16. Kapitola Cyk

19. října 2012 v 22:30 | you-kNow-Who |  Cyklista
16. Kapitola

Konečně volný den.

Daniel se protáhne ve své posteli. Je ještě celá rozházená, jak se s Adriánem prali o jeden propocený trikot, který si ten fetišista chtěl ukořistit pro sebe, aby měl památku na to, že on jako první získal nějaký dar od budoucího slavného cyklisty. Skončilo to zválením celého pokoje a rušením hlasitým smíchem okolní pokoje.

Zítra je čeká desátá etapa nejslavnějšího závodu, tři těžká stoupání a… Ale kuš! Má jeden volný den a hned co vstane, chce přemýšlet o dalším závodu? Kdepak. Plány měl už od začátku jiné. Zajde se najíst a potom vyrazí s klukama z týmu do města. Původně chtěl jít s Adriánem, ale ten je na nějakém hromadném školení, kterým musí projít. Mohl by mu koupit nějaký malý dáreček, uvidí, co se mu zalíbí. Zase nechce kupovat moc velký blbosti, které skončí na dně šuplíku.

*

Uvolněný se vrací z města na trénink. Udržet se musí, jinak by je zítra postihla svalovka a to není dobré… nahážou do sebe lehký oběd, který jim zařídil tým, protože všichni očekávali, že se o volném dni nají něčeho pěkně nezdravého a co si budou povídat, každý cyklista musí mít určitou váhu pro závod a nedá se to jen tak lehce obejít.

Počasí pod mrakem mu naprosto vyhovuje. Je příjemné nechat si ten vánek hladit tváře. Člověk si musí užívat ty chvilky, protože na závody buď extrémně paří nebo naopak je tak mokro, že máte strach, abyste nejeli po hubě za kolem.

Zapřemýšlí se do toho vztahu, který se za ty čtyři dny mezi jím a Adriánem stihl vytvořit. Cítí se poblázněný jako puberťák. Nejvíc ho fascinuje to, že Adrián se s ním úplně v pohodě mazlí, celou noc ho drží v náruči, ale hrátky a sex si nechávají asi až na doma. Nebo jsou tak unavení, že nemají ani potřebu.

Na display mobilu se mu objeví přijatá zpráva. Zmateně ji otevře.

Dnes me prosim necekej, objevim se az zitra na etape. A.

Zklamaně zandá mobil do kapsy. Jistě, že se mu zmínil, že tohle bude jiné cvičení než jaké absolvovali poprvé, ale doufal, že by spolu mohli dnešek strávit. Asi bohužel ne. A to si tak rychle zvykl na hřejivou náruč, která ho ukolébala do sladkého spánku.

***

Ráno si připadal, jako kdyby vstal špatnou nohou. Smůla je, že z postele vstává vždycky tou samou stranou. Ale nejdřív na sebe u snídaně rozlil hrnek s neslazeným čajem, protože došel cukr a jemu se nechtělo čekat než jim donesou jiný. Potom ho odchytili dopingoví komisaři. Den volna je prý dobrá šance se něčím nadopovat. Je čistý, věří sobě i týmu. Krom jídla z mekáče neměl nic nezávadného. A pak se všechno posralo, když se při startu zamotal do hromadného pádu, naštěstí to odneslo jen kolo a on mohl ještě naskočit a dohnat peloton. Teď byl na jeho čele. Odhodlaný vydat ze sebe všechno, jak byl za celé ráno naštvaný. Potřeboval to ze sebe dostat.

Sto devadesát čtyři a půl kilometru. Za sebou má zhruba třetinu a už se to začíná pomalinku trhat. Čekají je dnes tři opravdu krutá stoupání. Těžko říct, které bude nejhorší, ale silově nejspíš to poslední, protože už budou vyčerpaní. I když je nejkratší a následuje po něm sjezd do města… do cíle. Už se vidí někde ve vaně se studenou vodou, mohl by si v rámci lehkého tréninku dát večer bazén. Že ho to nenapadlo dřív. Mávne rukou někam za sebe, má žízeň a pokud nedostane pití studenější než to, co má, lekne. Začínají šlapat do kopce. Tady se to začne pěkně trhat. Ti, kteří na to mají, se budou snažit setřást zbytek pelotonu. Takové ty borce, co mají raději roviny. Letos jich je převaha, ale kopce k Tour patří jako poklice k hrnci. Týmové auto se k němu přidruží.

"Nějaké extra přání?" Zazubí se na něj šéf týmu. Rozhodl se na ně podívat dnes zblízka.

"Eh, dobrej. Jo, pití prosím." Podá mu prázdnou lahev a následovně i tu plnou, zteplalou.

"Kluku ušatá, co s tím pitím děláš, že to máš tak teplý?"

"Ale… jsem teplej no, tak se to zahřejvá." Zazubí se na něj v odpověď. Dobrý dvojsmysl. Div, že mu flaška s iontovým nápojem nepřistane na hlavě. "A tady máš vodu. Trochu se zchlaď, ať se nepřevaříš." Vezme to rozkazem, rovnou odšroubuje víčko a hodí ho do auta, trefí se do klína řidiče. "Sorry, kamaráde." Omluví se chvatně a už na sebe lije vodu. Příjemné osvěžení rozpálené kůže. Uvědomí si, že ho kameraman ze skútru zabírá. Bezva, bude v televizi jako nejmíň erotický zážitek z miss mokré tričko. Pot, který ho do teď lechtal na páteři je na chvíli pryč.

"Hele Dane, mám pro tebe návrh." Ozve se po chvilce jízdy vedle něj šéf.

"Ano?"

"Kolik máš sil? Pokud sis všiml, držíš se dost vepředu od pelotonu." Mrkne na něj a Daniel se musí otočit. Ani si nevšiml, že by se tak najednou tolik vzdálil.

"Kluci blokujou?"

"Ano, řekli, že pokud to odtáhneš, oni se postarají o peloton. Ale mám nejdřív zjistit, jak jsi na tom se silami?"

"Já se cítím dobře, zeptejte se mě, až budu na tom třetím kopci a budu se chystat sjet."

"Fajn, zkus tohle vyjet sám, vzít si prémii, peloton bude hlídanej. Postupně vypustíme ty tři, co se tlačí za tebou a ty se k nim přidáš. Pokud budeš mít síly, drž se jich. Budou se ti hodit na druhém i třetím výjezdu. Buď nenápadný a chovej se normálně, střídej. Sjíždění kopců, jak jsem si všiml, ti jde výborně, takže až pak se od nich můžeš začít vzdalovat. Jestli se ti do toho nebude chtít, tak je nenech, aby se ti vzdálili, rozumíš? Budou očekávat, že ti dojdou síly, ale ty jsi chytrý kluk a budeš si je šetřit. Věřím ti. Pokud to i nadále nepůjde, sjeď dolů k pelotonu a nenech se vcucnout. Nikdo tě za neúspěch trestat nebude, ale víme, co v tobě je a máš na to. Zkusit se má všechno, pamatuješ? Nevím sice, kterej z těch chytrých pánů z historie to pronesl, ale měl pravdu."

"Já vám rozumím, jen…"

"Ano?"

"Co když mi dojdou síly, přijdou křeče nebo tak?"

"Slyšel jsem, že máš osobního trenéra. Uvidíme, jak tě umí připravit. Zatím se měj. Kdyby něco, mávni si." Mrkne na něj, vykloní se z okna automobilu a ještě mu do kapsičky na trikotu strčí dvě tyčinky, jeden gel a do ruky mu vrazí druhou lahev chladivého pití. Potom osamí.

Daniel se ohlédne za sebe, aby překontroloval uspořádání pelotonu. Pokud kluci budou držet strategii, mohlo by to do prémie vyjít.


Schvácený potem, ze šlapání do toho trapně úmorného kopce, si uvědomí, že ho za necelý kilometr čeká prémie. Lidé kolem ho povzbuzují. Je to až neuvěřitelná atmosféra. Ví, že před časem byla vypuštěna ona trojka, která ho má dovézt do cíle. Projede modrou nafouknutou bránu s názvem jednoho z hlavních sponzorů Tour a… bum! Jeho první prémie je na svém kontě. Srdce radostí zaplesá. Kdosi ho poplácá po rameni, po chlupatém králíčkovi lidské velikosti se raději neotáčí. Ještě, že má ty tmavé brýle a soustředěné dýchání mu nedovolí se usmát. Je rád, že přes kapky potu vidí, jedno malé zakolísání může znamenat velkou chybu do dalšího vývoje závodu. Ještě, že se doprovodná motorka drží před ním, protože jinak by si asi neutvořil cestu mezi tolika lidmi. Mačkají se na něj. Každý si chce sáhnout na závodníka. Možná by mu z toho stihlo být i špatně, ale nemůže si to dovolit. Jakmile vyjede z toho, pro něj skoro depresivního davu, mávne rukou. Potřebuje pít.

Vozidlo si ho najde skoro v tom okamžiku. Je úžasné, jak to funguje. Vymění si lahve. Jsou úseky, kdy se doprovod nemůže moc zdržovat a tady je ještě málo místa. Kývne na šéfa, že ví, co má dělat a jede dál. Nohy automaticky šlapou. Stíhá si všímat změny trikotů před sebou. Bílá - žlutá - zelená - asfalt, to byl právě přeřazen na chvíli dopředu. Čtyřka momentálně nejsilnějších si na výstupu, do dnes nejdelšího kopce, nabírá náskok. Převýšení je přes dvanáct set metrů. Z dvou set padesáti pěti do patnácti set. Pořád ve skupině zdolávají nejvyšší vrchol. Daniel si uvědomuje, že už je na čele moc dlouho. Naznačí změnu, ale nikdo ho nevystřídá. Aha, takže jde o jeho kompletní vyčerpání, aby ho deset metrů před cílem mohli předjet. Tak to ne, hošánci. Teď bude asi čtrnáct kilometrů sjezd, mírné stoupání, další sjezd a poslední výšlap. Potom už jen sjezd do cíle. Fajn, doplní zásoby. Když si sjede na konec skupiny, všimne si, že jeho soupeři taky doplňovali, chytrý tah. Většině to už bude stačit. Mávnutí rukou a modro zelené vozidlo vedle něj.

"Jak to jde?"

"V pohodě."

"Gratuluju."

"K čemu?" Vytřeští na něj oči.

"Právě jsi táhnul na špici do super krpálu, byl jsi ohodnocen tak, že si dnes večer a zítra na etapě, užiješ *puntíkatý dres."

"Fakt?"

"Ano, zasloužil sis to. Co potřebuješ?"

"Zase vyměnit pití a nějakej gel. Tyčinku asi neukoušu."

"Je ti blbě?"

"Ne, to ne, jen už nezvládnu nic jinýho než polknout."

"To nic, teď z kopce trochu zregeneruj, vydejchej se, uvolni svaly. Poslední zmákneš levou zadní, když jsi tenhle vyjel jako drak."

"Uvidíme. Díky."

"Drž se jich."

"Vy držte peloton…" zamumlá ještě, než se vydá zpět za špičkou.


Přijde si, že nemá žádnou sílu, ale nohy jedou už samy. Automaticky se otáčejí. Při sjedu se co nejvíc schoulí, je dobré okoukávat něčí triky, fungují. Najíždí si na celkem dobrý náskok, ale nechce se nechat zase rozproudit, aby ho pak předjeli. Umí v cíli podat výkon.

Posledních deset kilometrů. Peloton je podle informací dva kilometry za nimi. Bude to souboj čtyř mužů. Všichni chtějí vítězství, ale bedna je jen jedna.

Uvědomuje si, že se dívá na něčí zadek, který ho vede v tempu, periferní vidění vnímá to okolo. Dav lidí se zvětšuje, když přijíždějí do města. O něco větší houf než byl u prémie. Tolik fanoušků… poslední kilometr. Je to tisíc metrů. Má? Nohy mu zacukají v nerozhodnosti. Trochu rozhodí tempo, ale ihned se do něj zase dostává. Jde do toho. Za bouřlivého povzbuzování davu se postaví na šlapky. Trasu má pečlivě nastudovanou. Ví, že do cílové zatáčky nesmí vlítnout v rychlosti, to by ho mohli seškrábnout ze země. Pěkně to rozjet a chytit správný moment pro přibrzdění. Ty jsi ale hlavička, Dane! Soupeřům samým strategickým postupem, jak ho zneškodnit, došly síly. Teď mohou sledovat jeho záda s chabým pokusem o podobný únik. Do cíle Daniel vrazí v plné rychlosti. Koridor ho pohltí. Někdo ho sundavá z kola, sám by to nezvládl, zřejmě by upadl k zemi a už se nezvedl. Adrián si ho dobírá, že tu zem miluje, ale po takovém výkonu, kdy vám nohy automaticky jedou a mysl už to nevnímá… jako když vylezete z lodi na molo po dlouhé plavbě.

Žaludek mu v břiše očividně tancuje minimálně kankán, protože bolest, která mu vystřelí do dutiny břišní, ho donutí vyheknout a chytit se za něj. Vysmekne se tak radujícím se členům týmu z jeho výhry. Žaludeční nevolnost z takového výkonu je tady ale normální, jen se to nepromítá v televizi. Můžete být trénovaní, jak chcete, někdy to přijde. Mihne se mu kolem skloněné hlavy reflexní páska a už ho usazují zpátky na rozpálenou zem. Zdravotník mu měří tep a jemu dojde, že je to ten samý, který mu ošetřoval odřeninu. Je tady někde i Adrián? Někdo mu položí přes ramena vlhký ručník, do ruky vrazí minerálku. Jasně, dehydratace. Hltavě se napije. Tep se pomalu uklidňuje, do cíle dorazil i peloton. Šťastně se usměje. Spolupráce se opět vyplatila. Někdo ho obejme kolem ramen.

"Byl jsi skvělý, večer se stavím." Zašeptá mu do ucha. Daniel se rozzáří. Adrián na něj mrkne a projde kolem něj. Má na povel i další závodníky, kterým musí roznést vodu a dohlédnout na jakékoli známky kolapsu. V tomhle vedru čekali něco horšího než jen ten hromadný pád na začátku.

Už aby byl večer!
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 19. října 2012 v 23:01 | Reagovat

super diel...Daniel si viedol úžasne :D hltala som každé slovo :D

2 Jane Jane | 19. října 2012 v 23:01 | Reagovat

jééé, tak druhé vítězství, to je parádní...a puntíkatej, pokud  vím, tak je za nejlepšího vrchaře:)

3 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 19. října 2012 v 23:01 | Reagovat

Daneček je náš šikula, zvládne všechno :-) Fakt by mě zajímalo, co je puntíkatej dres :-D To bude mít fakt puntíky nebo co? :-D

4 barbor barbor | 19. října 2012 v 23:23 | Reagovat

tak určite ma zaujíma, čo robil adrián a potom som zvedavá na ten večer :) tá časť bola skvelá. a hlavne tá veta o sexe, že si to nechávajú na doma. teda ja osobne som rada, že na to hneď v prvej chvíli neskočili :) teším sa na ďalšiu časť

5 Sanasami Sanasami | 20. října 2012 v 8:45 | Reagovat

N Á D H E R A a ta poznámka o teplom bola vtipná :D :D :D :D

6 katka katka | 20. října 2012 v 14:46 | Reagovat

fakt tě obdivuji jak to krásně píšeš , prostě dovedeš skloubit , sportovní i mazlici část děkuji je to zážitek

7 Justinka Justinka | E-mail | Web | 20. října 2012 v 20:21 | Reagovat

Obdivuju tvé znalosti a schopnost zaujmout! Hltala jsem každé slovo...

8 karin karin | 28. ledna 2014 v 22:04 | Reagovat

Je faj že je tam Adrian určitě mu to dodava silu. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama