve škole stane."

Smutný povzdech, který se k němu dostane, ho trochu zarazí. Nechtěl ho nějak urazit. Opravdu ne, ale tohle jednání mu trochu vadí. Dotyk prstů na jeho dlani ho zarazí ještě víc. Pomalu je odváděn tam, kam chtěl. Otevření dveří budovy ho ujistí v tom, že jsou konečně na místě.

"Tady mě můžeš nechat, díky."

Jenže Filip se nemá k jeho puštění. Prsty jemně hladí jeho dlaň. "Omlouvám se," špitne zničeně, než ho pustí a zase zmizí z jeho života.

"Pane profesore! Co se vám stalo? A kdo byl ten muž, který vás tady nechal?" starší vrátný k němu přiběhne ze své kukaně, aby se ujistil, že je jejich učitel v pořádku.

"To nic… mohl byste mě odvést do kabinetu, prosím? Mám zničené brýle a potřebuju je vyměnit…"

"Ale jistě, hned to bude…"

*

Filip trochu naštvaně přejde silnici naprosto ignorujíc semafory. Nechtěl ho naštvat. Tak dlouho se neviděli a… byl sexy. Tak zatraceně sexy, jak jen chlap může být. A ten jeho pohled, který ho utvrzoval v tom, že sice nic nevidí, ale chce si uchovat svojí veškerou soudnost.

Jak mu měl vysvětlit, že svých činů začal litovat až na střední, když se od té doby neviděli? Poslední den, kdy ho viděl, byl rozlučkový večer, kde se tak nějak usmířili, ale potom už o sobě neslyšeli. Žádní velcí kamarádi se z nich nestali. Řeči, které se k němu donášely přes spolužáky a známé, mluvily za své. Michal byl veřejně přiznaný gay a nestyděl se za svoji orientaci. Jak ironická situace.

On sám to v sobě celou dobu dusil a tajil, až dokud ho nepřistihl otec s jeho přítelem v dost intimní chvíli u něj v pokoji. Naštěstí jeho rodiče nikdy neměli předsudky. Jeho matka nakonec přiznala, že si to o něm myslela už dlouho. Aby taky ne, když většinu svého času trávil s partou kluků… mnoho jiných tak tolerantní rodiče nemá…

Květinářství naproti v ulici upoutá jeho pozornost. Skousne rty. Má?

Růžové růže okouzlí jeho pohled. Dokonalé.

Snad má pořád stejné příjmení.

Zaplatí poslíčkovi větší dýško, aby je předal přímo obdarovanému.

*

Muž stojící za katedrou, s novými brýlemi, pozoruje své studenty. Přejíždí po nich pohledem, čeká nějakou zpětnou vazbu, která se dnes asi konat nebude. Dnes je opravdu divný den. Studenti otráveně okusují konce svých tužek a propisek a přemýšlejí, kolik ještě času zbývá, než hodinu odpíská… no co, nebude je tolik trápit. Zná je až moc dobře na to, aby věděl, že tahle třída si vypracuje zadané úkoly bez sebemenších problémů.

"Tak fajn, třído. Dneska to rozpustíme. Ještě během dne vám pošlu na váš mail zadání úloh, které si vypracujete a v pátek se na to koukneme… můžete jít."

Úleva, která se objeví na jejich obličejích, je celkem nakažlivá. Ještě než se však stihnou zvednout, ozve se zaklepání na dveře, do kterých bez pozvání vstoupí poslíček z donáškové služby.

"Pan Procházka?"

"Ano?" Michal zůstane udiveně koukat na růže, které má poslíček v ruce. Studenti zvědavě pozorují situaci, která se před nimi odehrává. Najednou nikam nespěchají.

"Mám tady pro vás jednu donášku, jen mi to tady podepište," nastaví mu elektronický diář, kam zmatený Michal umístí svůj podpis. Převezme pugét.

"Děkuji."

Zůstane vyjeveně zírat na růže. Prsty hledají v okvětí nějaký vzkaz, který by mu napověděl alespoň dárce. Nic.

Zmateně vyjde za poslíčkem ze třídy, ale zamíří na druhý konec budovy. Květiny a vyučovací pomůcky v ruce.

 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 katka katka | 25. listopadu 2012 v 16:47 | Reagovat

to jsou mi věci , úžasné prosím chci víc

2 yellow yellow | 25. listopadu 2012 v 17:11 | Reagovat

*yellow otráveně kouká do tabulek o podpoře tureckého vstupu do EU a její pohled se rozjasňuje až když vidí novou "jednorázovku" u Voldyho*
No dobře, tak kecám. :D Ještě před chvílí jsem koukala na biatlon. Ale jen mi pohled koukl na učení, tak jsem se hned zachmuřila. :D
Těším se na pokračování a ani trochu ti nevěřím, že z toho nakonec nebude zase kapitolovka. ;)

3 Ester Ester | 25. listopadu 2012 v 17:49 | Reagovat

Zaujimave a pekne napisane, ako je u teba zvykom:-)

4 Voldy Voldy | 25. listopadu 2012 v 18:20 | Reagovat

[2]: biatlon jsem taky sledovala :D a že bylo na co se dívat, hned takhle v úvodu sezóny :)
*Voldy kouká po ptákách* kapitolovka? U mě? není možné o_O :D:D

jinak holkám děkuji za komentáře :) ty vždycky potěší ;)

5 yellow yellow | 25. listopadu 2012 v 19:36 | Reagovat

[4]: No, tak to určitě. Ten chlápek co najel do jiný dráhy před předávkou, ty dva pády v cílový rovince... A ono to stálo za to i jen poslouchat. Ty jejich řeči státy zase za to. Příště si to radši pustím na internetu. ;)

6 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 19:50 | Reagovat

Fuj, to bylo krátký :D :D
Ale jako... sexy profesora si nechám líbit, to jo :-P

7 barbor barbor | 25. listopadu 2012 v 22:34 | Reagovat

tak to dúfam, že pokračovanie bude veľmi rýchlo. toto  bolo skvelé. od začiatku do konca. rýchlo sem s ďalšou časťou

8 Sanasami Sanasami | 26. listopadu 2012 v 0:39 | Reagovat

páááááááni to vyzerá dobre pokračkooooooo

9 Pret Pret | 26. listopadu 2012 v 11:59 | Reagovat

Mám takový pocit, že jsem na těchto stránkách ještě nenechávala komentář. Všechno je jednou poprvé.
Voldíku, řeknu ti k tomu jen jedno: koukej sem urychleně hodit to pokračování. :-D

10 mariaa mariaa | 26. listopadu 2012 v 15:47 | Reagovat

:D wau, skvělý začátek, moc se těším na pokráčko :)...

11 Voldy Voldy | 26. listopadu 2012 v 18:23 | Reagovat

[9]: týý jo, *Voldy překvapeně zírá na obrazovku, protírá si oči a zase zírá* Pret u mě? o_O Pááááni :D mám Vánoce o měsíc dřív :D jsem ráda, že se líbí :)

12 LoLo LoLo | 26. listopadu 2012 v 19:32 | Reagovat

Ale víš, že jednorázovka se to jmenuje proto, že je to jednoho rázu?

To nám nemůžeš dělat - rozložit to na víc částí.

A ne a ne a ne!

:D

Promiň, ale víš, já chci pokračování =)

13 Voldy Voldy | 26. listopadu 2012 v 19:40 | Reagovat

[12]: i kdybych to dala najednou, tak to blog nepřežije a stejně bych to musela rozložit :D my blogeři o tom víme své :D

14 keishatko keishatko | Web | 28. listopadu 2012 v 20:34 | Reagovat

to bol super dielik...hneď sa pustím do ďalšieho...paráda :D

15 Karin Karin | 7. února 2014 v 23:12 | Reagovat

To bylo ale setkání jdu na další díl. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama