27. Kapitola Cyk

7. listopadu 2012 v 0:55 | you-kNow-Who |  Cyklista
27. Kapitola
18+



Byl čtvrtek. Tři dny uběhly od Danovo šíleného nápadu nechat si potetovat záda. Tetování již nebylo zarudlé, promazával ho opravdu důkladně, i když se mu na záda špatně dostávalo. Vždy si před zrcadlem div nezlomil ruce. Natáhne na sebe černou košili s krátkým rukávem, aby se ještě jednou prohlédl v zrcadle. Fix ho pečlivě sleduje ze svého pelíšku, hlavu položenou na tlapkách.

"Co myslíš?" otočí se na chlupáče, ale ten jen zakroutí ocasem a dál ho to nějak neinteresuje. Dan by přísahal, že na jeho výrazu se dalo vyčíst něco škodolibosti. Adrián by měl do hodiny dorazit, alespoň mu to psal, když se konečně dostal po službě z postele.

Má dnes opravdu dobrou náladu, zajdou si prý na večeři, takže nemusí vařit. Pustí si oblíbenou hudbu již nastavenou v přehrávači, otočí volume trochu doleva, začne si prozpěvovat společně se zpěvákem. Boky se pohupují do rytmu.

Vyskočí leknutím, když se kolem jeho těla omotají dvě silné paže.

"Baf!" foukne mu Adrián do ucha.

"Ještě, že neležím, zase bys byl skalpovanej!" zahudruje.

"Proto jsem toho využil, dokud stojíš," uculí se, přitáhne si jeho hlavu za bradu blíž k sobě, aby mu mohl dát polibek na přivítanou. "Chyběl jsi mi." Zaboří nos do Danyho vlasů. "Krásně voníš."

"Díky, to ty taky," usměje se na něj Dan upřímně. Dredy má ještě mokré, jak chvátal ze sprchy rovnou k němu. Na sobě černé tričko s červeným nápisem a tmavé džíny, které k tomu pěkně ladí s kovovou sponou opasku.

"Kdepak mám psa? Nevšiml jsem si v chodbě jeho pelechu, i když je možné, že jsem to přehlédl, když jsem tě viděl, jak tady tancuješ…" sotva to dořekne, Fix se přiřítí za ním z ložnice, žďuchne do jeho dlaně čumákem, zavrtí ocasem.

"Nech si toho jo… mám jen dobrou náladu," pošťouchne ho tak, že dosedne na gauč, ale dlaň pevně sevřená kolem jeho boků ho stáhne sebou. Poťouchle se usadí obkročmo na jeho klíně. "Co podnikneme?" špitne svou otázku do odhaleného ouška, tváří se dotýká Adriho skrání. Neujde mu zadrhnutí dechu na Adriho straně, když se zhoupne v bocích.

"Mám rezervaci… och… v restauraci… bude se ti tam... líbit…" nechá se líbat na krku. Tří denní půst je znát i na něm, zvlášť když musel spát sám a chybělo mu to teplo, které Daniel ze spánku vyzařuje. Těšil se na něj jak malé dítě na Vánoce. Noční služby bývají někdy dost náročné a tyhle tři se vyvedly všechny. Skoro se nezastavili…

Horké rty putují po jeho klíční kosti, lehké vrtění Dana na jeho klíně… tak rád by ho povalil, ale sotva stihne něco udělat, Dany se hbitě zvedne, postaví se vedle gauče a se zastřeným, ale rozesmátým pohledem: "Tak na co čekáme?"

Adrián se zasténáním zakloní hlavu dozadu, zavře oči. "Ty to děláš schválně!"

"Jistě, jak jinak?" odpoví mu hravě.

"Tak mi dej aspoň chvíli na vzpamatování, nemůžu vejít s enormní erekcí do podniku, do kterého jdeme…"

Daniel využil příležitosti k tomu, aby ještě na pár hodin oddálil Adriánovo setkání s jeho tetováním. A nepochyboval o tom, že kdyby si to teď na gauči začali užívat víc, nikam by už nedojeli. A on se vždy tak rád vydal s Adrim ven.


"Pane Vlček, mohl byste se mi prosím podepsat?" Daniel je vytržen z příjemného rozhovoru s Adriánem, který sedí naproti němu u malého stolečku, na kterém mají každý svůj již dojedený talíř, upíjí ze svých sklenic nealkoholický nápoj a opravdu si užívají poklidnou atmosféru, které kolem nich panuje. Až do této chvíle. Oba stočí své pohledy na ženu, která se k nim nějak záhadně potichu dostala. "Víte, můj manžel by si ho hodně vážil, jen se stydí sem přijít, když jste tu… no… se svým přítelem," usměje se trochu na křivo.

Daniel zmateně načmáře podpis. Osamí. Adrián si nemůže nevšimnout náhlé změny nálada. Uchopí přes stůl jeho prsty do svých.

"V pořádku?"

Přikývnutí. Je smutný z toho, že jim do rozhovoru skočil někdo, kdo tu tenhle večer neměl co dělat… tohle měl být jen jejich večer. "Chtěl bych ti něco říct…" zamumlá Daniel s pohledem upřeným do stolu.

"Ano?" Adrián si ho trochu napjatě prohlíží. Co se tak najednou děje? Sleduje, jak Dan z kapsy svého sportovního saka vyndá pomuchlanou obálku a podá mu ji přes stůl. Přijme ji. Je zvědavý, o co se jedná.

Logo ignoruje, přejde rovnou k obsahu obálky. Rozloží zmuchlaný, několikrát použitý - rozložený, složený, rozložený, zmuchlaný - papír. Až tady mu pohled sjede na znak, který zabírá skoro třetinu stránky. Masarykova univerzita. Fakulta sportovních studií. Dvoj obor. Trenérství a management sportu. Přijat. Oči jako pinpongáče přilepené až na obálce, pročítá to několikrát dokola. Zdá se mu to snad? Hloupý sen. Imaginárně si nasadí oči zpátky do důlků. Zvedne šokovaný pohled přes papíry a upře ho na Danielovo sklopené.

"A kdy budeš jezdit?" zeptá se - upřímně šokovaně. Ale v hlavě mu šrotuje, co to všechno bude znamenat pro ně dva. Přemýšlel o tom dost ve chvilkách volna… Přeci jen to nebyla jen tak odložitelná záležitost.

"Nebudu, ukončím oficiálně kariéru posledního srpna. Chci být s tebou…" zvedne svůj zamilovaný pohled. Adrián zalape po dechu.

"Počkej! To ne. Nenecháš přeci své kariéry kvůli klukovi, že ne?"

Daniel se zachmuří, přesně tohle čekal. Takže to nechápe… bude muset vysvětlovat.

"Já… myslím, že bych s tím měl skončit. Mým snem bylo vyhrát na Tour de France jednu etapu. Vyhrál jsem dvě… prošel jsem si i hromadnými pády, které jsem vždy sledoval jen v televizi. Zjistil jsem, jak chutná taková výhra. Myslím…" pohlédne odhodlaně Adrimu do očí. "Myslím, že ostatní závody už mi nemohou dát víc, než mi dala tahle Tour. Bylo to mých nejlepších dvacet etap, které jsem mohl získat. Přemýšlel jsem o tom a došel jsem k závěru, že pravidlo: v nejlepším se má skončit, u mě bude platit. Nechci, aby se mi závodění stalo rutinou, běžnou prací, za kterou nemožně dřeš a nikdy nevíš, kdy vyletíš ze silnice, kdy se špatně vyspíš a nedojedeš, kdy tvoje tělo skolí něco nepříjemného… Mám rád svoje kolo, ale myslím, že je čas jít dál. Je mi dvacet tři. Splnil jsem si sen. Našel jsem si kluka, kterýho opravdu miluji-" stiskne prsty, které mu do teď svíral Adrián. "Nechci o tenhle vztah přijít jen proto, že budu devět měsíců z roku někde ve světě a neuvidím tě. Věř mi, že právě teď chci nejvíc vystudovat, aby ze mě něco bylo a já mohl tohle poselství předat dál. A já… strašně moc doufám, že tohle pochopíš a podpoříš mě spíš, než že bys mne seřval na dvě doby jako trenér, kterej to udělá hned, jak se tohle rozhodnutí dozví," v očekávání zvedne odhodlaný, smířený a láskyplný pohled znovu k Adriánově směru pohledu. Dokonce by mohl vidět, jak Adrimu v hlavě pracují všechny kolečka, jak se snaží srovnat si to všechno v hlavě.

"Nebudeš toho litovat?" konečná otázka.

Daniel němě zavrtí hlavou. Nečeká prudký pohyb, který Adrián provede. Vytáhne ho ze židle do stoje, pevně sevře v objetí.

Společně spolu mlčí. Tisknou se k sobě pevným sevřením, jako by to mělo být naposled. Daniel se neptá. I on je šťastný a chápe, že si to Adrián potřebuje srovnat v hlavě. Jako by se čas na okamžik zastavil. Než se Adrián s širokým úsměvem odtáhne a zatahá ho za ruku. Dojde s ním v závěsu k baru, aby zaplatil jejich dnešní útratu.

"Musíme jet domů, abych ti mohl naplácat na zadek. Novinářům by se to sice líbilo jako horká novinka, ale tvoje rozpaky můžu vidět jenom já," ždíbne ho prsty do půlky se skoro dětským - šťastným - smíchem.


Svalí se do neustlané postele. Fix byl dávno zavřený v chodbě, aby se nedožadoval pozornosti, až si budou vzájemně dokazovat lásku.

Látka na Danielově košili zapraská, když poslední knoflíček nešel odepnout tak rychle, jak by si Adrián představoval. Se zavrčením zdemolovanou košili odhodí někam pryč. Vrhne se na kalhoty. Daniel jen se smíchem pozoruje jeho počínání. Opravdu natěšený. Možná ho neměl tak dráždit než odcházeli… jeho myšlenky jsou ztraceny, když je uchopen přímo do horkých úst bez nějakých servítek okolo.

Tetování na jeho zádech zůstane na chvíli zapomenuto. Skryto v pokrývkách.

Na okamžik Adrián provokativně vytáhne Danielovo tvrdost z úst, pouze špičku jazyka nechá líně přejíždět přes malý otvůrek na vrcholku.

Zasténání protne ztichlost pokoje. Daniel zvedne hlavu, aby se podíval, co to tam najednou Adrián vyvádí. Proč tak najednou přestal?!

Zhroutí se zpátky, když zbystří Adriho pobaveně škádlivý a pěkně prohnaný, úsměv. Až teprve potom ho vezme zpátky, je schopen vnímat jen to horko, jazyk, kroužící kolem něj a prsty, které se s hřejivým gelem ocitnou kousek pod citlivými varlaty. Zmučeně roztáhne nohy ještě víc, aby měl jeho přítel lepší přístup. Jeho úzký vchod se třese nedočkavostí, očividně to pozná i jeho společník, když rukou jemně přejede přes zaoblenou část jeho boku. Tak smířlivě. Jemně. Nechceme tě přeci zranit, říkají.

Zkušené prsty se mezitím dostávají do svého cíle. Zaklíněny uvnitř dvojitým svěračem jemně rozpohybuje konečky. Pravidelné stahy se změní na jeden velký. Ostrý výdech nad sebou.

"Neprotahuj to…" zaskučí Daniel zastřeně. Doslovně nadržený jako pes na hárající fenu, rád vyplní jeho přání. S kondomem se nezdržuje, pouze se potře hojně gelem, aby mu neublížil víc než jen svým vpádem.

Omámen vzrušením nechává se vtáhnout do jeho provazů, je nucen přirážet. Zatmění před očima nemizí ani po zpomalení tempa. Divokost se mění na hříšnou jemnost, pomalé a dlouhé přírazy. Přitisknuti k druhému tělu, zkoumají obsah svých dutin ústních. Spokojeni na nejvyšší možnou míru.

S přemrštěným začátkem přijde i konec rychle, ale to nevadí.

Mají přece na sebe celou noc.

Láska proplouvá kolem jejich těl s tichou spokojeností.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 7. listopadu 2012 v 1:07 | Reagovat

daniel to vážne urobil. on sa vzdal cyklistiky. kvôli adriánovi. to je... veľká obeta, ale ak verí, že je ten pravý, tak správna. krásna časť

2 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 7. listopadu 2012 v 1:22 | Reagovat

Jsem ráda, že se Daniel takhle rozhodl a taky jsem ráda, že to Adrián pochopil.
Život není zas tak špatnej :D

Doslovně nadržený jako pes na hárající fenu... v tomhle případě spíš pes na psa teda :D :D

Ta poslední věta byla nejkrásnější :-)

3 keishatko keishatko | Web | 7. listopadu 2012 v 2:56 | Reagovat

pekne to povedal v tom najlepšom sa má skončiť :-D krásny diel...fakt úžasný, zobral mi dych....

4 yellow yellow | Web | 7. listopadu 2012 v 7:57 | Reagovat

Znak Masarykovy univerzity přes třetinu stránky? Kde jsi to viděla??? :D :D :D
Docela ho obdivuji, že dokáže právě v tom nejlepším odejít. Určitě to chce velké odhodlání a velkou motivaci. A pevné nervy, protože na takového člověka určitě fanoušci, trenér, tým,... vytvářejí neskutečný tlak.

5 Voldy Voldy | 7. listopadu 2012 v 9:36 | Reagovat

[4]: tak to se radši ani neptej, kde jsem to viděla :D mám pocit, že se jim nepovedl tisk a měla jsem text i na tom logu :D

6 Anette Anette | Web | 7. listopadu 2012 v 10:37 | Reagovat

:-)

7 yellow yellow | 7. listopadu 2012 v 12:24 | Reagovat

[5]: :D Já si říkala. ;)

8 katka katka | 7. listopadu 2012 v 15:36 | Reagovat

jsem z nich totálně na měkko děkuji

9 Sanasami Sanasami | 7. listopadu 2012 v 18:41 | Reagovat

páááni to je skvelé rozhodnutie Dani .....som rada, že chce byť z Adrim veď kto povedal, že už nesmie bicyklovať....nááádhera pokračko prosíííím

10 Tamias Tamias | E-mail | 10. listopadu 2012 v 19:27 | Reagovat

Krásná kapitola moc se mi líbila, Daniel se rozhodl podle mě dobře není dobré, když by byl pořád pryč a jeho láska k cyhlistice by se změnila v povinnost. Poslední věta se mi moc líbila. Jsem zvědává jaká bude reakce na tetování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama