18. Kapitola Cyk

21. října 2012 v 22:57 | you-kNow-Who |  Cyklista
18. kapitola

Daniel překvapený náhlým stiskem na svém boku. "Au." Zamumlá tiše, načež pohlédne do Adriánovy tváře. Oči má zavřené, ale rysy v obličeji jsou nějaké ztuhlé.

"Děje se něco?"

"Ne… nic… v pohodě. Klidně spi, já si skočím dát sprchu." Vyhrabe se z postele a než stačí nějak zareagovat, zavírají se za ním dveře od koupelny. Daniel se zmateně podepře v loktech s pohledem upřeným na zavřené dveře jako by snad očekával, že se z nich Adrián najednou vyřítí a zařve něco na způsob: skočil jsi mi na to. Ale nic z toho se nestane. Uslyší vodu dopadající na sklo sprchového koutu. Podrbe se rukou ve vlasech. Je si vědom toho, že to co mu Adrián řekl, nebylo myšleno ze srandy, ne v té extázi, ale… sám si nebyl jistý, jak na to má zareagovat. V tu chvíli byl ještě v agonii a mozek nedomýšlel, co by se mohlo dít následovně. Asi by za ním měl jít.

Vyhrabe se z peřiny, vratkým krokem přejde pokoj, aby mohl nenápadně vklouznout do koupelny. Pohled, který se mu naskytne, ho maličko zarazí. Adrián se opírá čelem o zeď před sebou, na záda nechává dopadat horké kapky vody. Obejde zástěnu, aby se k němu mohl přitisknout.

"Omlouvám se," zamumlá do jeho zad. Uvědomí si, že se zachoval jako ignorant a Adrián teď lituje toho, co ze sebe vypustil. "Vážně mě miluješ?" Usměje se škádlivě, otočí si Adriána obličejem k sobě. Je rád, že jsou skoro stejně vysocí, jen Adrián má o několik centimetrů víc. "To je dobře, protože já tebe taky." Přitáhne si ho za týl k sobě, aby mohl políbit horké rty. Adrián ho šťastně ukryje ve své náruči. Není to zase tak zlé.

*

Daniel šlape do pedálů, dnes se drží skrytý za špičkou pelotonu. Ne že by po včerejším vítězství neměl dost sil, nohy ho nebolí. Bolí ho něco jiného. Pálivý pocit v konečníku pociťuje už od ranního tréninku. Sice si ho ještě před závodem stihl namazat mastným krémem, ale už přišel na to, že mu to rozhodně nepomohlo. Nejhorší na tom je, že si uvědomuje to, že nemůže Adriánovi vůbec vynadat ani na něj shazovat vinu, protože si styk skoro vynutil on.

Nemohl si vybrat lepší chvíli, opravdu ne. Zase je čeká několik stoupání, dokonce i cíl je v kopci. Jediná věc, kterou vidí jako výhodu je, že všichni lídři závodu se schovávají se stejnou strategií v balíku a nikdo se zatím o únik nepokusil, i když už mají skoro půlku hotovou. Musí uznat, že mezi nimi panuje celkem přátelská atmosféra, všichni se mezi sebou baví jako staří známí a dokonce i vtipkují. Daniel je tím docela vyveden z míry, obzvlášť ve chvíli, kdy se vedle něj zařadí muž ve žlutém trikotu, vedoucí závodník, a dá se s ním do hovoru ohledně dnešního počasí, které je lepší než včera. Není tak úmorné horko. Nebo už mu to ani nepřijde a zvykl si…

...

Toho, že se netváří zrovna nadšeně, si všimli bohužel i jeho kolegové z týmu a ačkoliv očekával spíš to, že si na nepříjemné pálení zvykne, nestalo se tak. Právě naopak. Ošívá se na sedačce jako by měl roupy.

"Jsi v pohodě?" Ozve se vedle něj jeden ze členů týmu. Ah, dnešní zásobovač. Podává mu tyčinky a tuby s gelem.

"Jo jasně." Procedí mezi zuby.

"Dane, bojí se o tebe už i šéf. Jinak bych se neptal."

"Jsem v pohodě… aspoň zatím." Pousměje se, ale ten pocit, že by se na tom zadku nejraději podrbal, aby si alespoň na chvíli ulevil, ho neopouští.

"Fajn, povím jim to. Tak se drž, musím ještě za klukama."

"Díky, ty taky." Mrkne na něj ještě, než závodník zmizí zase někde za ním. Peloton se začíná trhat, když jeden ze závodníků trhne špici a dá se na únik. Daniel se ušklíbne. V dnešní etapě nemá šanci ujet daleko. Peloton spolupracuje jako mašina, která je poháněná právě takovými únikářemi, jako je tento.

...

Cílová rovina se blíží. Vidí ji všichni. Nakonec se doopravdy nestalo nic zásadního. Dnes nebyla možnost získat ani prémii a krátká etapa jim dala možnost si trochu odpočinout. Proto jsou pořád ve velké skupině. Daniel si hlídá svou pozici, periferním viděním si hlídá své okolí, sice by případnému pádu nedokázal zabránit, ale je jistější mít to pod kontrolou. Zbystří pohyb vedle sebe, lídři se kupí do jakéhosi útvaru, nenápadně se přesune pár šlápnutími hned vedle nich. Při náhlém výpadu vpřed je následuje. Nebude první, ale to nevadí, na body dosáhne. Na hrudi ho hřejou červené puntíky, které si včera tak skvěle vydobyl. Dnes ho bude muset odevzdat, ale co… natáhne se po všech svých aktuálních silách a dotáhne se. V cíli neví, kolikátý byl. Počká si na fotografii.

Sleze z kola a nechá se usadit na trenažér, aby se dojel. Sleduje televizi, na které vybíhají závodníci, kteří dorazili do cíle. Cílová fotografie se stále porovnává…

…třetí?! Vykřikne vzrušením, ruku sevřenou v pěst vymrští do vzduchu od radosti. Někdo mu skočí kolem ramen. Zářivý pruh záchranářské bundy se mu mihne před obličejem. "Adriáne?!" Zeptá se překvapeně, šťastný, že je tady s ním. Cvakání fotoaparátů je oslepí. A je to zřejmě venku. Během dneška a zítřka bude Daniel přetřásaným tématem všech bulvárů.

"Jel jsi skvěle." Pohladí ho po zádech. "Musím zase jít." Mrkne na něj jemně a zmizí v davu lidí. Novináři, kteří se kolem Daniela v ten moment nahromadí, ho překvapí. Uch, rozhodně nečekal, že by se kvůli tomu mohl dělat takový rozruch. Ještě, že ho Adrián nepolíbil. Jemu by to sice nevadilo, ale asi by měl nejdřív probrat s týmem to, co by mohl způsobit malý gay románek na slavné Tour. Raději na položené otázky odpovídá kroucením hlavou s úsměvem.


"Dane! Měli bychom si promluvit, věnuj mi malou chvilku svého drahocenného času, kdy nesedíš na kole." Usměje se na něj šéf týmu.

"Ano? Potřebujete něco?" Následuje ho do zastíněného výklenku, kde budou mít trochu soukromí.

"Ano, padla na mě otázka od novinářů, zda víme o tvé homosexualitě. Co mi k tomu povíš?"

"Snad jen to, že je to pravda?"

"Aha… a jak se to dozvěděli oni?" Zeptá se se zájmem.

"Ehm… můj přítel, víte… pracuje u záchranky a je tady na Tour. Poslední dobou jsou pořád v cílové rovině a on… no… měl radost, že jsem dnes dojel na tom třetím místě, a když byl tak blízko mě, tak neodolal, aby mě neobjal. Fotografové i kamery měli chvíli na záběru místo vedoucího závodníka mě," řekne rozpačitě Daniel. Pohled upře kajícně na šéfa, ale v jeho postoji je odhodlanost. Muž před ním ho překvapí nejvíc jak může. Přejde k němu, aby ho poplácal po rameni.

"Buď v klidu. Můj partner by neviděl rád, kdybych se pokoušel shazovat někoho se stejným zájmem." Usměje se na něj upřímně. Veselé jiskřičky v očích jen září. Daniel překvapeně vytuhne.

"To myslíte vážně?"

"Ano. Neboj se, my nejsme žádné bestie, my v týmu. Je nám jedno, co děláš ve svým volným čase, pokud dodržuješ určený režim. Jen si dej pozor na média, to je varování. Umí z blechy udělat slona a je jim jedno, jakou cenu za to dají."

Daniel přitaká. "Já vím… sice jsem se s nimi ještě tolik nespřátelil, ale to, co znám… vím, o čem mluvíte," řekne pokorně.

"Fajn, jsem rád, že si rozumíme. Podívej, pokud s tím budeš chtít vyjít na svět, můžeš. My tě podpoříme. A teď už běž, ať nezmeškáš program," mrkne na něj a s dalším poplácáním ho vyžene ze stínu, do kterého se ukryli.

"Díky šéfe, jste skvělej člověk." A než stačí smějící se šéf něco namítnout, vystřelí k hosteskám u jejich stánku, aby se osvěžil a rozdal pár podpisů.

Až tohle řekne Adriánovi! Nemůže se dočkat večera. Tyhle večery jsou jejich. A on je miluje. Ve společnosti Adriána by i lítal. Uculí se sám pro sebe.

"Jsem rád, že už se zase směješ, na tom kole ti to fakt dneska vůbec neslušelo," popíchne ho kolega, který vedl dnes občerstvovačku, ale je rád, stejně jako ostatní, že jim dělá Daniel takovou skvělou pověst. Jejich tým si díky němu letos škrtnul na hodně vysoké příčce. A všichni doufají, že ho jeho soudržnost, aktivita a společné cíle, dotáhnou až na vysněný titul. Tour není jen o jednotlivcích, ale i o týmu, který spolupracuje. A to oni letos dělají opravdu dobře.
"Dík kámo, bolelo to."

"Hej? Cože? Tak krátká etapa a tebe to bolelo?!" Kouká se na něj překvapeně. Vždyť se všem jelo tak pohodově, ale je fakt, že o něm dnes pochybovali všichni…

Daniel zrudne, když si uvědomí, co řekl. "Uhm, promiň… radši to neřeš. Měl jsem křeče…" vymyslí si první výmluvu, která ho napadne. S úsměvem podá podepsanou fotografii nějaké slečně a dá se do podepsání další. Smích pochopení, který se vedle něj rozezní, vezme s poťouchlým úsměvem. Vy víte prd, co mě bolelo.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nyce-oH Nyce-oH | 21. října 2012 v 23:28 | Reagovat

No jo, tak už čtu i Cyklistu XD... A byl to hezký den strávený čtením, abych se dostala až k aktuálnímu dílu :) Pěkné...
A ta poslední věta mě zabila :)

2 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 21. října 2012 v 23:28 | Reagovat

Chudák malej :-D :-D :-D Ale tak... může si za to sám no :-D Vydržel, to je hlavní :-D
Doufám, že těm dvěma mým miláčkům nebudou ty drby v novinách moc ztrpčovat život..

3 barbor barbor | 22. října 2012 v 0:39 | Reagovat

úplne geniálna časť. ale chudák daniel. muselo to byť krutééé. no adrián sa o neho snáď postará

4 keishatko keishatko | Web | 22. října 2012 v 2:50 | Reagovat

tá posledná veta ma dostala :D ale krása...oni sú spolu tak rozkošný :D

5 katka katka | 22. října 2012 v 8:59 | Reagovat

perfektní , šef mě mile překvapil , jsem na Daniela pyšná bolavé pozadí je určitě nepříjemné ale Adrian to tak určitě nenechá

6 Sanasami Sanasami | 22. října 2012 v 17:34 | Reagovat

:D :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D Vy víte prd, co mě bolelo....SKORO SOM UMRELA OD SMIECHU :D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

7 Leesil Leesil | 22. října 2012 v 21:09 | Reagovat

Jsou skvělá dvojka:-)

8 Neru-chan Neru-chan | E-mail | Web | 22. října 2012 v 23:10 | Reagovat

*záchvat smíchu* Voldy! pamatuj na mé slabé srdce a nervy! :D :D :D :D Vážně tohle se nedá :D :D to je tak ú-žas-né :D :D miluju je :) hodí se k sobě *zasněný výraz* trenér byl úžasnej :) víc takhle chápajích lidí a svět by byl lepší místo... :D no nic Voldííísku-sama hajaku dál! ^^ zbožňuju tvoji tvorbu tak na to nikdy nezapomeň! (vždyť ví jak já to mám s tím komentováním na štěrju :D) :D ^^

9 Lang Lang | Web | 23. října 2012 v 22:24 | Reagovat

naprosto dokonalé... jsem ráda, že si to mezi sebou vyříkali a už jsi je dál nemučila.. i když jak se to vezme XD.. každopádně parádní, a trenér překvapil :)

10 Karin Karin | 28. ledna 2014 v 22:32 | Reagovat

Je fajn že to šéf takhle vzal a že si to kluci vyjasnili. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama