Epilog

11. listopadu 2012 v 16:59 | you-kNow-Who |  Cyklista
Poděkování patří Vám - věrným čtenářům.

Epilog





Krásný letní den je jako stvořený pro návštěvu koupaliště v co nejmenší vrstvě oblečení. Nejlépe nahý. Nicméně malé množství studentů vysokých škol dnes zažívá jeden z důležitých dnů ve svém životě. Další krok dál.

Vysoký muž s dredy oblečený v černých kalhotách a světlounce modré, skoro až bílé košili, přes předloktí přehozené sako, míří k rozlehlé budově, před kterou se tvoří hloučky nejen studentů, ale i jejich blízkých. Blíží se dvanáctá hodina a sluníčko opravdu připaluje. Je mu v umělém materiálu hrozné vedro, ale nedá se nic dělat. Jinak ustrojený být nemůže. Nemůže přeci tomu svému študákovi udělat ostudu. Ignoruje kapičku potu, která mu právě stekla podél obratlů.

"Adriáne!" otočí se za volajícím hlasem. Aha, Danielovo rodičové právě dorazili. Vztahy mezi nimi se zlepšili. Stačilo k tomu pár milých návštěv a těch několik let, co už s Danym byli spolu. Je hrozné, jak ten čas letí. Nyní je mu třicet dva a Danymu dvacet osm. Neuvěřitelné.


Sotva se k němu stihnou přiblížit na pár kroků, obejmou ho kolem pasu dvě silné paže. Známá vůně poškádlí jeho nos. "Dorazil jsi," štastné.

"Samozřejmě, přece bych si nenechal ujít tvůj krok do úplné dospělosti, pane magistře," poškádlí ho s úsměvem, protože ví, že se mu to oslovení moc nelíbí. Ne od něj. Zamračený pohled, který mu věnuje, ho rozesměje. Otočí se mu v náruči tak, aby byl přímo k jeho obličeji.

"Nemrač se, dnes je tvůj velký den, tak se koukej usmívat," palcem přejede po hladce oholené bradě. Daniel se natáhne pro polibek.

"Postel bez tebe byla moc studená. Vždycky je, když tam nejsi…" zamumlá tiše, nevšímaje si rodičů, kteří z mírné vzdálenosti sledují jejich výměnu. Nejen slov.

"Omlouvám se, vždyť víš, že jinak mi služby nešly prohodit…"

"Spal jsi vůbec?" ukazováky přejedou pod očima, jako by chtěly vyhladit neviditelné kruhy, které se normálně tvoří pod očima. Těmto vycvičeným však už ne…

"Dohromady asi tak tři hodiny, abych sem ještě stihl dojet, ale jsem v pohodě… síla zvyku, vždyť víš," s vyřčeným poděkováním nad starostí, kterou ten kluk i po letech k němu vyzařuje, ho políbí. Prsty projedou pečlivě upravené vlasy.

"Hej! Nemáš tušení, jak dlouho mi trvalo, než jsem je přinutil, aby lehly. Hrozný…"

"Promiň… nepůjdeme už? Kdy ta sláva začíná?"

"Za dvacet minut, pojď, máš pravdu, ať rodiče nemrmlají," zarazí se, když si uvědomí, že vlastně měl na Adriho prosbu… "Vzal jsi mi tu košili?"

"Ano, chceš ji donést? Vzal jsem obě, kdybys měl potřebu se převlékat víckrát." Poťouchlý úsměv. Zná ho už dobře.

"Byl bys tak hodný? Ať ji raději mám u sebe… potím se už od samého rána… je hrozný vedro…"

"Však já vím… tak běžte napřed, přijdu hned," plácne ho po zadku v upnutých kalhotách, aby si ho po pár krocích mohl prohlédnout.

"Chlípníku!" dolehne k němu pobavený úsměv, přistiženě se uculí. No co, často ho v takovém oblečení nevídá, musí přece vědět, jak ho pozná v davu tolika studentů… i když… rozesměje se, mezi tolika studenty bude spíš hledat tmavou kštici. Výmluvy musí být.

"Adriáne! Vás bych tady nečekal…" překvapený hlas ho donutí se znovu otočit. Zůstane zírat. Danyho šéf? Co ten tady chce?

"Vy? No to bych spíš já neočekával vás tady…" pronese s ironickým nádechem.

"Tak… dozvěděl jsem se od známého, že Daniel dnes přebírá titul… mám pro něj jednu zajímavou nabídku."

Adrián se zamračí. Přece s nimi rozpletl smlouvu už před třemi lety, když se chtěl naplno věnovat studiu a kolo na chvíli odložit…

"Věřím, že se mu to bude líbit… hodil by se mi totiž do týmu jeden takový člen… ale nic nevíte," mrkne na něj a s úsměvem se vydá dál, směrem k Aule.

Adrián se pořád zamračeně dívá. Dobrá nálada, kterou si vsugeroval, aby Danymu nezkazil dnešní den, je pryč. Zvědavost ale zvítězí. Chňapne po košili, kterou tak opečovával, aby se po cestě moc nepokrčila. O pár minut později majetnicky drží Danyho kolem pasu, zamračená grimasa ho pořád drží.

"Děje se něco?"

"Jistěže ne." mohl by snad přiznat, že žárlí? Daniel si ho zkoumavě prohlíží. Za deset minut je začátek a on by měl jít pomalu za svými vrstevníky, aby se připravili na slavnostní nástup, ale… odtáhne Adriho kousek stranou od přihlížejících čumilů. "Tady už mi povíš, co se děje?" zeptá se jemně, nechce ho přece dostat do úzkých.

Stáhnuté rty, zakroucení hlavou. "Adráne! Koukej to ze sebe vyklopit. Chováš se jak desetileté dítě. Šup! A nezapírej, víš, že to poznám," nasadí svůj autoritativní hlas, který se naučil během svých studií.

"Je tady tvůj bývalý šéf."

"Co?"

"Slyšels, nenuť mě to opakovat. Můžu už jít?"

"Počkej - co to… co tu chce?"

"Se ho zeptej ne? Prý jde se skvělou nabídkou." Ušklíbne se, protože naprosto neovládá svoje emoce. Nedostatek spánku se začíná hlásit a on nechce být výbušný. Ne teď ani nikdy jindy, jen… teplé prsty se sevřou kolem jeho zápěstí, protože dlaň má sevřenou v pěst. Trhaně se nadechne, když je vtažen do náruče svého přítele.

"Bojím se, že mi tě odvede…" zamumlá tiše, když je ukonejšen vůní i hladícími dlaněmi. Dovolí si zavřít oči. "Jsem už starej, zůstal bych na ocet a tebe miluju…"

V Danym zabublá smích. "Ty jsi trdlo, viď? Někdy se chováš jako dítě, ty můj malej starej dospěláku," něžný dotyk dlaně na zdrcené tváři. "Přeci už jsem si práci skoro vyjednal ve vedlejším městě. Já bych tě tu nenechal… vždyť mi chybíš sotva si na chodbě zavazuju tkaničky… nemrač se už," před všemi přítomnými mu vtiskne polibek. Je mu to jedno. Někdo se dívá se zájmem, někdo s odporem. I když je jeho homosexualita a vztah s Adriánem dost veřejný… ještě pořád se najdou lidi, kteří jsou spontánním chováním tohoto páru překvapeni. "Měl bych se už jít připravit… zvládneš to, aniž bys u toho musel vytáhnout bouchačku a postřílet polovinu přítomných?" zazubí se.

Adrián už s mírným úsměvem přikývne. "Tak běž…" ukradne si ještě jeden polibek na cestu a raději se jde usadit na své místo. Drobná krabička tíží jeho kapsu u kalhot. Spokojený úsměv.

Slavnostní předání může začít.

….

"Danieli!" Daniel se zastaví v půlce kroku, když uslyší zavolání svého jména.

"Ano? Šéfe? Slyšel jsem, že jste přijel. Co tady děláte?" možná měl znít trochu víc překvapeně, ale nevyšlo to.

"Mám pro tebe takovou malou nabídku… chybí mi jeden člověk v týmu a… mimochodem gratuluji k získanému titulu…"

"Děkuji… co je to za nabídku?" zeptá se zvědavě.

"Potřeboval bych náhradníka za jednoho manažera… a vzhledem k tvým schopnostem, které jsi dokazoval během závodů… doslechl jsem se, že dnes končíš. Byl jsem nedaleko, tak jsem si řekl, že bych se mohl zastavit a nabídnout ti to osobně…"

"Aha… no a… co by taková právě u vás obnášela?"

"Cestování by ses asi nevyhnul, víš… manažer většinou jezdí s týmem…"

Daniel semkne rty do úzké linky… opravdu lákavá nabídka. Rozhodně… dostat nabídku pracovat takhle hned po studiu se nevyskytne každý den, ale… v mysli mu vyvstane obraz zdrceného Adriána.

"Nezlobte se, ale tohle bych si musel promyslet…" řekne vyhýbavě.

"Jistě… s tím jsem tak nějak počítal od momentu, kdy jsem na parkovišti potkal tvého přítele. Ozvi se mi, když si to rozmyslíš. Ještě se uvidíme…"

"Nashle…"

Dívá se za ním s přimhouřenýma očima… divná návštěva. Raději se otočí zpátky, aby mohl vyhledat své rodiče a Adriho. Dnešní den ještě neskončil… Určitě to bude náročná oslava ze strany rodičů, i když by se dávno viděl v Adriho náruči.


Tiše našlapuje, aby neprobudil unaveného Adriána ze spánku. Usnul, sotva se svléknul a dotknul hlavou polštáře. Celý den strávil na nohou a nebylo divu, že se po náročné službě cítil vyždímaný jako citron.

Přejde tiše do obývacího pokoje, aby trochu poklidil ten nepořádek, který tady ráno stihl udělat, než odešel na předání.

Zastaví se u police, na které jsou všechny jeho ocenění, poháry, medaile a hromádka diplomů. Prsty přejede ty nejcenější trofeje. Jeho sen. Usmívá se při tom jako měsíček nad hnojem. Nevnímá čas, který se přehoupne v pozdní hodinu noční.

"Dany?" ozve se rozespalé zavolání z ložnice. Chvatně přejde pokojem, opře se o futra.

"Ano? Proč nespíš?" Právě si stahuje dredy do gumičky, aby je zkrotil. Stihly mu za ty roky pěkně vyrůst, i když si je nechával pravidelně upravovat a zkracovat. Pár se jich dokonce přidalo. Ale poslední dobou měl pocit, že už se jich chce Adrián zbavit. Že už se cítí příliš staře na to, aby mohl dredy mít. Za co by ho potom tahal? To by bylo neštěstí.

Našpulené rty, "Bez tebe to nejde…"

Tichý smích…

"Ty jsi stejně hrozný jako já…"

"Aspoň to mám mít po kom," zazubí se a stáhne pořád ještě oblečeného Danyho k sobě. Cítí se po pár hodinách spánku líp. "mám pro tebe taky malý dárek… není to sice auto, jako jsi dostal od rodičů, ale…" protře si rozespalé oči, aby se mohl natáhnout do kapsy u kalhot, která ho tížila celý týden zpátky. Poklepe dlaní vedle sebe na postel, prsty upraví svou polorozepnutou zmuchlanou košili. "Není to nic extra a zasloužil by sis to někde jinde, ale… já…" natáhne ruku, semišová krabička ve tvaru jakéhosi pradávného kola vypadá spíš vtipně než vážně. "Vím, že jsme spolu už dlouho a taky jsme toho dost zažili… opravdu mě pořád mrzí to, jak jsem tě srazil z toho zpropadeného kola, ale zároveň děkuji tomu, kdo tě na něj posadil a donutil tě tam v ten den být…" zatváří se naprosto nevinně a bezbranně. "A taky vím, že jsme se bavili o tom, že nemusíme mít na vztah papír ani cokoliv jiného, ale… mě už to přestalo stačit. Tím nechci říct, že bych ti někdy nevěřil nebo tak, to vůbec ne… právě naopak. Tohle je to nejmenší, co ti můžu dát… sebe… vzhledově nevyhovujícího do tvé rodiny… časově nespolehlivého, díky práci, ale věrného, a milujícího… jen tebe. Proto… chtěl bys semnou strávit o něco víc času než jen pár let?"

Daniel vyvalí oči. To snad ne?!

Dva prsteny z bílého zlata ve dvou velikostech se na něj smějí z krabičky. "Chtěl by sis mě vzít?"

Zmateně se dívá do Adriho dlaně a zpátky do jeho očí. Asi právě přišel o svojí veškerou slovní zásobu.

Pohled plný očekávání, který se na něj upírá…

"Ano! Samozřejmě, že ano! Chci!" vrhne se mu do náruče.

Padnou jim jako ulité. Přesná velikost, kterou Adrián zjišťoval nenápadně po nocích se zatajeným dechem, aby se Dany neprobudil a nezjistil, že si ho přeměřuje na prstech metrem… to se nesmí nikdy dozvědět…

"Myslím, že rodičům způsobíme šok… pořád si mysleli, že je to jen moje pobláznění, že mě to přejde… Máti se složí," zazubí se Daniel, když si šťastně přeměřuje pohledem spojené ruce, které zdobí prsteny.

Adrián hraně zasténá. "A já myslel, že se jednou vyvlíknu z práce…"

Ne.

Oni dva nebudou mít nudný život.

*

Když o tři měsíce později přijíždí Daniel, se šťastným úsměvem na tváři, na zdobeném svatebním kole k radnici, způsobí rozruch. Svou jízdu doplňuje zběsilým zvoněním iritujícího zvonku, přidělaném na řídítkách. Dlouho vypravované auto pro jeho osobu jede za ním s hlasitým troubením. Jeho přátelé a kolegové ze stáje se řítí za ním v pomyslném pelotonu svatebních hostů.

Adrián vjíždí do prostoru před radnicí se zapnutím záchranářské houkačky na střeše zdobeného starého záchranného vozidla. Za ním konvoj dalších osobních vozidel.

Obě matky zůstanou zírat. Kam se poděl jejich plánovaný příjezd, průběh svatby? Otcové se vedle sebe smějí nad tím, jak je ti dva vypekli.

Daniel se na Adriána, který ho uchopí za ruku, spiklenecky usměje. Stačil malý úplatek svatební asistentce a ta jim pomohla připravit svatbu podle jejich přání. Pár novinářů zběsile fotografuje nového manažera jedné z nejlepších cyklistických stájí. V pozadí se šklebí sám Velký šéf federace. Adriánovo kolegové jsou rozprostřeni v záchranářských bundách, místo sak a svetříků, kolem nich. Ruší klasický styl svatby. Ale o tom to je. O pohodě, zábavě a přátelích. Rodině.

Neodolá, přitáhne si rozesmátého Danyho k sobě do náruče a pod blesky fotoaparátů ho políbí. "Náš poslední svobodnej," něžný dotek dlaně na tváři.

"Já vím," skousnuté rty v očekávání.

Překontroluje zapnutí bílé košile pod tmavě modrým kvádrem. Vše, jak má být. Usměje se na Danyho, který stejně kontroluje nohavice, zda si bílé kvádro neumazal od černě řetězu.

"Můžeme?" zbytečná otázka. Davové přesunutí nejbližších a přátel do svatební síně.

Láska do teď proplouvající kolem nich utvoří celek.

Pokračování nového života jednoho cyklisty a záchranáře může začít.

The End
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 11. listopadu 2012 v 17:16 | Reagovat

kráááááása, lepšie sa to ani nedá pomenovať..tento cyklus mi bude hrozne chýbať...Adriána a Daniela som si moc obľúbila :-*

2 yellow yellow | 11. listopadu 2012 v 17:34 | Reagovat

*zběsile hledá papíráky* Voldy, znáš mě a víš tedy, že nejsem fanoušek happy-endů, ale k Cyklistovi (nebo Cyklistově srdci?, Srdci cyklisty - promiň, zrovna si přesně nevybavím, jak jsi to přejmenovala) by se prostě ani jiný nehodil a musela bych tě jít někam nahánět, kdyby to nebyl šťastný konec. ;)
Kluci mi doopravdy přirostli k srdci a budou mi chybět. Ale hlavně že žijí šťastně až do smrti. :D :D :D

3 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 19:36 | Reagovat

Jáááá jsem tak ráda, že jsem tě k tomu dokopala. Taky mi to trvalo :-D

To byla taková romantika, áááách. Taky jsem zamáčkla slzu. A ta svatba... totálně dokonalá. Na tom kole.... jáááj já jsem se tlemila jak idiot! :-)

Jo, máš pravdu. Tohle je tvoje nejdokonalejší práce.

4 barbor barbor | 11. listopadu 2012 v 19:50 | Reagovat

ja mám romantiku rada a toto bolo skvelé. adrián a daniel boli nádherným párom a krásne to skončilo. no mojou srdcovkou ostáva vzplanutie. no pri tvojich príbehoch je ťažké rozhodnúť sa, lebo všetky sú nádherné

5 Katharine Colt Katharine Colt | 11. listopadu 2012 v 20:14 | Reagovat

Víš, že jsem moc nekomentovala.. :D Však mě znáš. Ale u poslední kapitoly si to vážně nemůžu odpustit. Zvlášť u tak sladké ne :)
Kruciš.. Na co teď budu sakra čekat? :D Ty dva mi budou strašně chybět. Takoví roztomilí chlapečci moji (fajn.. tvoji, ale koho to zajímá :D )..
Jiný konec než tenhle jsem si snad ani nedokázala představit :P Takže jsi mi nevědomky splnila přání! :D Stejně jako všem tady.. (Fajn - Tu svatbu možná příliš lidí nečekalo, ale i tak.. :) )  Špatný konec by se téhle tvojí povídce moc neslušel.. Já bych se asi rozbrečela... I když - To u tohohle taky :D Ne - Fajn.. Zase až tak sladké to na mě nebylo :P Ale mám takovej pocit, že nic sladšího jsem od tebe ještě nečetla :DD Je to možný, nebo si jen na nic nedokážu vzpomenout? :D
No - Kdo ví.. Přeju hodně zdaru k tvé další tvorbě.. I když - Ty to snad ani nepotřebuješ :P

6 Sanasami Sanasami | 11. listopadu 2012 v 20:34 | Reagovat

to bolo ♥♥♥♥♥nááááááádhernééééé♥♥♥♥♥ a ten koniec blahoželáááááááám ....kráááááása ♥♥♥♥♥ BRAVO BRAVO BRAVO ...už sa neviem dočkať ďalšej poviedky ktorú vymyslíš :D

7 Jane Jane | 11. listopadu 2012 v 20:45 | Reagovat

Cyklista se mi moc líbil už od prvního řádku, s radostí jsem ho četla, ale tenhle konec mě dorazil. Mám ráda šťastné konce, ale tohle už na mě bylo trochu moc:) (mrk,mrk) až moc sladký na mě:)

8 katka katka | 11. listopadu 2012 v 21:06 | Reagovat

jsem velice šťastná že jsi tuto krásnou povídku dovedla až do tak nádherného konce , myslím že i nás čtenáře tato povídka nadchla a že Dani a Adri jsou nezapomenutelní a co se týče názvu jsem pro změnu vždyť ta povídka si ji zaslouží takže děkuji a těším se na další tvé povídky protože jsou skvělé

9 Nyce-oH Nyce-oH | 11. listopadu 2012 v 23:54 | Reagovat

Páni, krásná svatba, chuděrky maminky :) A krásný konec. Ať žijí sladký povídky :) Rozhodně se k Srdci cyklisty budu vracet :)

10 Leesil Leesil | 12. listopadu 2012 v 20:56 | Reagovat

Moc se ti to povedlo! :-)

11 yellow yellow | 12. listopadu 2012 v 21:00 | Reagovat

Voldy, já tě zabiju! Co to je za pozadí! Teď jsem se tu málem zabila a jak sem mám chodit ve škole???

12 Voldy Voldy | 12. listopadu 2012 v 21:18 | Reagovat

[11]: uhmmm, umělecká fotografie? *nevinnost sama*

13 Bara Bara | 12. listopadu 2012 v 23:37 | Reagovat

S cyklistou se loučím jen nerada, ale byl to krásný příběh, a já si ho náramně užila. Takže děkuji, určit se k němu časem vrátím.
Klidně si udělej chvíli volno, ale pak CHCI ZÁCHRANÁŘE. *tváří se jak andílek, vůbec se nesnaží vyhrožovat* :-D :-D :-D O:-)

14 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | 30. prosince 2012 v 15:33 | Reagovat

Zlupla som to za dva dni a... dokonalosť :) Došla som na to, že je super naraziť na poviedky až po tom, čo sú dopísané. Vyhnem sa tak nutnému čakaniu na ďalší diel, ktoré by som asi neprežila.
Rada by som predstierala, že od začiatku som si bola istá happy endom, ale nebola. Stále som sa bála, že jednému z nich ublížiš, Dannyho zabiješ, alebo niečo podobné.
Chvalabohu si to neurobila. Šťastný koniec ma ozaj potešil, aj keď svadba O.o jasné, je to super, ale kto by to bol čakal?

Inak, ty máš nejaké skúsenosti s cyklistikou, alebo tak niečo? Lebo ja som pri tých informáciách iba zírala :D jasné, tiež sa nejako o športy, s výnimkou hokeja keď hrajú naši, nezaujímam, ale ty si zjavne vedela o čom píšeš.

15 Voldy Voldy | 30. prosince 2012 v 17:12 | Reagovat

[14]: děkuji ti za komentář :) potěšil  mne :) jsem ráda, že se to líbilo, a že vlastně nebylo do konce jasné, jakt o vlastně dopadne. Ale Cyklista je moje srdcovka... A ano, s cyklistikou cosi mám... sama jezdím, takže jsem se snažila psát tak, aby to vám - laikům - bylo trochu srozumitelné ;)
Ještě jednou děkuji

16 Wierka Wierka | 3. ledna 2013 v 15:11 | Reagovat

tak, jsem to celé přečetla ... :-) super příběh... :-) moc moc se nam líbí :-)

17 Saskya Saskya | 5. ledna 2013 v 19:48 | Reagovat

nádherná poviedka :) pokiaľ som ju nečítala, o cyklistike som vedeľa veľmi málo :) popri čítaní som si kukala videá z tour de France :D
krásne, tí dvaja sú užasný pár :)

18 majuar majuar | Web | 1. února 2013 v 21:35 | Reagovat

Nádherné, úžasné, dokonalé :D Docházejí mi chválící slova, vskutku nezapomenutelný příběh. Určitě se k němu někdy vrátím, stal za to :) Děkuji :)

19 Voldy Voldy | 2. února 2013 v 22:42 | Reagovat

[18]: Já děkuji, je fajn vědět, že i přes to, že je příběh dopsaný, stále ho někdo čte :)

20 Nela Nela | 30. března 2013 v 0:37 | Reagovat

WAOOOO nádhera .......tlieskam tvojej tvorbe.........skvele spracovaná cyklistická téma aj laik ako ja si to vedel živo predstaviť :)

21 Karin Karin | 29. ledna 2014 v 19:13 | Reagovat

Krásna povídka trochu jsem se poučila o Cyklistice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama