10. Kapitola Cyk

10. října 2012 v 22:05 | you-kNow-Who |  Cyklista
10. kapitola

A potom jde všechno ráz na ráz. Musí vyrazit co nejdřív, aby si je mohli francouzští záchranáři otestovat a zaškolit pro jejich požadavky. Právě přijížděli na místo, kde měli být ubytovaní. Hotel vypadal dobře. Nemohl si stěžovat. Ranní Paříž se právě probouzela z noci plné příprav na velkolepý závod. Vše vrcholilo a muselo být naprosto dokonalé. Ochrany závodníků a diváků nesměly být porušeny.

Svalil se na postel. Cesta mu dala zabrat. Včerejší den nedělal nic jiného, než že sháněl potřebné věci a balil je do tašek. Přemýšlel cestou, jak by se mohl s Danielem potkat, ale jinak, než se dostat přes závodníky, to nepůjde. Musí nějak dotáhnout svůj záchranářský tým na místo, kde určitě bude a mohl by ho vidět. Určitě budou rozděleni po stanovištích.

Oči se mu únavou zavřou rychleji, než stihne promyslet svůj dnešní program. No, snad nebude vadit, když se trochu prospí.

*

O pár hodin později ho probouzí příjemný ženský hlas v hotelovém telefonu. Nespokojeně se vyloupne z pohodlné postele. Za půl hodiny má být dole s ostatními. Stihne si dát vlažnou sprchu na probrání, načež se oblékne do služebního oblečení skládajícího se z bílého trika a tmavě modrých kalhot s reflexními pruhy u lýtek a kotníků. Jak zjistí, není jediný, který se tak vyšňořil, umělé světlo ozařující chodbu hotelu, kde se všichni srocují, působí trochu jako na levné diskotéce, když reflexní pásky u bund a kalhot vesele blikotají podle pohybu jejich majitele.

S překvapením zjistí, že tu zase tolik záchranářů z cizích zemí není. Většina z nich totiž mluví plynulou francouzštinou. To bude ještě sranda se s nimi domluvit. Snad disponují znalostí angličtiny stejně dobře. Pohledem najde své kluky, ale není jim dovoleno se k sobě dostat. Právě v ten moment se ve dveřích objeví zřejmě hlavní pořadatel Tour. Krasojízda může začít.

***

Daniel se probouzí do slunečného dne. No… pokud se východu slunce dá říkat slunečný den. První paprsky si nacházejí cestu mezi nedovřenými venkovními žaluziemi. Každý by si řekl, proč vstávají tak brzo, ale lidi si neuvědomují, že už před závodem musí projít několika testy a ještě zahrnout krátký trénink s lehkou a hlavně energeticky hodnotnou snídaní.

Protáhne se, zatímco se vyvaluje ještě v posteli. Dnes ho čeká první etapa Tour. Časovka. Tu by mohl zvládnout.

Klepání na dveře ho vytáhne o několik minut dřív, než má v plánu vylézt. Dopingová kontrola, nyní povinná pro všechny závodníky a těsně před startem se budou vybírat náhodní jednotlivci. Může to být i on. Nikdy nikdo nemůže tušit, na koho padne los. Tak to začíná.

Sedí na kole, v uších sluchátka. Koncentrace mysli je na vysokém stupni. Hudbu skoro nevnímá, jen si přemítá, co má dělat. Za zavřenými víčky mu běhá trasa, kterou dnes pojede. Jen nepatrně vnímá pořadatele, který ho drží, aby nevystartoval dřív. Jelikož je na soupisce těch horších, startuje mezi prvními. Ale co, někde se přeci začít musí. Dojet co nejlepší čas je v plánu, ale netrénoval s trenažérem jako ostatní závodníci. Ten trenažér vám umožní jet trasu stejně jako její vítěz. Ukazuje vám, jak jste pozadu nebo naopak vepředu. Takže nyní nemá s čím srovnávat. Ždibeček nervozity se dostaví. Pootevře oči skryté za tmavými skly slunečních brýlí. Lidi mačkající se v houfu dalších lidí. Sem tam se mihne barevná kombinéza některého z pomocného týmu jeho soupeřů. Vlaječky zastoupení všech států. Zamrká. Vlajka České republiky ho překvapí. Trochu se nadme pýchou. Tak přeci jen mu fandí i někdo jiný než rodiče? Ti přijedou, pokud to bude možné, až na poslední etapy. Pokud do té doby ovšem nelekne. Tour je náročná. Nejen fyzicky. Psychika pracuje mnohem víc v negativním směru, když vás nikdo pozitivně nenaladí.

Zrovna včera večer měl pěkně špatnou náladu. Nátlak, který se děl kolem něj, byl k nevydržení. Nepomáhala ani sluchátka a hudba puštěná na plné pecky. Hvězdy Tour kolem něj chodili s houfem novinářů za zády a pořád je obtěžovali. Nedali pokoj ani u jídla, dokud je nevyhodila ochranka hotelu. Možná je někdy fajn být anonymní. Jenže pak si ho všimli taky a už to jelo. Série blesků ho doslova oslepila a trenér ho musel odvést pryč. Vždyť nic neukázal. To už je za losera? Dost brzo. Ušklíbne se, když jsou mu vytaženy sluchátka z uší. Kývne na muže na startu, že je připraven. Vzhledem k hluku, který kolem panuje, se start odpočítává ukazováním na prstech.

Deset…

Přivře oči…


Pět…

Srdce buší jako splašené.

…čtyři…

Dech se zkracuje s narůstajícím adrenalinem, který je vypouštěný do krve.

…tři…

Stačí ještě polknout, než zacvakne poslední kolík do šlapky. Někdo mu zatlačí na ruce, když mu zapínají osobní měřič.

…dva…

Zabere v pedálech, startovací držák ho udrží dokud…

…jedna.

Výbuch povzbuzování lidí ho ohluší. Adrenalin, endorfiny a kdo ví co ještě, co mu právě koluje krví, ho nesmírně nabuzují, ale nesmí se přepnout. To by nebylo dobré. Měl by se trochu zklidnit. Projede první zatáčkou. Měřič si raději ani nekontroluje. Nač taky. Později se podívá v cíli.

Barvy oblečení lidí, kteří se přišli na ně podívat, jsou jako nekonečná duha. Blesky fotoaparátů naopak jako bouřka.

Jenže ani závodní dráha není nekonečná. Jednou prostě přijde konec. A ten se k němu právě přiblížil, když projíždí v plné rychlosti cílem, okem mihne po tabuli, která hlásí čas. Asi vidiny, pomyslí si. Jenže šum, který se kolem něj ozývá, je dost nepřirozený. Nechá se zastavit, sleze, ale síly ho opouštějí. Pevné ruce ho však zachytí dřív, než se stihne skácet k zemi. Někdo ho pochvalně poplácává po zádech, odvádí ho dozadu na trenažéry, aby mohl dojet nohy. Počkat! Vždyť pořád neví, jak dojel. Zarazí se v chůzi, hlava se otočí na tabuli, ale je rázem ozářen světlem z blikajících fotoaparátů. První?! No dobrá, vyjížděl mezi prvními, ale ten čas. Oči má jak pinpongáče, když zírá na tu tabuli. Někdo mu na hlavu narazí místo přilby, které si ani nevšiml, že mu ji vzali, kšilt. Na kolo je doslova vysazen. Nevěří tomu, že dokázal ujet na první časovce tak výborný čas. Kolikátý tedy může být?

Nakonec končí na přesném třicátém místě. Davem se ozývá šum, nutno říct, že překvapený šum. Naprostý nováček mezi profesionálními závodníky, který byl připravován v zákoutí, a oni ho viděli jen na posledních postupových místech v závodech, které potřeboval absolvovat, porazil i pár velkých jmen, kterým se dnes nedařilo.

Ovšem, tohle je teprve začátek. Krasojízda může začít. Kopce už se třesou na své pokořitele nejlepší strategií a největší sílou. Naopak roviny vyzývají k rychlosti a vypočítavosti.

***

Adrián stojí opřený o přidělenou sanitu, kluci uvnitř pořád prozkoumávají vybavení a uspořádání sanity, aby v případě nouze věděli co kde je. I když se vyhlášky ve státech moc neliší. Ve vysílačce se míchá krkolomná angličtina mísená s francouzštinou, baví ho to poslouchat. Pár francouzských slovíček zná, ale i tak nic nerozumí. Slunce docela paří, očekávají, že bude několik kolapsů, ale zatím se nic neděje. Závodníci jsou postupně vypouštěni na trať a on je pečlivě sleduje. Má dobrý výhled na všechny. Jenže nepozná kdo je kdo. Nemají zde obrazovku s tím, kdo zrovna jede. Však on tady taky není na to, aby se díval na televizi a závod, ale aby sledoval reakce lidí na tohle vedro. Zaslechne hlas jejich koordinátora, jak zašvitoří jejich přidělené číslo, skočí do sanitky, aby zahlásil prozatímní klid. Závodník, který projede v jeho periferním vidění je mu nějak povědomý. Zmateně vykoukne a zahledí se na něj. Pak si to uvědomí. Opravdu to byl Daniel. Ten zadek tvarovaný podle sedačky kola, jako by byli srostlí, by dnes poznal všude. V duchu mu popřeje hodně štěstí a sil. Bude to ještě potřebovat.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 10. října 2012 v 22:21 | Reagovat

takže už nie sú od seba vzdialenosťou tak ďaleko, ale som zvedavá, kedy až sa stretnú. rýchlo ďalšiu časť

2 Luczaida Luczaida | E-mail | Web | 10. října 2012 v 22:54 | Reagovat

Souhlasím s barbor. Jak tě znám, tak jim to neuděláš moc lehký. Podle mě se budou ještě nějakou dobu "náhodně" míjet, a pak to bude jako blesk z čistého nebe :-D

ehm....pinpongáče :D :D sorry :D

3 yellow yellow | Web | 10. října 2012 v 22:55 | Reagovat

Super, už se těším na Záchranáře. :) Ale nestěžuju si, protože mám ráda i Poslední ránu a Cyklistu. I když teď už mě na letní sporty moc neužije a netrpělivě očekávám začátek biatlonový sezóny, který tu je za nějakých šest týdnů. :D A za čtyři měsíce MS v biatlonu v Novým Městě! Už mám lístky. :D
Btw. Voldy, viděls tohle? http://sport.idnes.cz/biatlonista-martin-fourcade-bude-zavodit-s-bezci-spcialisty-prj-/biatlon.aspx?c=A121010_172659_biatlon_par Už se těším, až mu Petter Northug "natrhne" zadek. :D :D

4 YKW YKW | 10. října 2012 v 23:02 | Reagovat

[3]: Hej! aby si nenatrhli zadek navzájem! :D :D (zlý Voldy, opravdu zlý). Není nad to, udělat změnu, jsem na to fakt zvědavá :D Jestli teda nebude mít nakonec hnědý proužek, ale aby nás nepřekvapil :-P

A děkuji :) takky už se těším na zimní sezónu, ale cyklistika je prostě moje no... :)

5 keishatko keishatko | Web | 11. října 2012 v 2:03 | Reagovat

to bol super diel...ja by som ich stretnutie dala až keď bude po všetkom, predsa len by sa Daniel mohol prestať sústrediť a bolo by to celé v pytli..

6 yellow yellow | 11. října 2012 v 8:01 | Reagovat

[4]: No já už se nesmírně těším, jak mu hoši trochu srazí sebevědomí. Myslím, že minimálně na Northuga, Hellnera a Colognu rychlostně nemá. Ale uvidíme.

7 katka katka | 11. října 2012 v 8:04 | Reagovat

doufám že Daniela nebude muset zachranovat že to setkání bude příjemnější , bezvadná kapitola , jsi úžasná

8 Leesil Leesil | 11. října 2012 v 21:56 | Reagovat

Těším se na pokračování:-)

9 Sanasami Sanasami | 12. října 2012 v 13:52 | Reagovat

náááááááááááááádhera rýchlo pokračko prosím prosím prosím prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama