12. Kapitola Cyk

14. října 2012 v 13:58 | you-kNow-Who |  Cyklista
12. Kapitola

Vyváží se za svým soupeřem. Jednička této Tour se ho snaží setřást, jak může, ale později pochopí, že se mu to nepodaří. Má za sebou dvě třetiny dnešní etapy a pomalu cítí, že cíl už potřebuje co nejdřív. Žlutý trikot se před ním komíhá ze strany na stranu, jak se snaží zabrat do určitých pasáží kopce. Nezbývá než nasadit spolupráci. Hlavní peloton je asi tři kilometry za nimi, takový náskok si udělali. Asi kilometr za nimi je skupinka tří závodníků, kteří se je snaží dohnat a možná se jim to i podaří, protože tady je nejlepším plánem strategie vývozu. A oni to dobře vědí.

"Nechceš si chvíli užít na čele?" Ozve se vedle něj vypilovanou angličtinou, když vedoucí závodník trošku zvolní, aby se dostali na stejnou úroveň. Strategie je jasná už nějakou chvíli. Držet spolu za každou cenu, aby je hlavní pole nedohonilo. Zakroutí s úsměvem hlavou.

"Ne díky, svých pět minut si nechávám na jinou chvíli…"

"Jsi chytrý, to je dobře. U vás mladých se počítá se zbrklostí."

"Shlédnul jsem až příliš mnoho závodů, abych věděl, jak to tady chodí. Ty to umíš utáhnout i sám."

"Já vím, jen jsem ti chtěl dát šanci si to vyzkoušet. Dej si pozor na dolní zatáčku před cílem, pokud ji vezmeš moc rychle, spadneš." Mrkne na něj žluťásek, než se zase vytáhne na první pozici a dovolí Danielovi se za něj zapřáhnout.

Danovi v hlavě šrotuje. Přemítá, jak vypadá poslední zatáčka. Když si jí zkoušel tak mu tak zrádná nepřišla. Má mu věřit nebo je to jen tah, aby zbrzdil a on mohl dojet první? Přimhouří oči. Na tebe si dám ještě pozor.

Mávne rukou někam za sebe, věří tomu, že ho někdo z týmového vozu zbystřil a doveze mu pití. Potřebuje vyměnit lahve. V tomhle vedru hned vše zteplá. A co si budeme nalhávat. Není nic horšího než tenhle druh nápojů teplých jako čůránky během fyzického výkonu.

"Všechno v pohodě?" Mrkne na něj jeden z realizačního sedící na straně spolujezdce, automaticky natahuje ruku s prázdnou lahví.

"V nejlepší, zatím to zvládám, jen to vedro je opravdu vyčerpávající, to pití mi zteplá rychleji než ho dám do držáku. Je to hnus."

"To si zvykneš, je to normální. Jak bude celý závod pršet, tak si rozmyslíš, co je lepší."

"Já vím. Jak jsou na tom kluci z týmu?"

"Drží se zatím na čele pelotonu, zdržují to podle dohody. Ti tři ale budou za chvíli pohlceni. Nesmí to být zase tak nápadné, to chápeš."

"Jo, jo. Nemáš tam nějakou tyčinku? Čokoládovou nejlíp."

"Tady. Budeme se muset zase zařadit, sice jedeš sám, ale víš jak to chodí…"

"Jo, díky. Když tak mi nahlaste, jakou máme mezeru, občas."

"Nesleduješ skútr před tebou?"

"Ee?"

"Ukazují vám to. Nehleď na zadek před tebou. Může ti udělat sviňárnu ve formě prudkého zabrzdění a to se ti líbit nebude. Hlídej si ho, ale jeď si svojí trasu. Nenech se jím zmanipulovat. Je sice starší a chytřejší, ovšem neznamená to, že bys nemohl být lepší. Zapoj mozek, rozumíš? Do cíle to máte ještě padesát kilometrů. Předpokládáme, že vás peloton takových deset před cílem dožene. Nenech se spolknout, jak to uděláš, je celé tohle snažení na špici, ztráta času. Hlídej si záda, to je důležité. Předek už nějak dopadne. Tak zatím pěknou jízdu." Mrkne na něj, ještě než vozidlo přibrzdí a zařadí se za auto vedoucího závodníka. Daniel zastrčí do zadní kapsy několik tyčinek, které vyfasoval. Jedné zuby roztrhne obal, aby se do ní konečně zakousnul. Výdej je špatná věc. A příjem za cesty ještě horší.

*

Adrián se zase opírá o sanitu. Dnes byli přiděleni do cílové zatáčky, prý se tady stává hodně karambolů, když přijede peloton v plné rychlosti a jeden z houfu to neudrží. To to pak padá jako zralé švestky. Náplastí a obvazů mají hodně, ale zklamání z nedokončení závodu je nevyléčitelné. To si musí každý přebrat potom v hlavě sám.

Omrkne tabuli, na které mohou diváci tady v cílové rovině sledovat průběh závodu na trati. S úsměvem se zahledí na Daniela, který si pořád drží stejnou pozici. Jsou od nich jen deset kilometrů a brzy dorazí. Davem to šumí, když se ten neznámý mladíček dokázal takhle udržet za zády vedoucího závodníka. Toho, o kterém se očekává, že je jedním z těch, kteří budou bojovat o celkové prvenství na Tour. Je šťastný, i kdyby mu to nevyšlo, plní si tady jeden svůj největší sen. Není nic hezčího než si splnit sen. Vyhrát etapu je těžké, ale tímto si může dokázat, že na to má. Že není zase tak neschopný.

"Co se tady culíš jak měsíček?"

"Ale nic, jen, že Daniela znám osobně, vím, jak toužil po tom dostat se na Tour a podívej, co předvádí." Otočí se na svého kolegu, který se usadí na kapotu k němu.

"Je opravdu dobrý, nikdo to od něj nečekal, taková černá ovce ve stádě bílých, ale jde mu to, to je pravda."

"Hmm." Adrián se zahledí do zpoceného obličeje, který se objevuje v záběru kamery až příliš často. Dokonce by řekl, že častěji než vedoucí závodník.

"Za chvíli vjedou do města, to bude mela. Snad není tak blbej. Je to tady o hubu. Všichni to říkali."

"Snad ne."

Při vjezdu závodníků do města zbývají ze závodu už jen čtyři kilometry, za chvíli budou tady. Městem se ozývá burácení, když diváci vítají závodníky unavené po dlouhém stoupání do jejich horského městečka. Adrián má nehty zaražené do dlaní, zarývají se mu do kůže jako ostré nože. Před obličejem mu kmitá několik českých vlaječek. On může být hrdý jen vlaječkou přišitou na záchranářské kombinéze. Neměl by vlastně závod ani sledovat, ne jako divák, ale jako zdravotník. Zbláznil se. Cítí, jak jím projíždí vlny radosti, když vidí Daniela pořád v závěsu. Peloton je však podle předběžného očekávání nedohnal. Vypadalo to, jako by se ti dva spojili a dali všechny síly do toho, aby měli pořád náskok. Do cílové zatáčky vjíždí oba závodníci v menší rychlosti, než jakou sjížděli lehký sjezd do města. Uleví se mu. Takže si to pohlídal a dal na zdravý rozum. Viděl jejich výměny po celou dobu etapy, ale vždy si mohl jen domyslet, o čem se baví. Poslední kilometr roviny rozhodne. Cíl vidí oba dva. Najednou padá hranice vytvořeného etapového přátelství. Teď ale jede každý za sebe. Matně si uvědomí vozy nejen Danielova týmu, jak kolem nich projedou, aby sjely z cesty.

Davové šílenství, řev, překvapené výkřiky a dvě hubené paže zdvižené do vzduchu. Bílé pruhy označující konec trasy pohltí prvního závodníka a v závěsu za ním i druhého ve žlutém trikotu.
Překvapení, úžas a slzy. V Danielově tváři se promítnou všechny emoce, když se vyčerpaně sesune z kola k zemi. Nohy vypověděly službu. Někdo ho zvedá a podpírá plnou silou, aby se o něj mohl opřít. Radostně obejme závodníka vedle sebe, který se zájmem sleduje radost toho nováčka. Někdy se vyplatí udělat druhému radost. Vyhrát první etapu je vždy velice emociální. A on si to může dovolit. Vrátí mu objetí a propustí ho do spárů novinářů, aby sám mohl odejít ke svému týmu a vyslechnout si pokárání. Jenže to mu náladu z té radosti, kterou viděl u toho kluka, nevezme. Naopak. Ať si užije svých pět minut slávy. Zaslouží si to.

Daniel vyjukaně přijímá lahev vody a týmovou kšiltovku, kterou mu někdo narazí na hlavu. Výsledek ho překvapil. Došlo mu, že žluťásek, jedoucí celou dobu před ním, ho nechal v podstatě vyhrát, když zahrál divadlo v provedení, že už nemůže. Šťastný jako blecha se zapřísáhne v tom, že mu později ještě jednou poděkuje.

Jeho periferní vidění je rušeno sanitkou, která se pod slunečními paprsky blýská. Reflexní pásky tleskajících záchranářů se míhají vzduchem. Zaostří pohled, vykulí oči. Adriáne?! Druhá vlna radosti projede jeho tělem, ale než stačí cokoliv udělat je strhnut do davu radosti svými kolegy z týmu, kteří celou dobu drželi peloton na místě za nimi. Pochvaly se k němu hlásí ze všech stran. Je šťastný a Adriána si musí později najít. Prostě musí.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 14. října 2012 v 14:28 | Reagovat

aaahhh. takto to zakončiť. už som sa tešila, že sa stretnú a zasa nič. ale už aspoň daniel vie o adriánovi. už len im skrížiť cestu

2 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 14. října 2012 v 15:46 | Reagovat

Jůůů to byla dobrá kapitola. Moc mě bavila. Líbilo se mi, jak mu Adrian fandil :-D
Konečně ho zahlídnul, teď už nebude trvat dlouho a najdou se :-)

3 yellow yellow | Web | 14. října 2012 v 15:56 | Reagovat

První Tour a hned výhra, tak to je borec. Já je všechny obdivuji, dát každej den dvěstě kiláků a v takovým tempu... Já jsem ráda, když se někam odplazím padesát, a pak vyčerpáním padám do škarpy. :D :D Ne, jako kolo není moje oblíbené sportovní náčiní. ;)
Už se těším, až se hoši zase střetnou. :)
Btw. Voldy, nemohla bys udělat něco s tím písmem? Dát jinou barvu, nebo ho aspoň trochu zvětšit... Nevím jak ostatní, ale já mám docela problémy přečíst ho. Musím na obrazovku počítače koukat z deseti cm a na mobilu to nepřečtu téměř vůbec.

4 YKW YKW | 14. října 2012 v 16:46 | Reagovat

[3]: Jdu na to ;) stačí říct, vaše přání je mi rozkazem :D je libo světlejší? :D Velikost je pořád stejná, ale i mě to trochu dělalo obtíž s tou barvou, to se přiznám :D děkuji za upozornění (já jsem totiž slepá normálně tak by nebylo divu)

5 YKW YKW | 14. října 2012 v 16:50 | Reagovat

[4]:[3]: btw. je to lepší? :)

6 Neru-chan Neru-chan | 14. října 2012 v 16:59 | Reagovat

ano přesně: prostě musí! souhlas s Danielem :D hajaku dál Voldí ^^
(už jsem se zmiňovala jak je to s tím mým komentováním že? :D gome budu se snažit abych byla poctivější komentující ;))

7 yellow yellow | 14. října 2012 v 17:00 | Reagovat

[5]: Super, díky moc. Teď už nemám problém. :D

8 Leesil Leesil | 14. října 2012 v 20:45 | Reagovat

Už aby se setkali:-)

9 Sanasami Sanasami | 14. října 2012 v 23:06 | Reagovat

blahoželám Danielovy nááááádhera ...fúfam, že sa konečne stretnú

10 katka katka | 15. října 2012 v 10:28 | Reagovat

tak mu to zatím vychází jsem moc ráda , Adrian musí být fakt pyšný už se aspoň viděli to mou romantickou dušičku moc potěšilo , moc děkuji za věnování

11 Justinka Justinka | E-mail | Web | 17. října 2012 v 10:56 | Reagovat

Moje skeptické já říkalo, že je to divný, že by ho nechal vyhrát, ale jinak jsem si to tááák užívala! Doufám, že teď už se potkají...:-)

12 Lang Lang | Web | 18. října 2012 v 18:35 | Reagovat

áá krásná spolupráce... to se mi líbí :) ... konečně o sobě už ví.. teď jen se sejít..

13 Karin Karin | 28. ledna 2014 v 21:28 | Reagovat

Tak už viděl Adriana. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama