Vzplanutí {9}

23. května 2012 v 0:16 | you-kNow-Who |  Vzplanutí
Prosím ne, nezabíjejte mne.

9. Kapitola



Chladné, zamračené ráno ho zastihne schouleného v ušáku, který si pořídil do ložnice. Počasí si hraje s jeho city, když se projevuje na stejných vlnách jako je jeho nálada. Zasmušeně se zvedne. Hodiny na budíku ukazují půl šesté. Tak akurát čas, jít se připravit do práce.

Automaticky prochází bytem a chystá si věci, které bude potřebovat. Svačinu zasune do kapsy u notebooku, hrneček s kávou už čeká na botníku, aby si ho odnesl do auta.

Jaké je překvapení, když se při obouvání otevřou dveře vedlejšího bytu a v nich se objeví Lukáš. Oblečený ve sportovní košili a kraťasech, na zádech se mu houpe sportovní batoh nacpaný k prasknutí.

"Ahoj. Jak se máme?" nahodí konverzační téma jako by se nic nestalo. Jako by v noci nečekal dlouho na balkóně, než zahlédne nějaký pohyb, který by ho pustil dovnitř. Nakonec to vzdal. Balkónové dveře byly zavřené stejně jako okna. Boucháním by vzbudil celý dům a o to nestál. Ani jeho matka netušila, že se navštěvují na balkóně.

"Do školy?" Překvapí ho chrapot, který se ozve z krku místo normálního hlasu.

"Jo, jedem na výlet… Konec roku je fajn."

"Chceš svézt?"

"Jako autem?"

"Ne, připnu tě na kouli a potáhnu za sebou ve větru…" Chopí se hrnečku. Naučil se za léta v práci spoustu věcí ignorovat. Trápit se jimi bude až později. Stejně to nemá cenu. Nemá cenu něco rozpitvávat, když Lukáš o to stejně nestojí.

"Ne díky, to je v pohodě. Dojdu pěšky. Byl bych tam brzy."

Zikmund pokrčí rameny. "Mně by to nevadilo… Stejně jezdím kolem." Zamkne byt, klíče schová do kapsy u saka, hrneček kávy, jejíž vůně se line po celé chodbě, uchopí do ruky a sejde před Lukášem po schodech.

Lukáš ho celou tu dobu sleduje. Vypadá nějak moc v pohodě. Že by se dobře vyspal? Venku zahlédne, jak upevňuje hrneček do držáku, než vyjede. Zajímavé. Lidé si dávají kávu většinou doma u stolu nebo si ji vaří až v práci. Zastaví se na rohu u výjezdu. Zikmund si ho všimne, zastaví, stáhne okýnko. "Rozmyslel sis to?"

"Ano. Tak se tedy svezu. Pokud ti to opravdu nevadí."

"Kdyby mi to vadilo. Nenabízím ti to." Ušklíbne se před sebe. Vzpomene si, jak Lukáš řídil jeho autíčko a jak se mu líbilo. Úsměv zbrázdí tvář.

"Přijde ti něco vtipného?" Lukáš ho se zaujetím sleduje. Má krásný úsměv. Opět nastane zásek v mozku. Zase si ho prohlíží takhle? Najednou se cítí unavený jako by mu bylo o sto let více.

Do přítomnosti ho vytrhne až ruka položená na stehno. "Lukáši? Jsi v pohodě? Jsi nějaký bledý. Nemám ti zastavit?" Starostlivý hlas mu pomalu dochází ke zpracování. Zakroutí hlavou. Když si uvědomí ten dotyk, cukne nohou jako by ho Zikmund popálil. Zikmund zastaví zrovna před jeho školou. Zůstanou na sebe koukat. Pohledy se přeměřují v bojové náladě.

"Lukáši? Nechceš mi něco říct?"

Lukáš sebou přistiženě cukne. "Nemám co." Pohled uhne jiným směrem, než jsou Zikmundovy pátravé oči.

"Nepustím tě, dokud mi neřekneš, o co jde. Protože mě tohle vytáčí. Chceš slyšet pravdu? Tak fajn. Od té doby, co jsem tě potkal v té knihovně, jsem si přišel jako poblázněná puberťačka. Neznal jsem tě. Měl jsem tě jen v myšlenkách, ale představoval jsem si nás dva… spolu. A pak… Zjistil jsem, že jsi mým sousedem, dokonce tak blízkým, že spolu sdílíme balkón oddělený kusem plastu. Jo, přiznávám, líbilo se mi, když jsme se ráno potkávali a jen tak si popovídali. O ničem, ale přesto to byla slova. Ano, jsem gay a ano, líbíš se mi Luky, ale já nevím, co s tím mám dělat, protože ty o to očividně nestojíš. A asi nestojíš ani o naše přátelství, když takhle utíkáš. Řekni mi. Co jsem udělal?" Lukáš, kdyby stál, tak ho ten oddaný, na odpověď čekající pohled skolí k zemi, jak mu ho v tu chvíli bylo líto.

Dvakrát vydechne nosem jako býk, než se odhodlá k nějaké odpovědi. Popadne batoh do ruky, druhou zmáčkne kličku od dveří. "Já sám se v sobě nevyznám. Co jiného ti mám na to říct? Do teď jsem si myslel, že jsem heterosexuál a přitahují mne ženy, ale od té doby, co znám tebe mám v sobě zmatek. Začínám si uvědomovat věci, které jsem nikdy před tím neřešil, Zikmunde."

Zikmund se na něj překvapeně podívá. "Znamená to, že mám nějakou šanci?" Ta naděje v jeho očích donutí Lukáše beze slov vystoupit a prásknout dveřmi. Raději rychle přeběhne silnici a zmizí za plotem školy, kde se ukryje za sloupem, aby se mohl podívat Zikmundovým směrem. Auto po chvíli nejistého čekání odjede. Bílé zuby skousnou ret, takhle se prořeknout. Batoh mu nyní přijde o několik kil těžší. Vlastně, celý svět se nyní zdá být nějak těžší. Raději se rozejde k autobusu, který čeká na druhé straně školního pozemku. Pár spolužáků už se loudá jeho směrem. To bude zajímavý výlet.

*

Zikmund se překvapeně otočí za Lukášem, který utíká na školní pozemek, od něj. Hlavu položí na volant. Proč jen tohle všechno říkal? Měl Lukáše nechat na pokoji a prostě doufat, že mu bude přáno, alespoň to ranní sezení na balkóně, než se Lukáš vydá do školy a on do práce. Nejraději by si nakopal. V noci kvůli němu brečel a nyní by brečel kvůli sobě za to, jaký je idiot. A ještě to tou poslední větou pěkně podělal, protože Lukáš si teď o něm musí myslet bůhví co. Trošku taky pozapomněl na jejich desetiletý věkový rozdíl. Co kdyby se Lukášovi příčilo mít někoho o moc staršího? A ještě k tomu muže? Vždyť sám říkal, že se v sobě nevyzná. Čelo dopadne do měkkého polstrování volantu znovu. Raději vyjede. Lukáš už se stejně nevrátí. Nezbývá mu než doufat, že se všechno ujasní.

Moc nevnímá změnu bušení svého srdce. Připisuje to tomu tlaku, který na něj poslední dobou padá. Náhlá bodavá bolest na hrudi a zatmění před očima. Dupne na brzdu těsně před tím, než omdlí.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Luczaida Luczaida | Web | 23. května 2012 v 0:30 | Reagovat

Nejdřív... moc děkuju za věnování :-)

A teď... uvědomuješ si moc dobře, že jsi mrtvá, že jo? :-D Sakra, ty je prostě nemůžeš nechat v klidu k sobě dojít :-D Jen se to trochu řeší, konečně to trochu buchlo a aspoň řekli, co měli na srdci, aby tam nebylo takový dusno a už bys je zase hnala do nemocnice, já z tebe fakt pojdu :-D

2 Kated Kated | Web | 23. května 2012 v 8:22 | Reagovat

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa....................než omdlííííííííííí .....to si děláš sranduuuuu....jestli se mu něco stane tak to bude tvoje vina YKW :o :) ...ale hezky to pokracuje takze ti nemam co vycitat :) :D :D :D jen tak daaaal :)

3 yellow yellow | Web | 23. května 2012 v 8:35 | Reagovat

Díky bohu, že takováhle frekvence zranění, nehod, nemocí, náhlých čehosi se vyskytuje jen u tebe v povídkách a ne ve skutečným životě. To by asi naše zdravotnictví neustálo, takovej nápor. ;)
Voldy, Voldy, ty jim dáváš chudákům. Vždyť Zikmunda sotva pustili z nemocnice a ty už ho tam zase ženeš. Neměl by si tam radši předplatit postel?
Jak daleko od školy se mu to stalo? Všimne si toho Lukáš, nebo ne a v klidu (no, to je trochu sporné, že) si odjede na výlet.
Za oba moc doufám, že to bude jejich poslední návštěva nemocnice. A tobě přeji brzké urovnání myšlenek. :)

4 barbor barbor | 23. května 2012 v 11:52 | Reagovat

ďalšia skvelá časť, ale ten koniec. ajajaj. to zasa bude čakanie :)ale tí dvaja nemajú chybu. lukáš, chúďa zmätené. a zikmund. ten teda tiež nemá šťastia na rozdávanie. ale je to úúúžasný cyklus.

5 Wierka Wierka | 23. května 2012 v 12:14 | Reagovat

chtěla jsem řict super tak jsi to řekni, no alspon něco.. ale dojedu na konec... a napadne mě jen To si snad děláš srandu !!  -_-
no a ted musim čekat na další díl (nic nového) co se stalo a či to v poho přežije...  eh ...

6 Hug Hug | 23. května 2012 v 13:14 | Reagovat

Teda ty jim dáváš.. Voldy, víš že chlapům stačí i menší bolístky a mají megaproblém? Nemůže mít Ziki příště třeba jen zadřenou třísku, nebo ječné zrno?? Nemusí jít přece hned o srdeční příhodu :)
Jinak, hezky se to posunulo a  přeskakování a neutříděnost myšlenek jsem nijak zásadně nepocítíla. Kapitola se mi moc líbila, ostatně jako vždy ;-)

7 Katharine Colt Katharine Colt | Web | 23. května 2012 v 13:14 | Reagovat

Člověk si říká- Jupííí! Konečně nějaká celkem optimistická kapitola.. Pak čte, čte, čte.. Myslí si, že si to vymýšlí tak si to radši přečte znovu, ale ne- Nevymýšlí! :D Milá YKW jim prostě nemůže dát chvilku voraz, což? -.-" Začíná mi jich být celkem líto.. Nemáš v plánu je zabít, že ne?! *začala přemýšlet nad tím, která z tvých povídek skončila špatně a zjišťuje, že kromě Záchranáře, který má pokračování si nic nevybavuje* Pořád máme naději! Ehm.. :D
No! Já se jdu dál bát co jim všechno ještě provedeš a budu doufat, že moje nápady budou tisíckrát horší než ty tvoje. I když o tom dost silně pochybuju :D

8 Mushy Mushy | 23. května 2012 v 13:43 | Reagovat

Waaaa taký koniec :-D
Pekná kapitolka :-D vyleteli to z neho, ako dlho zadržiavaný prd :-D som zvedavá, ako to bude pokračovať :-)))

9 yellow yellow | Web | 23. května 2012 v 17:49 | Reagovat

Teď tu tak sedím, pročítám si komentáře a najednou si říkám, sakra, tohle už tady bylo? Buď jsou moje pozorovací schopnosti ještě zpomalenější, než si myslím, nebo ne. Ať tak, či tak, pěkný design!

10 Leesil Leesil | 23. května 2012 v 20:39 | Reagovat

A má ho tam! Myslím infarkt... Vzpomněla jsem si na Básníky:-)

11 keishatko keishatko | Web | 23. května 2012 v 23:13 | Reagovat

no pekne, ešte dostane infarkt

12 Karin Karin | 29. ledna 2014 v 21:01 | Reagovat

Ježkoví voči on už je zas v nemocnici snad se to mezi nima urovná. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama