28. Kapitola Cyk

10. listopadu 2012 v 22:45 | you-kNow-Who |  Cyklista
Věnováno všem dosud komentujícím, děkuji.

Řeči ohledně (Vám se nelíbící se) přeslazenosti, si můžete nechat od cesty.
To celé je Můj příběh.

28. Kapitola
18+ pro polibkáře




Prsty přejedou hladivě po jinak hebké kůži. Zarazí se. Co to? Daniel leží spokojeně v jeho náruči obličejem k němu. Do teď si opírali čela o sebe, ale… jeho citlivé prsty narazily na něco, co se mu nějak nelíbí… natáhne se za sebe, aby rozsvítil lampičku visící nad nočním stolkem. Daniel zkoprní.

"Co?" polknutí, které tak stupidní otázku následuje, ho donutí přimhouřit oči. Tady se děje něco, co mu bylo celou dobu zatajováno.

"Co máš se zádama?" zeptá se, ale jeho tlak ruky, když ho chce přetočit, je odvrácen.

"N-nic…" odhodlání je ten tam. Možná je ještě brzo, aby Adrián tohle viděl, ale… už je pozdě. Násilím je obrácen na břicho. Zasednut na hýždích, ruce zajištěné podél boků. Vzdychnutí, které protne atmosféru, ho trochu vyděsí. Mlčeti, zlato, mlčeti.

Daniel zaboří obličej do polštáře, snad se udusí brzy.

"Wow," hlesne jen. Prsty objíždějí ještě trochu nateklé dokonalé čáry tetování. Až příliš jemná práce na to, aby tetování křičelo do všech světových stran svojí velikostí. Okouzleně prsty přejíždí všechny linie, které zkušené tatérovy ruce vykouzlily na tak dokonalé pokožce jeho přítele. Rozhodně neočekával, že by ho vzal Dan až takhle moc vážně. Páni!

Skloní se, rty vtiskne drobný polibek na čáru, která protíná Danovu páteř. Jazyk následuje její trasu… dlaně sjíždí po bocích a zase nahoru, hladivým tempem povoluje svaly. Posune se níž přes zadeček, se svojí nahotou je toto mazlení spojeno s příjemnými dotyky kůže na kůži. Zvědavé prsty se dotýkají kontur, které nemají stíny, jen lehké náznaky kresby. Okouzlený skoro do hypnózy… jeho představy byly jiné, ale s tímto, co nyní vidí, by se to nedalo za žádnou cenu srovnávat.

"Úžasný…"

Vzrušení prolítne jeho třísly příliš rychle, než aby se dovedl ovládat. Smyslné polibky vnímají horkost kůže pod nimi. Nateklý penis se otírá o rýhu mezi půlkami. Divoké zvíře v něm přebírá vedení nad tělem… dotyky prstů a dlaní se zintenzivňují na citlivých místech. Tělo si žádá přídavek.

Podloží si překvapeného Danyho polštářem v oblasti podbřišku, aby měl lepší přístup. Tuba s gelem cvakne, čvachtavý zvuk, který vydá dávka husté tekutiny jdoucí ven, ho vůbec nezajímá. Je schopný vnímat jen sebe, Danyho a tu úžasnou kresbu, kterou mu musel tajit několik dní, vzhledem ke stádiu hojení.

"Jak dlouho?" zamumlá tiše těsně u Danova ucha.

"V pondělí…" hlesne jen, když ho Adrián začne prsty znovu připravovat. Zkušenost, se kterou to dělá, ho vyvádí z míry. Zná ho už dobře. Ví přesně kam sáhnout. Zasténá, volná ruka bezděčně sevře v prstech uvolněné pozadí. Už když sem přišel šoupnout Fixe… už měl tuhle úžasnou malůvku na zádech a nic neřekl… dravě se zakousne do odhaleného ramene. Skoro jako za trest, ale zuby neskousne příliš mnoho. Jen takové škádlivé kousnutí jako připomínka toho, že zlobit se nemá.

Někdo si zaslouží pořádnou dávku citů projevených v opečovávaném milování. Tohle bude pouze Danielova chvíle. Za to, že pro něj udělal něco tak nádherného.

Extatické pocity...


Spokojeni… uvolněni… Adrián i po splnění nejen svých tužeb, pořád zhypnotizovaně přejíždí prsty po kresbě, obličej přitisknutý na Danyho lopatce, nutíc ho ležet pořád na břiše.

"Ještě toho nemáš dost?" ozve se Daniel pobaveně. Začínají ho trochu bolet ruce od téhle polohy, takže by se nejraději přetočil na bok, ale očividně mu to nebude povoleno.

"Asi se ho nikdy nevynadívám," další polibek, už je přestal počítat. Proč taky… "Ani nevíš, jakou radost si mi tímhle udělal…" zamumlá tiše Adri spíš pro sebe.

"To doufám, protože to zase nebyla taková procházka růžovým sadem…"

"A ty se divíš? Na zádech a ještě v takových rozsahu… měl jsi mi to říct, šel bych tam s tebou…" pronese trochu vyčítavě.

"Ale to už by nebylo takové překvapení," Dany si dovolí se pohnout. Mírné zavrtění a potom nesmlouvavé otočení. Adrián se nucený se zvednout a přetočit taky. Zklamaně si povzdychne.

"Kdo ti to dělal?"

"Jeden týpek ve vedlejším městě… měl kérky snad všude, kromě obličeje. Ta nejveš sahala na krk. Taky má dredy," zatahá za jeden z uvolněných spletených pramenů. Adrián zabublá smíchy.

"Pokud myslíš Dicka, tak ten to opravdu umí… kdo myslíš, že dělal kérky mě?"

Dany na něj zůstane koukat. Takže si shodou okolností vybral i stejného tatéra? Vtipné.

"Co vůbec znamenají ta tvoje tetování?" Zeptá se zvědavě. Ještě se o nich nebavili a jmenovaný Dick se ho taky ptal, proč si chce nechat udělat tetování a jaký význam pro něj bude mít. Trochu psychologie do umění. Možná se jen chtěl přesvědčit o tom, že to myslí vážně.

Adrián se na chvíli ztratí ve svých myšlenkách. Nevědomky u toho prsty hladí Danovo předloktí, které leží volně v peřině.

"Nejsem odsud… přestěhoval jsem se do vedlejšího města za jedním klukem… hodilo se mi to, protože jsem právě nastupoval do školy… na intru jsem bydlet nechtěl a tak mi rodiče vybavili byt… shodou okolností byl ten tatér majitelem toho bytu. Pronajímal ho právě studentům, protože on v něm nebydlel. Nad studiem si udělal takovej kamrlík, kde žije… to jsem zjistil teda až později, ale… často jsme se potkávali… kecali… chodili spolu na pivo… byl to prostě takovej můj kámoš do nepohody. Když zjistil, že jsem gay a je tu kluk, kterej se mi líbí, neodsoudil mě. Není se čemu divit. Později se mi svěřil, že k němu do salonu chodí spousta rozmanitých lidí s více či méně šílenými nápady. Ten vztah mi mimochodem nevyšel. Byl to korunovanej vůl… tehdy jsem nad nějakou láskou zanevřel. Nechal jsem si udělat dredy, Dick mi navrhnul, že mi udělá malou kérku, aby to podtrhlo moji novou image. Nejdřív jsem nesouhlasil… říkal jsem si, dredy maximálně vyholím, vlasy dorostou, ale tetování je na celej zbytek života…
… tohle bylo mé první," přejede prstem, jako bříško u palce, drobnou kresbu. "Znamená to Sen, protože v té době to byl jediný prostor pro mé myšlení. Paradoxem na tom všem je, že jsem se zlepšil ve škole. Dredáč se stal šprtem ročníku," ušklíbne se sám pro sebe, když tak na to období vzpomíná. "Před maturákem jsem si nechal udělat tohle," svede prsty Danovy ruky na jeho předloktí, aby obkroužil složitý význam černě. "Můj vlastní návrh, vlastně to nemělo nic společného s žádnou vzpomínkou nebo něčím jiným. Prostě se to stalo. A po maturitě jsem tomu propadl. Chtěl jsem další a Dick byl vždycky tak trochu šílenec. Měl radost, že může někomu ukázat svoje umění. Někomu, kdo to opravdu ocení a zase se vrátí. To však nemění nic na tom, že se mi snažil najít kuka. Sám měl již nějaký čas snoubenku, se kterou se chtěli co nevidět brát. Neřekl bys to do něj, ale mohl by mi věkem dělat hodně mladého otce…"
Odmlčí se, aby se na okamžik zahleděl do stropu. "Potom jsem našel svého prvního kluka. Byli jsme spolu dva roky. Vyhovovali jsme si. Dělali jsme stejný obor na vejšce, potkávali jsme se ve škole. Pak jsme si oba dva uvědomili, že už jsme spolu spíš jen tak pro to, abychom nebyli ani jeden sám. Rozešli jsme se v dobrém. A to je konec mých vztahů. Soustředil jsem se na studia a můj nejdelší vztah od té doby byl asi měsíc? Ani nevím… To už jsem měl potetované obě ruce. Po škole jsem se přestěhoval sem, protože jsem zde dostal i místo a nechtělo se mi jezdit pořád tam a zpátky. Koupil jsem byt a začal žít. Můj nejšílenější nápad s tetováním přišel nedlouho předtím, než jsem tě srazil z kola a my dva se poznali. To jsem si nechal vytetovat toto," svede ruku přes celý trup až ke konečkům tetování. Složitá cesta přes třísla k zakončení. "Má to být ještěr s mými iniciály. Ano, nic moc originálního, ale lidi v tom vidí jen čáry. Musí… musíš se na to kouknout pořádně, potom v tom trochu uvidíš to, co jsem chtěl. Vlastně to splnilo svůj účel. Říkal jsem si, že pokud se to nebude líbit mému dalšímu příteli… a věř, že jsem chtěl nějakého partnera, který by semnou už konečně byl… pořídili jsme si dům, psa a takový ty romantický věci… došel jsem do věku, kdy mi jednorázové známosti přestaly vonět. Chtěl jsem mít nějakou jistotu… a poznal jsem tebe… No a… dál můj příběh znáš… to je konec mého celkem nudného života, když pominu všechny možné zážitky během studií, kdy jsem chtěl jít ve stopách mého bláznivého strejdy…"

"Mluvíš o něm dost často… máš ho asi hodně rád, že?" uklidňující pohyby dlaně na Adriho zádech.

Adrián posmutní a Dany zalituje své otázky. Měl raději mlčet a nechat svou zvědavost spát…

"Byl to nejlepší chlap, jakýho jsem kdy poznal. Jakože jsem tátu měl a mám pořád rád, ale strejda… byl to můj vzor. Dělal všechno pro to, abych dosáhl svého snu… Zemřel na misi…" skloní hlavu.

"Určitě to byl skvělej muž," Dany si ho přitáhne do náruče. Nebude říkat nahlas, že je mu to líto, sám by takovou otřepanou frázi neslyšel rád, i když ta, kterou řekl… ta té první nemá co vyčítat…

"Jsem rád, že jsem tě poznal, a i když si to asi pořád ještě neuvědomuješ… Miluju tě, Dany. Opravdu moc. Někde uvnitř cítím, že mi tě seslal osud a jsem vděčný za to, že to cítíš podobně. A chci si náležitě užívat každého okamžiku, který s tebou prožiju, abych si je mohl vštípit a zapamatovat. Mám pocit, že i když si tě budu hýčkat, že to bude málo..."

Provázky lásky, které se splétají jako stříbřitá pavučina, jsou jako pohlazení po duši.

Vzájemný cit, který nemá tendence slábnout, naopak.

Moc, kterou si ani jeden neuvědomuje… Nitky osudu.


****** ****** ******

"Ahoj kluci, šéfe? Potřeboval bych s vámi mluvit," nakoukne Daniel do kanceláře šéfa týmu, jeho majitele a zároveň skvělého chlapa.

"Ano? Tak jak ses rozhodl? Závody už nám klepou na dveře. Máš po dovolený, určitě jsi odpočatý, připravený na trénink..?" rozveselený výraz jeho šéfa ho přivede do mírné deprese. On má radost, že konečně přišel a on chce oznámit svůj konec…

"Máte pravdu… rozhodl jsem se," pokývá hlavou. Šéf si bohužel všimne jeho pochmurného výrazu.

"A?"

"Víte… přemýšlel jsem o tom, co pro mě bude nejlepší a… končím."

"Cože?!" kdyby šlo vyvalit oči víc, měl by je na tričku.

"Já… Tour byla mým snem, to víte všichni. Můj sen se splnil… neříkám, že končím s cyklistikou úplně, to ne… jen… nechci se účastnit velkých klání. Nechci, aby se z cyklistiky stala jen práce, kterou musím dělat, povinnost…"

"Já věděl, že tě ten kluk ovlivní-" pokusí se rozohněně reagovat, ale je umlčen mávnutím Danielovy ruky a tvrdým výrazem.

"Adrián za nic nemůže. Dozvěděl se to před pár dny. Já se rozhodl už během konce Tour, věřte mi."

"A co hodláš dělat?" optá se zvědavě.

"Chci vystudovat, už jsem byl přijat na trenérství a management sportu, to bude teď mým stěžejním úkolem. Chci, aby ze mě něco bylo a ne abych se musel spoléhat jen na sponzory. Myslím si, že je lepší studovat teď, než se potom trápit na stará kolena…"

"To schvaluju, ale… nebudeš toho litovat? Vypadal jsi mezi klukama šťastný…"

"To jsem byl a jsem rád, že jsem to štěstí mohl prožít právě v tomhle týmu a věřte mi, že to nebylo lehké rozhodnutí."

Šéf přikývne, nic jiného mu nezbývá. "Je ti doufám jasné, že po tak bouřlivé Tour to budeš muset oznámit i veřejně a budou tě po bulvárech potahovat s dopingem a podobnými věcmi?"

"Jsem s tím obeznámen a budu to pokud možno ignorovat. Myslím, že když jsem se novinami nenechal strhnout ani během Tour, že to nedokážou ani teď. Mě je jedno, co říkají, i když si vymýšlejí kdejaké hovadiny, jen aby nás zesměšnili… Já o svém životě vím a je jen na těch lidech, kteří to čtou, jestli tomu uvěří. To je vše, co bych k té otázce mohl říct." Odmlčí se, aby se mohl nadechnout. "Jsem si vědom závazku, který jsem sepsal podpisem na smlouvě. Proto jsem tady, abych se s vámi domluvil…"

Smích protne místnost. "Abych ti řekl pravdu - vydělal jsi nám během Tour tolik, že bych byl hyena, kdybych tě chtěl potahovat za nedodržení smlouvy. Budeme lidé a dalším podpisem ji rozpleteme, i když… budu mít podmínku," bílé zuby odhalené ve spikleneckém úsměvu.

"Jakou podmínku?" pozvednuté obočí.

"Pokud budeš jezdit, chci, aby to bylo pod naším týmem. Nebudu tě obtěžovat záležitostmi jako kluky. Jen když se budeš chtít zúčastnit nějakého závodu… budeš mít svůj dres, souhlasíš?"

"Rád přijmu takovou nabídku. Byl bych rád, kdyby můj trenér dostal nějakého dobrého svěřence, a věřím, že ho zase přivede k vám, dokud budete takovej chlap, jako jste teď. Jste fakt třída a ostatní si můžou říkat, co chtějí. Věřte mi." Natáhne před sebe ruku. "Ohledně tiskovky, kdy to oznámím - udělal bych to příští týden posledního srpna, kdy vám podepíšu i tu druhou smlouvu o závazku. A teď - beru si ještě týden dovolenou, to jen abyste věděl... Mějte se," s úsměvem vyjde z kanceláře. Jedna etapa neoficielně ukončena. Strach, který ho tížil, právě zmizel. V těle mírné zemětřesení z emocí, které jím projedou, když po rozloučení se všemi přítomnými členy, opustí sídlo svého týmu.

Teď se může v klidu vrátit k sobě domů, do Adriho náruče a žít klidnější život.

Kroky vedoucí do nové etapy jeho života.

S pocitem, že se k sobě můžou přitulit, kdy jen jim to čas dovolí. Že na sebe nebudou muset čekat několik týdnů, než se on vrátí ze světa…

Se spokojeností nad sebou samým…

S láskou…
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 10. listopadu 2012 v 23:25 | Reagovat

to bola krásna časť. ja mám rada romantické veci. živo som si predstavovala to láskanie s jeho tetovaním. to by bolo niečo :D

2 Hug Hug | 11. listopadu 2012 v 0:22 | Reagovat

Asi víš, že Cyklistu jsem nečetla (popravdě ani nevím proč), ale tvůj úvodní komentář mě přiměl, abych tuhle kapitolu rozklikla. A stálo to za to. Takové něžné láskyplné věci čtu moc ráda. Bude se mi teď hezky usínat. Díky.

3 Nyce-oH Nyce-oH | 11. listopadu 2012 v 0:49 | Reagovat

Hm, taky jako Hug, jsem nejdřív nečetla (asi jsem se zalekla sportovního prostředí, kterému nerozumím) ale jsem ráda, že mi něco v hlavě pošeptalo, že když se mi od tebe líbily všechny povídky, co jsem zatím četla, tak je jen malá šance, že se mi Cyklista líbit nebude a popravdě... líbil se mi moc a já patřím mezi ty, co mají raději příliš cukru než nějaké složité životní situace (toho si užiju dost jinde :) )Takže krása, a opravdu mě potěšilo, že si psala i k některým kapitolám vysvětlivky, co se sportovního prostřetí týkalo. Díky.
Voldy, jsi hold můj favorit :)

4 Leesil Leesil | 11. listopadu 2012 v 9:50 | Reagovat

Krása!

5 Voldy Voldy | 11. listopadu 2012 v 10:38 | Reagovat

[1]:[4]: Děkuji moc :)

[2]: a já čekala, že to spíš všechny odradí od čtení, ten úvod... Děkuji Hug, potěšila jsi mne, že jsi přečetla alespoň jednu kapitolu :)

[3]: Máš pravdu, taky si raději přečtu něco totálně přeslazeného, když těžké věci člověk zažívá reálně... proč se trápit i ve fantazii? v příbězích? Děkuji za komentář. Vysvětlivky k některým věcem byly pro mne naprostou maličkostí, přínosem pro vás... Děkuji, červenám se (opravdu)

6 Sanasami Sanasami | 11. listopadu 2012 v 11:50 | Reagovat

Krááásné a romantické naozaj nádherné dúfam, že sa to Adrimu naozaj splní a spolu z Danim budú mať ako typické pári vlastný dom (byt), psa(už majú) a iné veci typické partnerské ....krááása prosím pokračkoooo

7 yellow yellow | 11. listopadu 2012 v 14:47 | Reagovat

Ach jo, nechce mi Dan Adriho na chvíli půjčit? Potřebuju někoho, kdo by mě teď opečovával, chudáčka malýho nemocnýho. :D Nejlépe kdyby mi sem šel předčítat nějakej šílenej text do školy, ze kterýho musím psát PP, protože pět minut po spuštění počítače mi za levým okem začalo tak zběsile a bolestivě tepat, že od všech dalších aktivit s počítačem nejspíš hodně rychle odpustím.
Ale jinak krása, povídku jsem četla v noci a jak se mi pak krásně usínalo!

8 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 11. listopadu 2012 v 19:18 | Reagovat

Já na to ani nemůžu teď nic říct.

Jen jedno velké AWWWWW ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama