13. Kapitola Cyk

15. října 2012 v 23:18 | you-kNow-Who |  Cyklista
13. kapitola

Unavený padne na postel, fyzioterapeutka trpělivě čekala dokud se nevysprchoval, nyní ho s úsměvem pozoruje.

"Těžký život celebrity?" Podotkne pobaveně, když Daniel opravdu vyčerpaně ufoukne.

"Dej mi pokoj." Zavrčí do polštáře. Novináři byli naprosto nezastavitelní a dnes se opravdu nemohl vyhnout tiskovce jako včera, protože musel projít závěrečným ceremoniálem za etapou, aby přijal malý pohár jako důkaz o vítězství v etapě.

"Můžu?" Dotkne se opatrně napjatých zad, protože nechce vyvolávat nějaké rozruchy ještě v týmu.

"Musíš." Povzdychne Daniel a nechá se neprofesionálně zasednout na hýždích, aby mohla nejdříve rozmasírovat jeho napětí v zádech. Když se o chvíli později dostává k nohám, uvědomí si, že pravidelný Danielův dech značí jen jedno, usnul. Pousměje se, musel být opravdu unavený, ale to se v téhle branži děje. I tak nemíní přestat. Nohy musí namasírovat tak, aby zítra nebolely nebo ho v noci nechytaly křeče. Spát může v noci, pokud ho tedy probudí.

***

Den pátý - etapa č. 5

Daniel se probudí s křečí v levé noze. Svazující bolest ochromí z části jeho mysl. Zdravý rozum mu však napoví, aby končetinu natáhl. Bolest se zdá být horší a horší. Pocit, že sval brzy praskne je na místě. Zaskučí do polštáře bolestí. Vždyť si vzal všechno co měl a fyzioterapeutka udělala taky všechno jako vždy, tak proč sakra?! Konečně bolest ustoupí. Napětí v lýtku však stále pociťuje. Proč zrovna dnes? Klade si otázku. Když je čeká docela jednoduchá etapa. Není kopcovitá. Kromě dojezdu do cíle, který je mírně ve svahu, by to měla být rychlá jízda plná plánování strategie, kdy je nejvhodnější ujet. Vyleze z postele, i když budík ukazuje dvě hodiny a nějaké minuty k tomu. Musí se pokusit to rozchodit, jinak se ráno nehne.

V hlavě přemítá, co zanedbali. Zřejmě to bude tím skoro okamžitým převozem do dalšího hotelu, odkud se bude vyjíždět další etapa a následným shonem, který nastal při invazi závodníků na recepci, jak se každý chtěl dostat do pokoje jako první. První osmistovka kilometrů, kterou mají v nohách, se začíná ozývat náhlými svalovými křečemi, které se dají docela dobře rozmazat, ale únava, která postihovala trénované končetiny od neustálého šlapání, zachvátila i borce jako byl vedoucí závodník a jeho skupinka. Všiml si toho u večeře. Sedmdesát procent závodníků, kteří se vyskytli v jídelně, se skoro nebavili tak jako vždy. Mlčení, které dnes probíhalo, bylo lehce depresivní a i přes trapné fóry mechaniků a jiných členů týmů se jim je nepodařilo dostat do nálady. Tím si prochází všichni. V určité fázi se unaví i trénované tělo a závodník se s tím musí vyrovnat natolik, aby to zvládnul překonat a jel dál.

Pohled mu sklouzne na diář, kde mu trenér každý den přepisuje údaje. Dnes má odjeto přesně osm set sedmnáct kilometrů a čeká ho ještě dva tisíce šest set sedmdesát tři a půl. Uff. Laikovi to přijde jako dálka. Pro něj je to představa dalších šestnácti etap. Osmnáct dnů, protože tam mají ještě dva dny volna. Na ty se opravdu těší. Konečně bude moci spát, dokud se mu bude chtít, dá si lehký trénink a podívá se po městě, ve kterém zakotví. Ach ano, málem by zapomněl, že ještě bude muset projít dopingovou kontrolou. Po svém vůbec prvním vítězství tady na Staré dámě ho dopingová komise nechtěla pustit do doby, dokud neprovedou všechny testy, které byly nakonec stejně negativní. A dvakrát byl vybrán i namátkově, takže se ke klasickým dělaly ještě podrobnější. Ano. Čekání je unavující víc než stres z toho, že by byl pozitivní nález. Protože on si je jistý tím, že nic nebere. Jenže se traduje mezi závodníky, že oni ani neví, co jim trenér nebo kdokoliv jiný z týmu dá do pití, které jim během cesty dávají. Dnešní spektrum dopingových látek je obrovské a vždy se to dá nějak obejít. To ale nemohl říct nikdo z nich, že by si byl na sto procent jistý, že on opravdu nic neměl.

Nechápe, proč mu při rovnání přirození v trenýrkách vyvstane na mysli Adriánův obličej. Usměje se sám pro sebe. Od jeho výhry se neviděli. Což ho dost mrzelo, ale hned večer mu přišla smska s gratulací a přáním štěstí do dalších závodů. Bezděčně chňapne po telefonu ležícím na stolku. Žádná zpráva. Posmutní. On mu jich poslal už několik. Vlastně skoro každou volnou chvíli mu něco napíše, ale Adrián mu ještě neodepsal. Za celé čtyři dny se neozval. Zřejmě nemá čas na nějaké zbytečnosti. Je asi zaměstnaný víc než on a netráví volné večery zavřený na hotelu.

Zaklepání na dveře ho vyleká. S bušícím srdcem přejde ke dveřím. "Kdo je tam?" Zeptá se raději přes dveře. Pohádku o Smolíčkovi sice zná, ale v tomto hotelu nikdy nemůžete vědět, kdo se ke třetí hodině ranní snaží dostat k vám do pokoje.

"Tady Adrián, pusť mě prosím dovnitř."

Daniel s otevřenou pusou zůstane zírat na vyzubeného Adriána z masa a kostí stojícím před jeho pokojem.

"Co tady děláš?"

"Psal jsi mi, kde bydlíš, pamatuješ? A na tu mladou recepční stačilo dvakrát zamrkat a strčit její vizitku do kapsy."

"Pořád nechápu, co tady děláš… ale pojď dovnitř, kdyby šla kolem nějaká hlídka, aby mě nenapráskali, že nespím. To víš, přísný pravidla." Zašklebí se na něj Daniel a ustoupí ze dveří, aby mohl vstoupit do útulného pokojíčku. Neujde mu významný pohled, který Adrián věnuje jeho spoře oděnému tělu. "Něco se ti nezdá?" Zeptá se pobaveně.

"Ne, ne," přejde k němu, přitáhne za pas k sobě. Ruka automaticky nestydatě sjede k vypracovanému zadečku. "Pěknej zadek."

Daniel ho se smíchem plácne po ruce. "Hej! Soukromej majetek!" Ale Adrián se nenechá odbýt.

"Zabaveno ve prospěch státu." Přitiskne své tělo na tu dokonalost, kterou má před sebou. Zavře oči, když je mu objetí opětováno. Vydechne nosem. Chyběl mu. Nechtěl si to tolik přiznávat, ale je to tak.

"Hmm, neříkám, že se mi to nelíbí, ale ten tvůj pracovní oděv trochu škrábe." Zamručí mu Daniel do ramene. Omamující vůně vycházející ze zapletených vlasů by ho v momentě dokonale uspala, jak je to příjemné.

"Och promiň, tvoje citlivá kůžička je háklivá na můj sucháč? To se dá snadno napravit." Zazní od Adriána pobaveně a hned se začne svlékat. Nakonec mu zůstanou jen strakaté trenky a bílé tričko. "Spokojený?"

Daniel pokývá hlavou, když si lehá vedle Adriána na postel a nechává se přitáhnout do náruče. "Měli bychom si promluvit…"

Adrián si povzdychne. "Já vím, jen… nemohlo by to počkat? Na tohle jsem čekal a šetřil čas několik týdnů. Jak je vůbec možné, že jsi vzhůru? Neměl bys spát? Vlastně jsem čekal spíš to, že budeš spát tak tvrdě, že mě ani neuslyšíš..." konstatuje, když mu dojde prvotní obraz Daniela stojícího ve dveřích. Nevypadal, že právě vylezl z postele.

"Měl, ale začaly mě chytat křeče, není to dvakrát příjemné pro spaní…" je povalen do peřin a otočen na záda. Adrián se posadí k jeho nohám, aby rukama profesionálně prohnětl obě lýtka a stehna.

"Hmm, je to příjemné. Umíš to líp než moje fyzioterapeutka." Uteče mu, když se masáž zintenzivní.

Doteky se stávají čím dál víc intimnějšími. Ruce už nestydatě zajíždějí do oblasti třísel a prsty se dotýkají intimních partií tak dlouho, dokud se Daniel nepohodlně nezavrtí. S úsměvem mučedníka se Adrián natáhne vedle něj a přikryje je peřinou. "Lepší?"

"Mnohem." Lačná ústa prahnou po těch druhých. Ruka projede spletené vlasy stažené do gumičky. Přitáhne si ho k sobě, aby je mohl spojit. Tak dlouho si ho přál mít u sebe a teď se to děje. Srdce zaplesá radostí.

Adrián se s úsměvem odtáhne. "Takový polibek na dobrou noc si nechám líbit." Líbne Daniela na špičku nosu a otočí si ho šikovně jedním pohybem na druhý bok. Jako dvě lžičky do sebe zapadnou. V objetí plném spokojenosti konečně Daniel usne nerušeným spánkem, aniž by si uvědomil, že ho Adrián ještě několik dlouhých minut na to sleduje.

Palcem ho jemně hladí po zklidněné tváři. Pozoruje pod vlastní deformací, jak se prohlubují fáze spánku. Může Daniel vypadat jakkoliv nepřístupně chce, ale když spí, je tak nevinný a zranitelný. Konečně i on položí hlavu na polštář a opustí svět reality do říše spánku, doufaje, že Daniel má nařízený budík.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 15. října 2012 v 23:33 | Reagovat

sú rozkošný pár. a konečne za ním prišiel adrián a pekne sa o neho postaral. chvíľku som čakala, či ich neovládne túžba, aj keď sú preteky, ale takto to bolo dokonalé

2 Bara Bara | 15. října 2012 v 23:36 | Reagovat

Tak dnes to bylo boží. Děkuji za krásnou kapitolu. <3

3 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 16. října 2012 v 0:44 | Reagovat

Jůůůj to bylo roztomilý :-) Už jsem si myslela, že Adrian bude skrz masáž zkoušet něco navíc, ale to by asi nebyl Daniel moc spokojenej ráno :-D
Vzpomínáš na to, když měl zapomenutý Cyklista dvě kapitoly a já tě nutila pokračovat? :-D Jsem ráda, že tě to teď tak baví a celkem jedeš! :-) Já jsem taky jela se sušenkama a jak jsem dopadla.. tak pozor! :-D

4 Leesil Leesil | 16. října 2012 v 9:21 | Reagovat

Adrian by měl být u Daniela v týmu:-D

5 katka katka | 16. října 2012 v 9:44 | Reagovat

úžasné jsem naměko , to bylo tak krásné já bych je nejraději i stou postýlkou poslala domů aby mi sní nevylezli

6 yellow yellow | 16. října 2012 v 10:21 | Reagovat

Tihle dva mají nějakou úchylku na návštěvy  v divnou noční dobu. :D Ale jsou roztomilí. :) Jak by řekla moje sestra, jsou to ňunínci. :D :D (Jen ona tohle označení používá pro hokejisty.)

7 Sanasami Sanasami | 16. října 2012 v 14:04 | Reagovat

náááááááááádhera naozaj božskéééééééééééé.....rýchlo pokračko prosííííím :D

8 Justinka Justinka | E-mail | Web | 17. října 2012 v 11:05 | Reagovat

Tak to bylo dokonalý! Miluju, že o něj Adrian pečuje!

Luc, díky ti, ale nesýčkuj! Tebe k Sušenkám dokopu já:D

9 Lang Lang | Web | 18. října 2012 v 18:37 | Reagovat

Ah.. konečně! Tihle dva jsou úžasný pár. .. doufám, že se jim zas něco nestane, ¨jak to máš ve zvyku XD.. e že bych si stěžovala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama