15. Kapitola Cyk

17. října 2012 v 22:05 | you-kNow-Who |  Cyklista
Na váš dotaz ohledně toho, co se děje, když závodník na Tour spadne, jsem se rozhodla reagovat sem:

1, pokud závodník spadne v nějaké z etap během závodu a neprojede cílem je tzv. DSQ = diskvalifikován a v závodě Tour končí

2, pokud závodník spadne v určité oblasti cíle (někdy je to 3km a někdy 1km - ohraničeno bariérou), přičte se mu čas, který dojel peloton (tam mají totiž závodníci jednotný čas, když nepočítáme prvních dvacet pozic, které určuje cílová fotografie) - jsou totiž momenty, pokud nedojedou po kouskách (moc často to není, protože peloton dost táhne) kdy dojede dvacet utrhnutých závodníků na bodovaných pozicích a zbytek dorazí v pelotonu
= Řešením této situace je, že závodník DSQ není a pokud je schopný a zdravíčko mu to dovoluje, může v závodě pokračovat

3, lze uplatnit i pravidla o společném dobru, tzn. že kdyby v etapě např. díky počasí nebo útoku diváků padlo 100 jezdců a nebylo možno pokračovat, může pořadatel i UCI (mezinárovní cyklistická federace) závodníky pardonovat a jedou taky dál.

Jinak se závodníci hodnotí, dívá se na jejich časy apod. vše mají na starosti traťoví komisaři, kteří dohlížejí i na tzv. fair play, kdy mohou penalizovat závodníka, který blokoval druhého nebo se naopak jeden držel moc dlouho "v háku" atd. Na cyklistických klání existuje spousta pravidel a takových základních je asi 150 a ještě jsem snad neslyšela, že by nějaký závodník jel tak čistou hru, aby nepřekročil ani jedno z těch pravidel :D

K pár věcem se ještě dostaneme během povídky ;) každopádně se ptejte, co budu vědět, na to ráda odpovím

15. kapitola

S ještě krvácejícím kolenem se doslova doplazí do cíle. Trochu si ho i narazil, to se musí nechat. Bylo to do něj pár metrů a on musel tak blbě spadnout? Jasně, nebyl jediný, ale všichni ostatní vzali kola a šup, pokračovali. Doufá jen, že dostane stejný čas jako peloton. To jediné by mu mohlo nahrávat. Jinak je v prdeli a může se rovnou sbalit. Za ohromného potlesku vepředu, se nechá strhnout k sanitce už na něj čekající. No jo, pravidla.

"Cos tam proboha dělal? Líbat matičku zemi můžeš až v cíli." Objeví se vedle něj vyzubený Adrián. Daniel překvapeně zhlédne sanitáře, který na něj mluví anglicky. Adrián přispěchá s vysvětlením: "Musíme se střídat v týmech. Prý to podporuje kolegialitu a spolupráci."

"Och," vypadne z něj jen, protože mu sanitář na koleno šplíchne desinfekci. Pobavený Adriánův výraz raději přejde bez komentáře.

"Budeš mít večer čas?" Zeptá se mimoděčně Adrián, když mu chvíle mlčení přijde moc dlouhá. Stejně jim tady nikdo nerozumí.

"Zeptej se mýho trenéra, každopádně já kromě spaní a fyzioterapie nic v plánu nemám."

"Fajn, pokusím se ho ukecat. Jsi jinak v pořádku?" Lehké přikývnutí. Na modřiny si bude muset nechat na pokoj donést nějaký led. Do rána se pěkně vybarví.

"Ale ještě si nejsem jistý, jestli mě diskvalifikují nebo dostanu čas pelotonu…" Adrián s porozuměním přikývne. Dlaní mu jemně stiskne rameno na uklidnění. Prsty prohrábnou krátké vlasy vykukující z rozepnuté přilby. Tak trochu si po první etapě nastudoval o čem to vlastně je. Našel i pár pravidel a jen z toho mu došlo, jak vysoké nároky má mezinárodní cyklistická federace. Daniel se na něj s vděčností usměje, fotoaparátů komíhajících se kolem nich si nevšímají. Tady se stejně nic neutají a novináři vám vlezou až do kalhot jen aby se dozvěděli něco peprného.

"Krvácí ti i loket, ukaž, ošetříme ti to." Poukáže Adrián na odřeninu, které si Daniel nevšiml. Takže za chvíli má zalepené speciální náplastí nejen koleno, ale i loket. Trenér k němu doběhne z cíle.

"Jsi v pořádku? Naštěstí tě nediskvalifikovali, čas máš jako peloton, jel jsi super." Trenér si ho nadšeně přitáhne do náruče, aby ho ještě poplácal pochvalně po zádech. Je na toho kluka hrdý. Roky tvrdé dřiny musí být něčím odměněny a nezná jiný způsob než pochvalu, když ho tak dlouho ničil a zkoušel jeho nervy.

Navíc ještě pomoc týmu, který si Daniel podmanil svojí osobností. Kluci ho poslouchají, jeho strategie jsou vážně úžasné a jak je vidět na výsledcích všech, zatím i úspěšné. Je rád, že kdysi na podmínky té společnosti přistoupil. Dnes z toho těží všichni.

***

Zaklepání na dveře pokoje bere Daniel spíš jako rutinu, očekává totiž fyzioterapeutku, jen v trenkách jí jde otevřít. Adrián se rozesměje. Vtipné, jak si nevšiml opálených nohou a rukou s přesnou linií týmového trička a kraťasů.

"Co tu chceš? Domluvil jsi to až za dvě hodiny ne?" Vysmátý Adrián bez pozvání vleze do pokoje, aby v těsné blízkosti s Danielovým tělem zavřel dveře.

"Kdepak, to jsem ti jen kecal. Ehm… překvapení!" Roztáhne ruce, na tváři vykouzlí škleb. Daniel si ho se zájmem prohlédne. Sice mu záchranářskej oděv fakt sekne, ale v civilu není k zahození. Nažehlenou košili má pečlivě zastrkanou do pohodlných džínsů vybavených páskem, dredy stažené do culíku, odhalené tetování díky vykasaným rukávům.

"Sluší ti to." Podotkne.

"Díky, tobě taky." Mrkne na dvě velké hojící náplasti, které zakrývají dnešní výtvor při milenecké chvilce s asfaltem. "Taky se musíš vrhat hned na všechno, co ti leží u nohou, že?" Podotkne pobaveně. Neodolá si z něj neutahovat, když se tak roztomile tváří. Raději zažehná jakoukoliv rozpornou konverzaci tím důležitějším. "Vrhnem se na to?"

"Počkej… na co?" Najednou se cítí trochu obnažen, když tady stojí jen v trenkách. Ale kuš, Danieli, přeci by ses nečervenal. Potlačí nával horka vystupující směrem nahoru do obličeje.
"Slíbil jsem tvému trenérovi, že tě namasíruju tak dokonale, že zítra budeš jak rosol." Zazubí se na něj a pro lepší efekt popadne do ruky tubu s masážním a relaxačním gelem. "Šup šup, svlíkat, och promiň, už jsi svlečený. Tak lehnout!"

"Rozkaz." Odpoví mu se smíchem, než se sveze do pozice na břiše na postel. Adrián je pěkný komediant.

Ticho protíná jen mlaskavý zvuk masírující se kůže.

"Nechtěli jsme o něčem mluvit?" Protne to Daniel, který už to nemůže vydržet.

"Můžeme… pokud chceš."

"Hmm, přemýšlel jsem o tom a… došel jsem k závěru, žes mi chyběl." Zamumlá si už spíš pro sebe. Úsměv, který se objeví na Adriánově tváři, nemůže vidět. Ten s mlčením pokračuje v masáži.

"Taky jsi mi chyběl a… chtěl jsem se ti omluvit za to, že jsme na to skočili ještě dřív než jsme se poznali a prostě za všechno… dvakrát jsem tě dostal do, pro tebe jistě nepříjemné situace."

"Máš na mysli to, jak jsem ti pozvracel boty? Jo, to nebylo zrovna dvakrát příjemné a hodné oslavného tanečku. Zvlášť, když jsi mi už v tu dobu přišel dost sympatický. To byl ten největší trapas." Zaboří hlavu se smíchem do polštáře, aby Adrián nezahlédl jeho rozpaky rozprostírající se po tváři.

"O čem jsme to vlastně chtěli mluvit?" Zeptá se Adrián naprosto vážně. Daniel se už bez smíchu pod ním otočí na záda, takže mu teď Adrián sedí na stehnech.

"Možná o tom, co se to mezi námi děje?"

Adrián přikývne. "Vážně jsi mi chyběl a… za tu dobu, co ses mi neozval, když jsi odjel a já se ti snažil dovolat a tvůj mobil mi pořád oznamoval, že jsi nedostupný… bylo to strašný… cítil jsem se fakt prázdně." Uhne pohledem. Nikdy by do sebe neřekl, že by mohl tak otevřeně mluvit o svých pocitech, ale cítí, že s Danielem to tak není. Že má potřebu mu říct všechno.

"Omlouvám se," Daniel přejede prsty po jeho ruce. "Musel jsem se odříznout natolik, abych se soustředil jen na trénink a závod, jinak bych to nezvládnul. Nekomunikoval jsem kromě týmu s nikým jiným. Telefonáty rodičům vyřizoval trenér."

"Já to chápu… jen… jde o ten princip víš. Nevěděl jsem ani to, že jsi odjel. Kdybych nepotkal tvou sousedku, tak bych si začal myslet, že se mi vyhýbáš záměrně."

"To ne! Neudělal bych to. Naprosto ses mi vetřel do života hloupým sražením z kola. Udělat mi to někdo jiný, tak ho prokleju do posledního kolene, protože to kolo nebylo dvakrát levné a i když máme kola od sponzorů, zase tolik jsme jich s trenérem k dispozici neměli. Sedl jsem naprosto cizímu člověku do auta a už v tu chvíli jsem ti důvěřoval. Potetovanýmu dredáčovi, kterej mě měl zatáhnout někam do lesa a znásilnit." Smířlivě ho pohladí, ví, že to není pravda. Jen takové drobné konstatování. Ne moc dobrý vtip pro odlehčení situace... "Ale to, jak jsi jednal… to bylo pro mě…eh… udivovalo mě to a zároveň mi to i lichotilo. V životě se ke mně takhle nikdo nechoval. Bylo to fajn… to jak jsi byl sebevědomý, jak jsi věděl dopředu, jaká bude moje reakce. A ten tvůj věčně přítomný úsměv. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale pořád ti visí na rtech, i když oči tě prozrazují o chaosu, kterej se ti děje v hlavě. Fakt tě za to obdivuju."

Šerem pokoje se blýsknou bílé zuby. "Taky jsem to vypiloval do dokonalosti, aby mi to k něčemu bylo." Natáhne ruku, aby mohl Daniela pohladit po tváři. "Co myslíš, máme šanci?"

Lehké přikývnutí a polibek vtisknutý na hřbet dlaně. "Rozhodně."

Odhodlaně si ho přitáhne za krk k sobě. Jejich rty se spojí ve sladkém polibku stvrzující jakousi dohodu.

"Mmm…" zamumlá po odtrhnutí se Adrián. "Myslím, že si to nechám líbit častěji." Zhasne jedinou lampičku osvětlující pokoj a svalí se vedle Daniela, aby mohli pokračovat v těch příjemných věcech. Není kam spěchat.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 17. října 2012 v 22:23 | Reagovat

oni sú rozkošní. neviem, či tak nezačínam každý komentár, ako ako pár sa mi veľmi páčia. sú neskutočne sympatický a páči sa mi ich konanie. krása :)

2 Jane Jane | 17. října 2012 v 22:26 | Reagovat

ježíš, to je úžasný...těším se na další kapitolu a doufám,že to nebude dlouho trvat:)
oni jsou tak sladcí,ach...

3 Bara Bara | 17. října 2012 v 22:30 | Reagovat

He???? JAK není kam spěchat??? Sakra, po takovém konci chci pokráčko, A TO HNEEEEEED!!!! :-D :-D :-D :-D

4 yellow yellow | Web | 17. října 2012 v 22:55 | Reagovat

Díky Voldy za objasnění. Já jsem si to říkala, že je asi nemůžou vykopat, protože i já, jako člověk s minimálním zájmem o cyklistiku, jsem si všimla všech těch hromadných pádů (hlavně před cílem). Kdyby všechny diskvalifikovali, tak by tu Tour nedojel nikdo. ;)
No tak hlavně, že mu to vyšlo a nediskvalifokovali ho. :D A žádný prasárny po tmě. :D Aby si vůbec mohl sednout. :D :D
Btw. je to nejvíc vtipný, jak ti cyklisti mají vypálený ty dresy. Můj bratranec je nadšenej cyklista amaretér (a šílenej pošuk) a vždycky když vidím, jak má úplně tmavě hnědý ruce a nohy, a pak takovej šílenej přechod, tak se musím šíleně smát. :D

5 YKW YKW | 17. října 2012 v 23:06 | Reagovat

[4]: ježiš, jsem ráda, jsi po létě neviděla mě :D lidi se občas diví, proč jdu do společnosti s dlouhým rukávem, ale to se prostě nedá :D pokud se neopaluješ souběžně (vypalování na slunci fakt nemusím) tak máš takovou dvoubarevnou čokoládu na sobě :d velryba hadr :D Ale i to k tomu patří :)

6 yellow yellow | 17. října 2012 v 23:35 | Reagovat

[5]: No já se ani nedivím. Dokážu si to podle bratrance představit.
Ale nic si z toho nedělej. Já se pro změnu neopálím vůbec. Nepodařilo se mi to ani ve Španělsku, když jsme tam byli se školou. Ostatní se vrátili kakaoví a já měla pořád barvu, jako když jsem odjížděla. A to jsem se jako malá tak pěkně opalovala. A teď... Jediný, co si vždycky opálím je obličej a pak takovej kousek kůže na nártech mezi páskama od sandálů.

7 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 18. října 2012 v 0:28 | Reagovat

No ty seš teda dobrá, takhle to useknout :-D Ehmmm nepsala jsem tohle i minule? :-D Ne, fakt jako, takový zabijácký konce!
Ty roztomilý kapitolky ti fakt jdou, lepší než jim furt ubližovat :-P :-D

8 Justinka Justinka | E-mail | Web | 18. října 2012 v 1:03 | Reagovat

Jelikož si také myslím, že jsou extra sladcí a ještě k tomu schopní komunikace :D tak alespoň poděkuji za ta pravidla! Člověk se díky slashi i něco dozví a to je super. Pokračuj v započatém tempu a udrž ho! Jedeš Tour de slash!:-)

Souhlasím s LUC:D

9 katka katka | 18. října 2012 v 15:19 | Reagovat

překrásné vyznání , jak se dalo čekat ta povídka mi bere dech jak je úžasná

10 Sanasami Sanasami | 18. října 2012 v 17:13 | Reagovat

páááááááááááááááni pokračkoooooooooooo :D

11 Leesil Leesil | 19. října 2012 v 16:37 | Reagovat

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama