6. Kapitola BoZ

15. května 2012 v 20:11 | you-kNow-Who |  BoZ

6. kapitola











Zamračené počasí za okny univerzity ho otrávilo v momentě, kdy se začalo zatahovat, před malou chvílí se dokonce přidal i déšť. Na jeho kraťasy a tričko to bylo něco vhodného. Pokud nenastydne tak bude borec. A to bylo celou dobu tak krásně. Rozběhl se na zastávku trolejbusu, který měl každou chvíli jet, pokud už neujel. Spokojeně se oddychne, když trolejbus spatří v zátočině, má to akorát. Zadýchaný jako závodní kůň, naskočí do otevřených dveří. Otře do rukávu trička zpocené čelo.


Až teprve teď si uvědomí známou postavu vedle sebe. Ohlédne se po skoro suchém Kazimírovi, ten se na něj smutně usměje, lehkým pohybem ruky mu nabídne suchou mikinu. Zůstane na něj zírat. Dělá si z něj legraci? Zakroutí hlavou, protáhne se trolejbusem do středu, aby vedle něj nemusel stát.



Kazimír se zachmuří. Copak má lepru? To si nevšiml na přednáškách, že už to s klukama netáhne? Dokonce se posadil jinam. Jejich dotěrné volání ignoroval po jednom zakroucení hlavou. Přestali si ho všímat. Poslední dobou to stejně mezi nimi bylo divné. Už to nebyli přátelé jako dřív. Hluboký povzdych.


Vítek za sebou zavře dveře od pokoje, ty vchodové nechal otevřené na škvíru, věděl, že Kazimír jde za ním a taková svině, aby mu zabouchnul před nosem, zase není… přetáhne mokré tričko přes hlavu a hodí někam do kouta. Natáhne si čisté, místo kraťasů si vezme dlouhé kalhoty. Pozastaví se u jejich zapínání. Zdá se mu to nebo jdou hůř zapínat? V hlavě se mu rozbliká červená kontrolka. Návštěva u dietologa! Zapomněl na ni. Vrhne se ke kalendáři, aby si vzápětí oddychl. Až za dva týdny. To by mohl ještě možná něco zvládnout. Zanadává si do lenochů. Chtěl přeci zhubnout a místo toho nejí a když ano tak špatně a ještě se fláká kde může.



Kazimír sedící v tichosti u jídelního stolu, pojídající svojí svačinu, kterou si připravil před malou chvílí, uslyší jen zabouchnutí dveří. Kam asi jde?



*


"Dobrý den, máte přání?" přistoupí k němu mladý prodavač. Musí ho pochválit, vypadá dobře. Trochu zrozpačití nad jeho otázkou.


"Ano, měl bych. Chtěl bych zhubnout a nevím, jaké přístroje by mi k tomu mohly pomoci."


"Přemýšlel jste o rotopedu?"


"Ano, ten budu kupovat určitě, ale chtěl bych k tomu ještě něco jiného, zařizuji si posilovnu, víte."


"Takže budete chtít i nějaká posilovací zařízení?" poškrábe se v zamyšlení na bradě. Vítek kývne. "Tak pojďte, prosím, zamnou, ukážu vám celý náš sortiment." Dovede si ho k pultu, kde vytáhne katalog. "Máme zbytek zboží na skladě. Tady na prodejně máme jen pár ukázkových modelů. Pokud byste měl zájem o koupi jakéhokoliv přístroje, který tady není tak vám ho necháme složit a vy se na něj můžete podívat dřív, než si ho zakoupíte."


"Jakou máte dodací lhůtu? A dovezete mi zboží až domů?"


"Ano, v případě zájmu se dá domluvit i doprava k vám domů, dodací lhůta je kolem dvou týdnů." Dvou týdnů? V duchu se zhrozí. Možná trochu zbledne, když si všimne zkoumavého pohledu toho prodavače. Další hodinu stráví vybíráním různých mučidel.


"Ten rotoped… Mohl bych ho dostat už dnes? Máte ho na prodejně, pokud jsem dobře pochopil, zboží na prodejně je k dostání ihned."


"Samozřejmě, taky závaží a posilovací tyče, lavici i veslovací stroj si můžete odvézt dnes." Prodavač kývne, v hlavě mu šrotuje, zda to ten kluk dělá pro sebe nebo pro někoho jiného. Má docela nadváhu, ale tak… kdo jí dnes nemá? Ze začátku nevypadal jako zákazník, který by koupil, ale nyní ví, že je odhodlaný tady nechat nemalou částku peněz. Proto si ho musí hýčkat, aby zase nemusel k šéfovi na kobereček.


"A dodáte mi je dnes?" kývnutí, něco načmárá do bloku, kam si zaznamenával objednávku.


"Zavolám dozadu, ať to naloží a do půl hodiny můžou vyrazit." Vítek přikývne, přejde k pokladně, kde mu naúčtuje docela velkou sumu, ale co, zatím to platí rodiče. Až začne vydělávat, tak jim to splatí. Než se vyřídí naložení jeho zboží, prohlédne si nějaké funkční prádlo určené pro sport. Zakroutí hlavou. Snad mu budou tepláky a staré tričko stačit.



Kazimír zpozorní, když se po schodech nahoru začne ozývat hluk. Otočí hlavu v momentě, kdy Vítek strčí klíč do dveří. Za ním do bytu napochodují dva muži s plnýma rukama.


"Pojďte tady, bude to sem." Kazimíra si nevšímá, navede je do prázdné místnosti.


Co to?


Na jedné z krabic rozpozná nákres kola.


Zakroutí hlavou, když se Vítek v oné místnosti zavře po té, co vyprovodí ty chlápky a raději se zadívá na televizi. Jeho vyvinutému sluchu neujde třesk kovových tyčí o sebe. Nějaké zanadávání a konečné bouchnutí, kdy málem nadskočí, završí bouchnutí dveří a naštvaný Vítek vypochodující z místnosti. Něco si pro sebe naštvaně brumlá. Kazimíra sedícího na pohovce, jež se snaží dívat na televizi, si pořád nevšímá.


Asi nastala doba ignorace.



Vítek, pořád ještě naštvaně si stoupne pod proud horké vody, doufaje, že se uklidní. Ty blbé stroje mu nešly smontovat ani s návodem a to to zkoušel několikrát. Nakonec s tím sekl. Podívá se na to zítra, až bude v jiném rozmaru…


Kazimír se zvědavě ohlédne, zda je ještě Vítek v koupelně, cákání vody mu je jasným znamením, že může dát své zvědavosti průběh. Dvěma kroky se dostane přes zbytek obýváku k oněm dveřím, za kterými Vítek vyrábí cosi. Vezme za kliku, ví, že je otevřeno, ale připadá si jako v nějakém akčním filmu, když se plíží za pravdou. Zůstane zírat s otevřenou pusou.


Místnost je bíle vymalovaná, menší než jeho pokoj, za to na zemi je neskutečný bordel. Spousta kovových tyčí (kterými zřejmě Vítek mlátil) a šroubků, které by chtěly zasadit do správné matice. Pobaveně se usměje. Když v tom se ozve vrznutí kliky od koupelny. Zdá se mu to nebo všechny dveře, na které Vítek sáhne, mají vrzací kliku? Skočí do gauče pokoušejíc se potlačit pobavený úsměv. Nečinně přepne kanál jako to dělal do teď. Ještě, že Vítek nemá na něj výhled. Může si myslet o prdeli.


Později toho večera, když už leží v posteli, přemýšlí o tom, co vlastně viděl. Staví si posilovací stroje? A asi nechce, aby o tom on věděl. Tady se něco děje. Něco mu uniká a on neví co, ale tuhle hádanku vyřeší. Když se přetočí a zakručí mu v břiše, uvědomí si, že nevečeřel. Pak mu to dojde. Neviděl Vítka snídat ani ho neviděl na obědě v menze a to měli pauzu stejně. Večeřel venku? Těžko říct, ale byl si jistý, že mu to přestává líbit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nyoko-chan Nyoko-chan | Web | 15. května 2012 v 21:29 | Reagovat

ako už som písala pred tým.. tento cyklus som si zamilovala.. nutne potrebujem pokráčko :)

2 Mushy Mushy | 15. května 2012 v 22:50 | Reagovat

Skvelé :-) námet je bomba :-D teším sa na pokračovanie :-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama