Vzplanutí {5}

14. května 2012 v 20:52 | you-kNow-Who |  Vzplanutí

5. Kapitola








Z nemocnice vyšel už po svých. Lékaři souhlasili s jeho propuštěním, protože to, co se mu stalo, nezanechalo na jeho těle nějaké problémy, takže se zdravý jako řípa mohl zase vrátit domů. Lukáš za ním včera byl, donesl mu pár potřebných věcí, které ještě na ten jeden den v nemocnici potřeboval. Docela dost se spřátelili. Trávil u něj celou návštěvní dobu, což Zikmunda překvapilo, protože nečekal, že by to pro něj Lukáš udělal. Zamiloval si jeho nepřítomný úsměv, když se nad něčím zamyslel. Obával se však, že Lukáš podobné pocity neměl, protože se choval naprosto nenuceně. Nedával najevo nějaké sympatie, snad jen ty, že jsou sousedi a má se mu postarat o domácnost.


Na tváři se mu rozlil úsměv, když si vzpomněl, jak se Lukáše zeptal na své auto, naštěstí to dobře dopadlo, popravdě, nenapadlo ho vůbec, že by Lukášovi nemuselo být osmnáct a nemusel by být vlastníkem řidičského průkazu. Ale zvládnul to, sice prý od autoškoly a dostání řidičáku neřídil a musel se také seznámit s cizím vozidlem.


Zarazil se, když spatřil Lukáše opřeného o jeho vůz. Přece se na ničem nedomlouvali? Rozhodně si to nepamatuje a zapomětlivý nikdy nebyl. Div, že se nerozplyne, když ho Lukáš obdaruje svým tolik typickým úsměvem.


"Co tady děláš?" protoulá mezi prsty úchyty tašky, kterou svírá.


"Ahoj, tak jsem si říkal, že když mám to volno, že by ses třeba nezlobil, kdybych pro tebe přijel, abys nemusel jít tu štreku až domů, je to přes celé město…"


"Jak džentlmenské, ale já nejsem prezident."


"To sice ne, ale proto, abych pro tebe přijel, nemusíš být prezidentem. Budeš řídit?" Napřažená ruka svírá dva klíčky visící na stříbrném kroužku s přívěskem loga vozidla.


"Ne, ještě si to užívej, já se ještě necítím, tak se raději svezu bezpečně." Zamumlá, zatímco se souká i s taškou na přední sedadlo ze strany spolujezdce. Ve svém autě tady ještě neseděl. Ušklíbne se, jaká ironie.


"Je to dobré auto." Pochválí mu Lukáš výběr, když strčí klíč do zapalování a otočí ho, motor zaburácí jako bouřka schovávající se v mracích.


"Díky… Prosím domů, pane taxikáři, bezpečně, kdyby to šlo." Lukáš se zazubí.


"Můžeš si ještě určit, na kolik kousíčků tě mám rozmělnit. Jo a… připoutej se." Pokyne mu rukou jako zodpovědný řidič, když vidí, že se k tomu nijak nemá.


Zikmund ho obdaruje děsivým pohledem. Člověk, který by ho neznal, by se vyděsil, ale Lukáš si všiml, že ho Zikmund používá dost často, takže už se ho moc nezalekl. Raději vyjede z parkoviště, na kterém přemluvil vrátného aby ho pustil bez placení, potřeboval být co nejblíže vchodu, aby mu Zikmund neproklouznul jinou cestou.


*


"Tak jsme tady, vážený pane králi." Zastaví na malém parkovišti před domem, vyskočí dřív, než Zikmund stihne chytit kličku od dveří, aby si otevřel a už mu sám dveře otevírá. "Prosím." S pobaveným úšklebkem sleduje překvapení v Zikmundově tváři.


"Děkuji páže, vezměte mi zavazadla a odneste je do mého pokoje."


Pukrle jak vystihnuté od opravdové princezny, Zikmundovi rozbije kamenný výraz, který si udržoval. Ke zvídavým uším dolehne líbezný zvuk.


"Komediante." Pobaveně rukou rozdováděného Lukáše plácne po rameni. "A nezapomeň na ty kufry."


"Pche, myslíš tu jednu taštičku o velikosti dámského psaníčka?" Pobaveně sáhne pro pomlouvanou tašku a vyloví klíče. "Ještě jsem ti nedal tohle." Hodí mu je vzduchem, reflex Zikmundovi v ruce zůstal, když je bez zvedání ze země chytne ještě ve vzduchu.


*


Utíká.


Utíká před černou tmou, která se ho snaží pohltit.


Půda pod nohama se ztrácí. Padá…


Ostré žblunknutí vody ho vytrhne ze snu.


Trhavě se nadechne, když se vymrští do sedu. Rukama kolem sebe pátrá, hmatem se snaží zjistit kde vlastně je. Hedvábně jemné povlečení na peřině mu sklouzne z nohy a on sebou leknutím trhne. Oči si konečně přivyknou tmě. Je u sebe doma. Povzdychne si. Roztřesenýma rukama se přikryje, uloží se na samotný kraj postele, jejíž část je posunutá až ke zdi. Propocené pyžamo se mu nepříjemně lepí na záda, ale nedbá na to. Semkne víčka k sobě snaže se usnout. Tento sen se mu vrací již týden. Co to znamená?


Tělo nyní vypadající tak drobné, jak se na dospělého muže nesluší, se roztřese zimnicí, která jej zachvátí. Hlavu schová pod peřinu, takže další neprospaná noc.


*


"Zikmunde? Jsi v pohodě?" Lukáš, rozcuchaný jako každé ráno najde Zikmunda na balkóně, taky jako každé ráno, už z toho mají skoro rituál, že se vždy ráno tady setkají. On se tam chodí protahovat a jak zjistil, Zikmund si vždy zapálí, porozmýšlí nad novým dnem a nestoudně si ho prohlíží. Dnes je však něco jinak. Kruhy pod očima jako by dotyční již několik dní pořádně nespal, pohublé tělo, lícní kosti mu nepřirozeně vystupují, na rozdíl od jejich prvního setkání.


Dotyčný sebou po oslovení trhne. Zvedne skelný, nepřirozený pohled. "Nic. Dobré ráno." Zamumlá, típne cigaretu, ze které si ani jednou nepotáhl. Zachumlaný do teplé deky, kterou si přitáhl i přes dusno, které venku začíná panovat, se vratce zvedne. "Musím do práce." Za dveřmi zmizí dřív, než stačí Lukáš cokoliv udělat. Vykřiknuté "Počkej!" je zcela ignorováno zavřenými dveřmi.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jannay Jannay | 22. května 2012 v 14:43 | Reagovat

Super pokračování, jsem moc ráda, že jsem ho našla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama