11. Kapitola Cyk

13. října 2012 v 23:08 | you-kNow-Who |  Cyklista
11. Kapitola

Média se zbláznila. Letí Danielovi hlavou, zatímco se prodírá davem, aby se mohl konečně svalit do postele a trochu zarelaxovat. Měla by na něj čekat fyzioterapeutka, aby mu pomohla od případných svalových křečí, které by mohly nastat po takovém výkonu i přes veškerou medikamentózní a vitaminovou léčbu, kterou můžou podstoupit a není brána jako doping.

"Užívej si to, konečně jsi jim ukázal, že zase nejsi tak pomalej, jak si o tobě mysleli." Poplácá ho se smíchem trenér. "Jen aby ti to vydrželo, doufám, že ses moc nepřepnul?!"

"Kdepak, to si nemysli. Hlídal jsem se. Jelo se mi vážně dobře. Nad očekávání. Myslel jsem, že vytuhnu, ale nestalo se tak."

"Zapracoval jsi na svojí soustředěnosti opravdu hodně," poplácá ho pochvalně po zádech. "Jsi dobrej. Ne každej začátečník by mohl říct, že jel na Tour v pohodě."

"Díky… snažil jsem se." Zazubí se na něj. "Můžu už konečně vypadnout na hotel? Chci si dát sprchu."

"Jo, jasně, já to nějak zamluvím. Běž."

Zmizí v momentě, jak zazní jo, víc slyšet nepotřebuje. Protáhne se davem. Kšiltovku vraženou do čela tak, aby ho poznalo jen málo lidí, ale je mu to k ničemu. Stejně ho prozrazuje i týmové oblečení, které musí povinně nosit kvůli reklamě. Žijou sponzory a smlouva jasně říká, že během závodů by měl reprezentovat nejen svojí stáj, ale i sponzory. Hlásek uvnitř něj se škodolibě zasměje. Tady to máš, když chceš vyhrávat.

Zítra ho čeká druhá etapa. První výjezd mimo Paříž. Celý se na to třese, ale zároveň si uvědomuje i toho červíčka pochybností zda vůbec dokáže zvládnout tu trasu. Má dohromady sto devadesát osm kilometrů. Není to ta nejdelší, ale krátká taky není. Uchechtne se sám pro sebe, když ho zastaví drobná ručka nějaké slečny.

"Mohl byste se mi podepsat?" Zavrkotá na něj skvělou češtinou. Usměje se, přijme do ruky propisku a načmárá do bločku svůj podpis. "Díky, doufám, že se jednou budu moci chlubit tím, že jsem byla první, komu jste se podepsal na Tour. Až se o vás bude po světě mluvit. Hodně štěstí." A zmizí v davu stejně rychle, jako se objevila. Zakroutí nad tím hlavou. Zahne za roh a objeví se u svého hotelu, kolem kterého pobíhá několik záchranářů, kteří si mezi sebou vyměňují rozčilené poznámky. Míchá se tady francouzská elegantnost s anglickou slangovou sprostostí. Dnes je ale divný den! Prohlédne si záchranáře, přijde mu, že styl toho oblečení odněkud zná. Kdyby měl uši jako pes, tak by zaostřil svůj sluch jedním směrem, zaujme ho česká lehká děva zvolaná jen na půl pusy. He? Otočí se za tím hlasem. Několik mužů si tam v hloučku vyměňuje názory, sanity stojí za sebou v řadě, nesou na sobě znak pomoci pro Tour. Takže dohlížejí na ně, ale co ta čeština tady? Zvědavě zkoumá pohledem dění a obličeje záchranářů. Nedokáže je však nikam zařadit. Možná že se mu to jen zdálo. Nebo někdo z těchto mužů umí nadávat česky.


Nakonec na ně ještě ten večer zapomene. Když se fyzioterapeutka snaží o rozmasírování nohou a zad natolik, aby byl na zítra připravený, vypustí nějaké Čechy z hlavy. Může jich tady být mraky. V Čechách je cyklistika hodně oblíbeným sportem a někteří určitě chtějí vidět Starou dámu v živém.

Lehká projížďka na kole ho dokonale uvolní a pročistí hlavu. Spokojeně si sedne k lehké večeři, kterou dostal na pokoj, jak si přál. Příště už bude sedět zase v jídelně, jen dnes potřeboval udělat výjimku.

"Jsi v pořádku? Ptali se na tebe u večeře kluci z týmu. Všichni ti nestihli pogratulovat k takovému výsledku," promluví na něj spokojený trenér. Posadí se na pohodlnou pohovku, která vévodí středu pokoje, sleduje Daniela, jak v tichosti večeří. Když přišel tak byl myšlenkami někde jinde. Poslední týden ho tak potkává pořád. Musí na něj promluvit i několikrát než ho zaregistruje. Asi nějaký druh vlastní hypnózy, aby se dokázal soustředit. To taky nedokáže každý.

"Jo, jasně," Daniel zvedne oči od svého talíře s úsměvem. "Jen jsem chtěl být na chvíli sám. Je to pro mě dost nový… však víš…"

"Chápu tě, snaž se usnout jo? Kdyby to nešlo tak si přečti stránku v nějakým tom časopise, co ti sem dali, je fuk, že jsou francouzsky a že jim absolutně nerozumíš. Unav oči a pak spi, jasný? Hlavně žádný ponocování. Zítra dostaneš bílej dres, dnes to říkali na tiskovce. Ještě ti nebylo dvacet pět."

"No vidíš, na to jsem úplně zapomněl. Snad to nebude moc velkej handicap…"

"Nemyslím si…"

"No jo, ty totiž nevíš, že na bílou se lepí mouchy!" Utře ho se smíchem. Odpovědí mu je šťouchnutí do ramene a s přáním dobré noci i klapnutí dveří. Koutky úst mu cukají ještě chvíli po tom. Vzpomene si na mobil ležící na nočním stolku. Sebou na velký závod ho brát nesmí. Sice by ho mohl dát někomu z realizačního, ale byla by starost navíc toho člověka pak najít, aby ho zase dostal zpátky. Odpoví na matčiny zprávy, kterými ho bombardovala od začátku závodu, určí podle času. Jednodušší by bylo jí zavolat, ale na ten rozhovor už nemá moc sil. Od Adriána ani jedna zpráva. Povzdychne si. Asi si dělal plané naděje. Převlékne se proto do pyžama a zalehne. Nemá důvod být vzhůru déle než je nezbytně nutné.

Jenže netuší, že Adrián již několik hodin tráví v místní nemocnici a přijímá povely od rozhořčeného šéfa, který je pěkně sjíždí. Sice se nestalo nic vážného, ale všichni nedrželi své pozice. Jenže tady nejde o jednoho. Tady jde o celou skupinu. Když udělá chybu jeden, dostanou výprask všichni. Je to poučnější než škodolibé ukazování na záda toho, jenž za průser může.

Chtěli by jít už všichni spát, aby se mohli připravit na další den Tour, ale tento luxus jim není dovolen. Dovolili si moc a striktní pravidla jsou jim nyní vštěpována. Děkuje tomu, jenž jim zaručil to, že Francouzi nerozumí českým nadávkám, alespoň prozatím. Protože dnes si pěkně zanadávali na rušné ulici. Měl to být pohodový večer plný odpočinku. Vlastně by se jejich program dal přirovnat k programu závodníků.

Potlačí zívnutí, které se dere na povrch. V duchu zajásá, když jim šéf popřeje nepříjemným hlasem dobrou noc. Z místnosti vypadnou jako první, aby mohli zapadnout za dveře svých pokojů a konečně ze sebe shodit hadry.

Vezme do ruky mobil, aby se podíval na display. Pohled mu padne na Danielovo jméno v navolených kontaktech. Měl by mu popřát k dnešnímu skvělému výsledku, ale hodiny ho utvrdí v tom, že už bude určitě spát a on by ho zbytečně budil.

Daniel oproti tomu podle očekávání trenéra nemůže usnout. Rada s francouzským časopisem nezabrala. Oči sice spát chtějí, ale mozek je naprosto akční. Co má dělat? Již po stopadesáté se otočí na druhý bok, ale vzápětí jde zase do minulé polohy. Zavrčí. Nikdy s nespavostí neměl problém, tak proč přišla tak náhle?

Z chodby hotelu se ozve nějaký šum, neměl by se jít dívat, co se děje. Měl by spát. Skryje hlavu pod polštář, ale ví, že tak určitě neusne. Alespoň snad trošku unaví tělo. Moc dobrý vtip. Zvlášť u trénovaného sportovce, který má vydržet šlapat dvě stovky kilometrů po dobu dvaceti dnů. To by ho trefilo. Proč jen si neřekl o nějaký prášek na spaní? Asi proto, že s tím nepočítal.

Otráveně vstane. Balkon je lákavý, posadí se do ratanového křesílka, aby se mohl rozhlédnout po noční Paříži. Zítra touhle dobou už budou někde v Belgii. A proto by měl jít spát, protože se vyjíždí brzo ráno.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 13. října 2012 v 23:22 | Reagovat

máš pravdu, je to taká oddychovka, ale jeden a na druhého myslia a to je fajn :) už sa teším na ďalšiu časť

2 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 13. října 2012 v 23:44 | Reagovat

Kdyby ti chlapi nebyli tak blbí, tak už se dávno potkají, sakra! :-D
Ne, já chápu, že náhoda je blbec. Jeden nemůže spát, druhej mu radši nenapíše, aby ho neprobudil, achjo :-D
Ať už se najdou, prosíím :-D

3 Sanasami Sanasami | 14. října 2012 v 8:52 | Reagovat

nááááádhera naozaj skvelé som zvedavá ako sa mu bude ďalej dariť v tour ....som zvedavá na jeho stretnutie s Adrianom tak rýýýýýchlo  pokračko

4 katka katka | 14. října 2012 v 10:31 | Reagovat

jsem napnutá v který moment se uvidí , strašně se na to těším už byli od sebe dlouho , skvělé

5 Lang Lang | Web | 18. října 2012 v 17:54 | Reagovat

mě pobavili s tím nadáváním XD... tež sme praktikovali, jak jsme byli ve Švedsku ... a Dan je prostě borec... doufám, že mu to dlouho vydrží

6 shoopak shoopak | Web | 21. června 2015 v 9:46 | Reagovat

pujcky brno sumavska :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama